Raspenava
Raspenava v roce 1937 a 10.4.2015
Středu města Raspenavy dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený na místě starší stavby až v letech 1906-1907. Zajímavostí je, že nalevo od něj jsou mohutné budovy dvou rycht. Každý břeh řeky totiž kdysi patřil k jiné vesnici: nalevo byla rychta raspenavská a napravo pak lužská, K pravobřežnímu Luhu patřil i mlýn, který zde roku 1835 postavil zdejší rychtář Josef Menzel; pozdějí jej do moderní průmyslové podoby přestavěl Josef Wohl z Arnoltic. Roku 1929 k mlýnu přibylo i mohutné silo, jehož "hradní věž" je jakýmsi protipólem ke kostelní zvonici.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
Z Raspenavy
V našem pohraničí, v obcích jen německých, se Němci stále nemohou smiřiti s tím, že si budujeme novou republiku jen československou. S místním Národním výborem, který nese hrdý nápis "Český revoluční Národní výbor", se, jen s velkými obtížemi česky dorozumíme. Ti tři, či čtyři Češi, kteří přes veškerou nacistickou persekuci zde vydrželi a svoji národnost neprodali, jsou tak zaneprázdněni, že přes veškerou snahu nemohou ihned všechny památky na, nacistický režim zahladiti. Vydatně zde působí česká bojová skupina "Skuteč", která pod vedením npr. Spirka a velitele Prchaly, patřičně řízných to chlapců, se snaží zdejším Němečkům co nejdříve napraviti hlavy. Skutečných Čechů je zde celkem 10. Devět železničářů a český poštmistr. Naši vojíni. kteří již dávno před 6. květnem pomáhali ve skutečských lesích osvoboditi vlast od německych lotřiků a víru v národní svobodu pečetili svými životy a svojí krví, nemohou pro malý počet zvládnouti všechny úkoly v době co nejkratší, jak bychom si přáli. Mimo neustálé prohlídky bytů, kde i nyní se nacházejí porůznu ukryté zbraně, konání stráží u zajištěných nacistických vedoucích, nutno čistiti lesy, kde se ukrývá ještě značný počet příslušníků bývalých SS a SA oddílů. Tito jsou tajně zásobováni místními obyvateli a činí zdejší lesy pro osamocené české chodce nejistými. Pokud nám služba dovelí, chceme pomoci při očistění zdejší obce od památek, upomínajících na německé okupanty. Na hostinec proti nádražní budově si zdejší Němci pověsili tabuli s ruským, českým a německým nápisem "Lidový dům". V českém označení měli hrubou pravopisnou chybu. Po "v" měkké "i". Při vzpomínce s jakou radostí jsme v Nymburce již dne 3. května smazávali nenáviděné německé nápisy, zakročil jsem ihned u Národního výboru a žádal opravení českého a bezpodnínečné odstranění německého nápisu. Dále jsem žádal odstraněni sedmi křížů ze hřbitova, upravených ve formě bývalého německého vyznamenání železného kříže a hákové kříže uprostřed, Českému poštmistrovi vyjádřili kritiku mého jednání slovy: "Nechť si hledí dráhy a. nereje do obyvatel". Svou drzost korunovali stížností na ruském vojenském velitelství, kde ovšem nepochodili a zákroku musili vyhověti. Tak jasně prokazují. jak těžce se loučí s bývalým nacistickým režimem. Jest proto nutno co nejdříve obsaditi pohraničí českými lidmi, aby, nařízení byla prováděna, v duchu, v jakém se vydávají. Toť malý obrázek, jak by smýšleli s naši republikou, kdyby zde zůstali. Proto nutno nasaditi všechny síly, české pohraničí učiniti vskutku českým, aby bylo první stráži a nerozbornou hradbou naší krásné, česká domoviny. Sl. Šlapák, výpravčí. (zdroj: Stráž severu, Ročník I. - číslo 19 V Liberci 17. června 1945)
Raspenava v roce 1899 a 29.4.2016
Srovnání dobových vozových parků před raspenavským nádražím. Starý
snímek je z roku 1899, ještě před přístavbou druhé staniční
budovy.
Nepříliš je známo, že nedaleko této železniční stanice došlo 1. srpna 1937 k velké vlakové nehodě. Okolo šesté hodiny večerní zde řádně zastavil osobní vlak Liberec-Seidenberg (dnes Zawidów v Polsku) a do něj pak v plné rychlosti zezadu narazila pomocná lokomotiva, jejíž strojvedoucí přehléd návěstidlo. Přestože se nejprve hovořilo o mnoha mrtvých, nakonec bylo 25 lidí jen lehce zraněno.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
Se školním vyučováním se v Raspenavě začalo počátkem 18. století; již vroce 1701 měla obec vlastního kantora. Opravdu důstojnou školní budovu si ale Raspenavští postavili roku 1898. Dali jí jméno po císaři Františku Josefovi I. Dnes je školní budova vkusně renovována a na fotografii z roku 2003 byla v její zahradě umístěna řada zajímavých dřevěných plastik. Dnes je zahrada nahrazena betonem a parkovištěm.
Naproti škole byl
16. října 1932 odhalen památník připomínající významného malíře Wenzela
Franze Jágera, který v Raspenavě žil a zemřel zde v roce 1928. Po roce
1945 zmizel z pomníku reliéf, avšak v roce 2003 byla památka obnovena.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)
Raspenava v roce 1937 a 8.11.2003
Raspenava
patří k nejstarším obcím Frýdlantska. Přesnější údaje o jejím založení
nejsou k dispozici, první známý údaj pochází z roku 1343. Beze zbytku se
nepodařilo vysvětlit ani původ pojmenování obce. Někteří autoři se
přiklánějí k tomu, že název označuje "Raspovu nivu" (podle vlastního
jména Rasp), jiní se domnívají, že snad jde o "divokou nivu". Původně se
Raspenava rozkládala pouze na levém břehu Smědé, zatímco pozemky a
domky za řekou náležely k samostatným obcím Luh a Lužec. Při porovnání
obou reprodukcí nelze zaznamenat mnoho změn.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)
Raspenava (1952)
První
rozorání mezí v JZD Zlatá Olešnice na Vysocku proběhlo 5. 9. Scelení
půdy, kolektivní obhospodařování a sklizeň, přičemž potahy a živočišná
výroba zůstaly ještě v soukromém vlastnictví, byly základním znakem
přechodu JZD na druhý typ. U třetího typu byly základní výrobní
prostředky zespolečenštěny a rozhodující část odměny se přestala
přeúčtovávat podle velikosti vložené půdy. Ve čtvrtém typu byli
družstevníci už plně odkázáni na výsledky společného hospodaření a
odměny se jim vyplácely pouze podle vykonané práce.
Meze
rozoralo tohoto roku také JZD Raspenava, ale v průběhu dvou let vešlo
jeho hospodaření do historie jako odstrašující a bohužel vůbec ne
výjimečný příklad: "Prasnice přimrzly k podlaze chléva, hříběti
přirostla ohlávka a ono se udusilo, neboť nebyl, kdo by mu ji uvolnil.
Jednotku měli minus sedm korun" Obrat nastal až v roce 1956 po příchodu
A. Kábeleho, jemuž se podařilo raspenavské družstvo postavit na nohy.
zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Stalo se na severu Čech 1900 / 2000, 2001
Raspenava "Nichtschänke"
Raspenava v roce 1937 a 10.4.2015
Romantická samota Dvořákov v Lukách u Raspenavy je dnes proslulá
kytičkami jiřinkami, které zde od 80. let 20. století pěstují manželé
Dvořákoví. Málokdo by si asi dnes spojoval Raspenavu se slovem
Sommerfrische čili letovisko, které je uvedeno na staré pohlednici.
Jenže kdo doputuje až sem pod lesy, musí dát předkům za pravdu. Dům se
stodolou v roce 1904 postavil kameník Julius Lange, Sice si zde otevřel
lom na žulu, ale v čase rozkvětu výletnictví se raději přeorientoval na
občerstvení hostů, kteří přišli na pivko, nebo se jen tak vykoupat do
plovárny jako z Rozmarného léta.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
poznámka: před několika lety se manželé Dvořákovi odstěhovali do Liberce, již na náročnou práci nestačili.
Raspenava
Na jihozápadním úpatí Vápenného vrchu si v místě zvaném Im Grunde postavil roku 1904 Julius Lange u nevelkého rybníka dům. Úřady mu o rok později povolily provozovat veřejné koupaliště. Od roku 1921 měli řádnou hostinskou licenci. Po válce samota zpustla; roku 1994 ji koupili Manželé Dvořákovi a vytvořili zde největší sbírku jiřin na světě. Na mapách dnes: Dvořákov.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Město Raspenavu
tvořily tři samostatné obce: Luh a Lužec na pravém břehu Smědé, Raspenava na břehu levém. Největší zdejší továrny, přádelny česané příze, jsou v Luhu. Budoval je od roku 1852 rod Richterů. Vpravo je původní továrna Antona Richtera (1805-1877) a jeho synů Josefa Antona a Gustava. Vlevo je přádelna zakladatelova vnuka Gustava Alfréda z roku 1889. Budovy stojí, ale od roku 1994 se v nich textil nevyrábí. (odesl. 1900)
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Gustav Richter (1839-1914), syn zakladatele přádelen v Luhu a jejich
tehdejší šéf, sí postavil v roce 1883 klasicistní vilu čp. 292 (vlevo).
Gustav Richter byl pro své zásluhy povýšen roku 1908 císařem do
lechtického stavu s predikátem "z Wittbachu". Ve vile byly po roce 1945
tovární jesle a mateřská škola, dnes je dům zpustlý.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Pohled na přádelny rodiny Richterů v Luhu s Vápenným vrchem v pozadí, tedy z opačného směru než na předchozí straně. Původní přádelna je uprostřed, nová továrna Gustava Alfréda leží vpravo. Vlevo je vila postavená v Lužci roku 1894 Maxem Richterem, druhým vnukem zakladatele. Ten po smrti svého strýce Gustava převzal roku 1914 rodinný podnik a řídil jej do roku 1931. Vila, která je dnes v soukromých rukou, stojí v Hejnické ul. čp. 311. Na horná pohlednici je před vilou dobře patrná niveleta právě budované (1899-1900) železnice z Raspenavy do Bílého Potoka, Dolní pohlednice zobrazuje "tovarnickou vilu" Maxe Richtera podrobněji; park, který dům obklopoval, je dosud mladý. (odesl. 1889)
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Hasičská
zbrojnice, která stojí v Luhu na pravém břehu Smědé od roku 1893. Rok
před tím vyhořel Menzelův raspenavský mlýn z roku 1836 (vlevo). Byl
znovu postaven a roku 1898 jej získal mlynář Josef Wóhl. Ten mlýn
rozšířil a roku 1929 přistavěl j mohutné obilní silo, Mlýn úspěšně
pracuje dodnes a vyrábí mouku a další produkty z pšeničných zrn.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Raspenavský kostel Nanebevzetí Panny Marie
byl v dnešní pseudobarokní podobě postaven až v letech 1906-07, věž s hodinami byla ponechána ze staršího kostela. Stavbu nového kostela inicioval a z velké části financoval továrník Gustav Richter von Wittbach , který si zde nechal již roku 1896 postavit hrobovou kapli (vlevo od kostela). Dům vpravo je dnešní městský úřad, kdysi škola, sirotčinec, pak i poštovní úřad a četnická stanice. (1908)
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Pohled z okolí raspenavského nádraží
východním směrem. Pod Pekelským vrchem
(487 m) leží Luh, na bližším levém břehu řeky Smědé, která není ale
vidět, je horu Raspenava. Mohutná světlá budova zá tělesem železniční
tratě do Bileho Potoka je tzv. Selský dvůr na raspenavském území Trať
vzápětí přejede řeku a tak kolonie dělnických domů (v pravé hortu Časti
zastavby' je již v Luhu. Kolonii postavil pro své zaměstnance přádelny
továrník Richter.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
"Frýdlantskou okresní spořitelnu"
založil a ve svém raspenavském domě (dnešním
Zámečku) vedl od roku 1873 továrník Josef A. Richter. Honosná budova pro
spořitelnu, byla postavena až roku 1890 na místě domu čp. 89. Po roce
1945 zde byla přechodně škola, pak ubytovna, dnes je v soukromých rukou.
Vlevo je klasicistní, rovněž památkově chráněný dům z roku 1805. Nyní
slouží jako depozitář Severočeského muzea v Liberci.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Při
pohledu z věže raspenavského kostela
severozápadním směrem upoutá
komplex bývalé cementárny, kterou budoval F.J. Schwarz od roku 1896.
Továrna dobře prosperovala, po roce 1945 se z ní stal národní podnik
Prefa. Dnes je zde Panelárna Vršťala. Světlá budova vpravo je škola z
roku 1898, dnes základní škola Raspenava. Polnosti v popředí se
proměnily v roce 1949 ve fotbalové hřiště, (odesl. 1920)
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Dolní část Raspenavy
v okolí křižovatek silnic na Frýdlant, Liberec a Krásný Les. Je toijediné místo, kde obec Luh zasahovala na několika stech metrech i na levý "raspenavský" břeh Smědé (nazývala se Malá Strana). Hasičská zbrojnice (vpravo) byla zničena při náhodném bombardování ruskými letadly v poslední den války 8. května 1945. (odesl. 1929)
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Statek nazývaný dnes Selský dvůr
byl až do roku 1945 čtvrt tisíciletí majetkem
rodiny Resselů. S jejich jménem je spojena těžba a pálení vápence na
blízkém Vápenném vrchu, kde se kdysi těžil i kvalitní mramor. Bývalá
Resselova vápenka v Raspenavě ukončila činnost až roku 1966. Selský dvůr
v Jabloňové ul. 678 je dnes v soukromých rukou a nabízí možnost tzv.
agroturistiky.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Budova při státní silnici nedaleko před odbočkou do Pekla
je bývalá obecná
škola v Lužci. Novou budovu slavnostně vysvětil raspenavský děkan F,
Wildner 2. září 1902, Učilo se zde až do roku 1965, potom budovu
získala jen pro sebe pobočka frydlantské hudební školy. Populární lidová
škola umění
zde vychovávala hudebníky a výtvarníky několik desetiletí, Nyní je dům
soukromým majetkem.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
Budova na pohlednici byla kdysi rychtou obce Lužec.
První známý rychtář se
roku 1574 jmenoval Gregor Benisch,
poslední roku 1850 Josef Neumann. Poté se rychta změnila, podobně jako
další,
v hostinec. Ten jeho majitel Anton Trenkler prodal roku 1872 továrníkovi
Antonu Richterovi, jehož rodina hospodu U Dubu pronajímala. Rychta
slouží jako oblíbená restaurace dodnes a to pod jménem Myslivecké
zátiší. (odesl. 1904)
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
V bývalém hostinci U Sedláka
u mostu přes Smědou bylo od roku 1853 řeznictví Rudolfa Pilze.O pět let později zde zřídil i hostinec. Jeho zeť k němu přistavěl v roce 1892 velký sál, ve kterém se i cvičilo. Hospoda, zvaná U Tělocvičny, roku 1909 shořela, ale sál zůstal. Znovu postavený hostinec vidíme na pohlednici, do roku 1925 jej vlastnil podnikatel Richter. Po válce zde bývalo i kino.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
