Raspenava
Raspenava v roce 1937 a 10.4.2015
Středu města Raspenavy dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený na místě starší stavby až v letech 1906-1907. Zajímavostí je, že nalevo od něj jsou mohutné budovy dvou rycht. Každý břeh řeky totiž kdysi patřil k jiné vesnici: nalevo byla rychta raspenavská a napravo pak lužská, K pravobřežnímu Luhu patřil i mlýn, který zde roku 1835 postavil zdejší rychtář Josef Menzel; pozdějí jej do moderní průmyslové podoby přestavěl Josef Wohl z Arnoltic. Roku 1929 k mlýnu přibylo i mohutné silo, jehož "hradní věž" je jakýmsi protipólem ke kostelní zvonici.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
Z Raspenavy
V našem pohraničí, v obcích jen německých, se Němci stále nemohou smiřiti s tím, že si budujeme novou republiku jen československou. S místním Národním výborem, který nese hrdý nápis "Český revoluční Národní výbor", se, jen s velkými obtížemi česky dorozumíme. Ti tři, či čtyři Češi, kteří přes veškerou nacistickou persekuci zde vydrželi a svoji národnost neprodali, jsou tak zaneprázdněni, že přes veškerou snahu nemohou ihned všechny památky na, nacistický režim zahladiti. Vydatně zde působí česká bojová skupina "Skuteč", která pod vedením npr. Spirka a velitele Prchaly, patřičně řízných to chlapců, se snaží zdejším Němečkům co nejdříve napraviti hlavy. Skutečných Čechů je zde celkem 10. Devět železničářů a český poštmistr. Naši vojíni. kteří již dávno před 6. květnem pomáhali ve skutečských lesích osvoboditi vlast od německych lotřiků a víru v národní svobodu pečetili svými životy a svojí krví, nemohou pro malý počet zvládnouti všechny úkoly v době co nejkratší, jak bychom si přáli. Mimo neustálé prohlídky bytů, kde i nyní se nacházejí porůznu ukryté zbraně, konání stráží u zajištěných nacistických vedoucích, nutno čistiti lesy, kde se ukrývá ještě značný počet příslušníků bývalých SS a SA oddílů. Tito jsou tajně zásobováni místními obyvateli a činí zdejší lesy pro osamocené české chodce nejistými. Pokud nám služba dovelí, chceme pomoci při očistění zdejší obce od památek, upomínajících na německé okupanty. Na hostinec proti nádražní budově si zdejší Němci pověsili tabuli s ruským, českým a německým nápisem "Lidový dům". V českém označení měli hrubou pravopisnou chybu. Po "v" měkké "i". Při vzpomínce s jakou radostí jsme v Nymburce již dne 3. května smazávali nenáviděné německé nápisy, zakročil jsem ihned u Národního výboru a žádal opravení českého a bezpodnínečné odstranění německého nápisu. Dále jsem žádal odstraněni sedmi křížů ze hřbitova, upravených ve formě bývalého německého vyznamenání železného kříže a hákové kříže uprostřed, Českému poštmistrovi vyjádřili kritiku mého jednání slovy: "Nechť si hledí dráhy a. nereje do obyvatel". Svou drzost korunovali stížností na ruském vojenském velitelství, kde ovšem nepochodili a zákroku musili vyhověti. Tak jasně prokazují. jak těžce se loučí s bývalým nacistickým režimem. Jest proto nutno co nejdříve obsaditi pohraničí českými lidmi, aby, nařízení byla prováděna, v duchu, v jakém se vydávají. Toť malý obrázek, jak by smýšleli s naši republikou, kdyby zde zůstali. Proto nutno nasaditi všechny síly, české pohraničí učiniti vskutku českým, aby bylo první stráži a nerozbornou hradbou naší krásné, česká domoviny. Sl. Šlapák, výpravčí. (zdroj: Stráž severu, Ročník I. - číslo 19 V Liberci 17. června 1945)
Raspenava v roce 1899 a 29.4.2016
Srovnání dobových vozových parků před raspenavským nádražím. Starý
snímek je z roku 1899, ještě před přístavbou druhé staniční
budovy.
Nepříliš je známo, že nedaleko této železniční stanice došlo 1. srpna 1937 k velké vlakové nehodě. Okolo šesté hodiny večerní zde řádně zastavil osobní vlak Liberec-Seidenberg (dnes Zawidów v Polsku) a do něj pak v plné rychlosti zezadu narazila pomocná lokomotiva, jejíž strojvedoucí přehléd návěstidlo. Přestože se nejprve hovořilo o mnoha mrtvých, nakonec bylo 25 lidí jen lehce zraněno.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
Se školním vyučováním se v Raspenavě začalo počátkem 18. století; již vroce 1701 měla obec vlastního kantora. Opravdu důstojnou školní budovu si ale Raspenavští postavili roku 1898. Dali jí jméno po císaři Františku Josefovi I. Dnes je školní budova vkusně renovována a na fotografii z roku 2003 byla v její zahradě umístěna řada zajímavých dřevěných plastik. Dnes je zahrada nahrazena betonem a parkovištěm.
Naproti škole byl
16. října 1932 odhalen památník připomínající významného malíře Wenzela
Franze Jágera, který v Raspenavě žil a zemřel zde v roce 1928. Po roce
1945 zmizel z pomníku reliéf, avšak v roce 2003 byla památka obnovena.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)
Raspenava (1952)
První
rozorání mezí v JZD Zlatá Olešnice na Vysocku proběhlo 5. 9. Scelení
půdy, kolektivní obhospodařování a sklizeň, přičemž potahy a živočišná
výroba zůstaly ještě v soukromém vlastnictví, byly základním znakem
přechodu JZD na druhý typ. U třetího typu byly základní výrobní
prostředky zespolečenštěny a rozhodující část odměny se přestala
přeúčtovávat podle velikosti vložené půdy. Ve čtvrtém typu byli
družstevníci už plně odkázáni na výsledky společného hospodaření a
odměny se jim vyplácely pouze podle vykonané práce.
Meze
rozoralo tohoto roku také JZD Raspenava, ale v průběhu dvou let vešlo
jeho hospodaření do historie jako odstrašující a bohužel vůbec ne
výjimečný příklad: "Prasnice přimrzly k podlaze chléva, hříběti
přirostla ohlávka a ono se udusilo, neboť nebyl, kdo by mu ji uvolnil.
Jednotku měli minus sedm korun" Obrat nastal až v roce 1956 po příchodu
A. Kábeleho, jemuž se podařilo raspenavské družstvo postavit na nohy.
zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Stalo se na severu Čech 1900 / 2000, 2001
Raspenava v roce 1937 a 10.4.2015
Romantická samota Dvořákov v Lukách u Raspenavy je dnes proslulá
kytičkami jiřinkami, které zde od 80. let 20. století pěstují manželé
Dvořákoví. Málokdo by si asi dnes spojoval Raspenavu se slovem
Sommerfrische čili letovisko, které je uvedeno na staré pohlednici.
Jenže kdo doputuje až sem pod lesy, musí dát předkům za pravdu. Dům se
stodolou v roce 1904 postavil kameník Julius Lange, Sice si zde otevřel
lom na žulu, ale v čase rozkvětu výletnictví se raději přeorientoval na
občerstvení hostů, kteří přišli na pivko, nebo se jen tak vykoupat do
plovárny jako z Rozmarného léta.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)
poznámka: před několika lety se manželé Dvořákovi odstěhovali do Liberce, již na náročnou práci nestačili.
Raspenava
Na jihozápadním úpatí Vápenného vrchu si v místě zvaném Im Grunde postavil roku 1904 Julius Lange u nevelkého rybníka dům. Úřady mu o rok později povolily provozovat veřejné koupaliště. Od roku 1921 měli řádnou hostinskou licenci. Po válce samota zpustla; roku 1994 ji koupili Manželé Dvořákovi a vytvořili zde největší sbírku jiřin na světě. Na mapách dnes: Dvořákov.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
V bývalém hostinci U Sedláka
u mostu přes Smědou bylo od roku 1853 řeznictví Rudolfa Pilze.O pět let později zde zřídil i hostinec. Jeho zeť k němu přistavěl v roce 1892 velký sál, ve kterém se i cvičilo. Hospoda, zvaná U Tělocvičny, roku 1909 shořela, ale sál zůstal. Znovu postavený hostinec vidíme na pohlednici, do roku 1925 jej vlastnil podnikatel Richter. Po válce zde bývalo i kino.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009
