Pravčická brána a okolí
Pravčická brána a její vyhlídky
Pravčická brána stojí na svém místě odnepaměti. Je výsledkem milióny let trvajícího zvětrávání v méně odolné části skalního masivu, tvořeného kvádrovými pískovci turonského stáří.
V počátcích turistického objevování krásy Pravčické brány stával u její paty malý kůrou pobitý domek, sloužící jako výčep. Přístupová cesta od Hřenska zv. Pelagiensteig byla vydlážděna již koncem 70. let 19. stol. a tehdy došlo i k vybudování promenádní stezky směrem k Mezní Louce.
Roku 1881 nechal majitel panství kníže Edmund Clary-Aldringen vystavět u Pravčické brány výletní zámeček Sokolí hnízdo. Pozval si k tomu účelu dělníky z Itálie a to z prostého důvodu – byli nejlevnější pracovní silou. Celý zámeček byl postaven během jediného roku, což je při jeho rozsáhlosti a době, ve které byl stavěn, čas téměř rekordní. O několik let později bylo na skalních vyhlídkách v bezprostředním okolí vybudováno zábradlí.
Za vstup do areálu se začal brzy po vystavění restaurace platit poplatek.
Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu, národní přírodní památka. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti.
Od místa vstupu do areálu se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky, odkud můžeme pozorovat samotnou Pravčickou bránu nebo se kochat působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí.
Pravčickou bránu navštívily od dob, kdy byla "objevena" pro turistiku, prokazatelně milióny lidí. Mezi mnoha známými osobnostmi se jejím půvabům obdivoval hned dvakrát – v letech 1831 a 1851 – slavný autor pohádek Hans Christian Andersen. Je bezesporu jasné, že také zde načerpal mnoho inspirace pro svou práci.
(zdroj: https://www.pbrana.cz/ )
fotogalerie z https://www.fotohistorie.cz/Ustecky/Decin/Pravcicka_brana/
Pravčická brána s rozpětím 26,5 m představuje největší pískovcový skalní most v Evropě. Pro svoji jedinečnost a atraktivní polohu v národním parku České Švýcarsko byla v roce 2009 nominována do soutěže 7 nových divů světa. U brány je v provozu výletní zámeček Sokolí hnízdo s restaurací. V areálu Pravčické brány jsou také vybudovány 3 skalní vyhlídky s pohledem na dominanty Českého a Saského Švýcarska. Národní přírodní památka.
Autor článku: Luboš Moravec | poslední aktualizace: 7. září 2021
Pomocí metody měření šíření seizmických vln je možno zaznamenat
napjatost a geomechanický stav horninového masivu a ověřit napjatost
v dílčích blocích a chování v celém masivu. Základní profil geofonů pro
registraci seizmických vzruchů sleduje trámec brány. Seizmické vzruchy
byly bráně udíleny údery kladiva do gumové podložky, aby bylo zabráněno
nadměrnému poškozování povrchu Pravčické brány (Obr. 8). Právě touto
metodou bylo v poslední době mezi měřením provedeným v roce 2008 a 2016
zaznamenáno zvýšení seizmických rychlostí při povrchu trámce, což
pravděpodobně znamená zvýšení napětí v hornině (Beneš 2016). Tento trend
bude nutno dále sledovat.
zdroj:https://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/pravcicka-brana-nejsledovanejsi-skalni-brana/
Lesní požár v Českosaském Švýcarsku
Lesní požár v Českosaském Švýcarsku vypukl v sobotu 23. července 2022 (během velké vlny veder) v národním parku České Švýcarsko nedaleko Hřenska. Požár postupně zasáhl více než 1600 ha plochy parku, v největším nasazení ho hasilo osm vrtulníků, pět letadel a dohromady asi 700 osob. V pondělí 25. července se rozšířil na německou stranu do oblasti Saského Švýcarska, kde zasáhl plochu 250 ha. Šlo o nejrozsáhlejší lesní požár v novodobé historii Česka a Saska. Požár byl na českém území uhašen v pátek 12. srpna 2022 a na německé straně o týden později v pátek 19. srpna 2022.
Podle studie z ledna 2023 byla primární příčinou rychlého a v prvních dnech nezvladatelného šíření požáru kombinace vysoké rychlosti větru, nízké vlhkosti vegetace, vzduchu i půdy a vysoké teploty. V květnu 2023 Policie České republiky obvinila muže podezřelého ze založení požáru.
Situace v Českém Švýcarsku
Vznik požáru
Lesní požáry v této oblasti byly historicky poměrně časté vzhledem k tomu, že místní pískovcové podloží je velmi vysychavé.O konkrétní příčině vzniku požáru se však v prvním týdnu mohlo jen spekulovat, protože ohniska požáru byla stále nepřístupná. Dne 17. srpna PČR uvedla, že podle satelitních snímků z družic se první ohnisko objevilo již 23. července (konkrétně ve 22:57) v Malinovém dole, jen pár desítek metrů od parkoviště ve východní části Hřenska.
Postup požáru
Hlášení o "silném sloupci kouře stoupajícím z lesa" obdržela Správa Národního parku České Švýcarsko od saské stráže přírody v neděli 24. července v sedm hodin ráno. Správa NPČS vzápětí požádala Sbor dobrovolných hasičů obce Hřensko o prověření informace a o nalezení místa, odkud kouř stoupá. Členové SDH následně potvrdili oheň v oblasti Malinového dolu.
Hasiči během zásahu evakuovali desítky turistů,60 lidí z tábora v Dolském mlýně a obyvatele vesnic Mezná a Vysoká Lípa.U požáru zasahuje asi 83 jednotek hasičů o 410 lidech včetně hasičů z Německa, čtyři vrtulníky a dvě letadla. Jak uvedl Lukáš Marvan, mluvčí krajských hasičů, německé jednotky se musely krátce na to vrátit, protože se požár rozšířil i do Saského Švýcarska.
Úterý 26. července 2022: V noci z pondělí na úterý oheň pohltil několik domů ve vsi Mezná.V úterý večer bylo podle generálního ředitele HZS ČR na místě 450 hasičů z toho 250 dobrovolných. Rozsah porostu zasaženého požárem byl odhadnut na 1000 hektarů a zápach kouře z lesního požáru byl kvůli silnému větru zaznamenán až na Vysočině, Orlickoústecku, Svitavsku,Liberecku či v Drážďanech.
Středa 27. července 2022: Byla částečně evakuována také osada Mezní Louka a obec Janov. Kromě několika silnic vedoucích do evakuovaných sídel byl uzavřen také hraniční přechod Hřensko. Požár hasilo sedm vrtulníků a několik letadel, Úřad pro civilní letectví vyhlásil nad národním parkem bezletovou zónu do nedělní půlnoci, která neplatí pro zasahující letadla a vrtulníky.Mezi Dolním Žlebem a Hřenskem byla uzavřena lodní doprava na Labi kvůli možnosti čerpání vody pro hašení.
Čtvrtek 28. července 2022: Na hašení požáru se ve čtvrtek na jeden den podílela dvě italská letadla typu Canadair CL-415 s velkokapacitními nádržemi na 6 tisíc litrů; voda se nabírala z jezera Milada u Ústí nad Labem.
Pátek 29. července 2022: Obě italská hasicí letadla se musela vrátit do Itálie k požáru na Apeninském poloostrově. Byla domluvena nová letecká pomoc ze Švédska, ze kterého přiletěly dva stroje Air Tractor AT-802, z nichž každé dokáže načerpat 3000 litrů vody za letu.
Sobota 30. července 2022: Byla hlášena první zranění zasahujících hasičů: jeden hasič byl vážně zraněn po pádu ze skály a transportován vrtulníkem do nemocnice v Ústí nad Labem,další dva hasiči napadení divokými vosami a včelami byli převezeni do děčínské nemocnice. V podvečer bylo hlášených celkem osm zraněných hasičů.
Uhašení požáru
Požár byl na českém území uhašen kolem poledne 12. srpna 2022, když hasiči poprvé nezaznamenali žádná neuhašená ohniska. Na místě jich přesto zůstalo asi 40 pro případ nově vzniklých ohnisekzdroj: Wikipedia
PODZIMNÍ PRAVČICKÁ BRÁNA
23. července 2022 vypukl u Hřenska
rozsáhlý požár, který se přehnal i kolem Pravčické brány. Jeho následky
dokonaly dílo zkázy po kůrovcové kalamitě.
Už je tomu tak, že se Pravčická brána v Českém Švýcarsku jakožto největší přírodou vytvořený pískovcový skalní most v Evropě stala světově proslulou turistickou atrakcí. Můžeme na to být pyšní, na druhou stranu to však přináší i neblahý jev v podobě zástupů návštěvníků z celého světa, které k tomuto místu táhnou zejména v letní sezóně. Co se Pravčické brány a Gabrieliny stezky týče, jedna se o tisíce převážně cizojazyčných turistů denně. Tak trochu Babylon do doby, než zasáhl kůrovec a požár.
Foto: Karel Veselý zdroj.https://www.turisticky-magazin.cz/turistika.php?id_cl=335
Hřensko
který Vás doveze ke vstupu na Pravčickou bránu, k Edmundově soutěsce nebo na Meznou louku a ušetří Vás cestu a čas k turistickým cílům. Nebo můžete využít turistický vláček po Hřensku a užít si krásný a poklidný den s dětmi. Vláček zastavuje přímo na nábřeží, kde přistáváme s lodí, zastávka je vzdálená cca 300 m od můstku. Cena vláčku je jednotná 75,- Kč, rodinné (2 dospělí + 3 děti 1-12 let) 200,- Kč. Lístky na turistický vláček se kupují u řidiče vláčku ve Hřensku.
(zdroj: https://www.labskaplavebni.cz/hrensko )
Mezní Louka představuje křižovatku turistických a cyklistických stezek, které vedou celým NP České Švýcarsko. U silnice na Hřensko rostl Cikánský smrk. Jednalo se o solitérní smrk ztepilý vysoký 30 metrů a stářím odhadovaným na 200 let. Smrk v prosinci 2013 zlomila vichřice orkánu Xaver. Správa národního parku ponechá strom na místě jako útočiště pro hmyz.
zdroj: Wikipedia
Mezní Louka * Rok 1892 v Hřensku foto archiv Petr Karlíček a D.F.
Původně stávala v místech osady pouze lesovna, poprvé zmiňovaná roku 1794. Roku 1838 zde byl postaven penzion. Do konce 19. století v osadě stály 2 domy a žilo zde 10 obyvatel. V roce 1892 zde nechal kníže Edmund Clary-Aldringen postavit lázně, později přestavěné na hotel. Pokus o lázeňství však dopadl neúspěšně. Do roku 1945 zde stály 4 domy a žilo zde 25 obyvatel. V letech 1859-1867 došlo k vybudování silnice s Vysokou Lípou.
Cestou z Hřenska k Pravčické bráně
Gabrielina stezka
Gabrielina stezka – nejoblíbenější turistická trasa Českosaského Švýcarska
Tradiční promenádní cesta spojuje Pravčickou bránu s Mezní Loukou. Byla pojmenována podle sestry knížete Edmunda Claryho-Aldringena, průkopníka zdejší turistiky. Stezka vede po úpatí Křídelních stěn nejkrásnějšími partiemi Českého Švýcarska.
Gabrielina stezka patří k nejoblíbenějším turistickým trasám Českosaského Švýcarska. Jedná se o část naučné stezky přátelství od Mezní Louky k Pravčické bráně. Upravena byla v roce 1892 a pojmenována podle sestry Edmunda Clary-Aldringena. Takřka po vrstevnici se vine podél pískovcových skal, nabízí i dílčí výhledy především na Růžovský vrch.
Po cestě vás budou porvázet impozantní skalní útvary. Uvidíte Křídelní stěnu, Velký Pravčický kužel i Májovou věž. Setkáte se zde také se skálou zvanou Beckstein, pojmenovanou podle Karla Becka, který zde uskutečnil první horolezecký výstup na území dnešní České republiky. Dnes si na vrcholcích mnohých zdejších skal můžete všimnout zvláštních krabiček, v nichž se uchovává malý blok s podpisy těch, kteří již záludnosti této skály překonali.
Zhruba v polovině skalní stezky se vlevo otevřou výhledy, kterým dominuje Růžovský vrch. Projdete kolem Jehly Pravčického dolu, Čínské zdi, Pravčické jehly až k Pravčické bráně. Odtud můžete pokračovat dále po červené značce směrem na Hřensko. Asi po půl kilometru chůze z kopce přijdete k odbočce k Jeskyni Českých bratří. Je zde kamenný oltář, údajně vytvořený Kelty. Pokud budete mít dostatek času a energie, můžeme se vydat z Hřenska ještě podél řeky Kamenice k soutěskám.
Trasa je fyzicky nenáročná a měří 8 km. Je lepší ji absolvovat na konci podzimu, v zimě nebo na úplném začátku jara. Jednak si užijete více výhledů díky opadanému listí na stromech a nepotkáte se zde s obrovským množstvím lidí na stezce.
(zdroj: Kudy z nudy)
Soutěsky Kamenice
Soutěsky Kamenice – Edmundova a Divoká soutěska v Českém Švýcarsku
V srdci Národní parku České Švýcarsko zažijete projížďku na pramici, a to v Edmundově nebo Divoké soutěsce. Nad soutěskami vystupuje řada skal se zajímavými útvary. Divoká soutěska představuje nejcennější a nejzachovalejší část NP České Švýcarsko.
Krajina pískovcových skal mezi Čechami a Saskem patří k oblastem, které lidé navštěvují pro její romantickou krásu. Jedním z nejmocnějších zážitků je procházka romantickou přírodou podél toku Kamenice obklopené z obou stran hradbou vysokých skal. Na cestě vás čekají skalní převisy, několik tunelů a úzké lávky. Dva úseky cesty lze absolvovat pouze na lodičce – jedná se o Edmundovu (Tichou) a Divokou soutěsku. Lidskou silou poháněná loďka nás v Hřensku proveze mezi skalními útvary, převozník nás seznámí s živými i zkamenělými obyvateli soutěsek.Po projížďce na Tiché soutěsce lze po stezce putovat proti toku Kamenice k Divoké soutěsce, která oplývá podobnými přírodními krásami. Před ní však můžete kaňon řeky Kamenice opustit a vystoupit tzv. Dlouhým schodištěm po naučné stezce do osady Mezná, která vyniká lidovou architekturou.
V roce 2018 slavila Divoká soutěska 120. výročí svého otevření. Byla zpřístupněna a otevřena v roce 1898 po smrti Edmunda Claryho-Aldringena (zemřel roku 1894) jeho následníky. V rámci tohoto výročí bylo opraveno devět galerií, vyměněno dožilé kovové zábradlí za dřevěné a opraveny některé úseky cesty.
Z historie soutěsek
Soutěsky na Kamenici tvořily dlouhou dobu pro místní obyvatele obtížnou překážku, kterou museli překonávat cestou do kostela v Růžové. Plavilo se tu však i dříví a při zimních tazích pstruhů a lososů nastávaly rybářům zlaté časy. Roku 1877 se pět dobrodruhů v hřenské hospodě U zeleného stromu vsadilo, že s pomocí vorů soutěsky zdolají. Vypluli od Dolského mlýna do míst, kterým se tenkrát říkalo "konec světa". Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska a tím položila základ ke zbudování turistické atrakce.Majitel tohoto panství, kníže Edmund Clary-Aldringen, povolal italské odborníky a pod jejich vedením pak na 200 dělníků soutěsky upravilo. Byly zde zřízeny plovoucí chodníčky, mostky, tunely, lávky nad vodou a mezi soutěskami odpočinkové místo s restaurací. Tichá (Edmundova) soutěska pak byla 4. května 1890 slavnostně otevřena veřejnosti. Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala roku 1898. A že byl o soutěsky velký zájem svědčí i fakt, že je na počátku 20. století navštívilo průměrně 160 000 lidí. V Edmundově soutěsce převáželo 14 člunů, v Divoké potom 7 loděk. Provoz zajišťovali a dodnes zajišťují převozníci, kteří loď kormidlují bidlem a trasu komentují vtipným výkladem. Pro vodáky, kteří by se chtěli plavit v soutěskách vlastí lodí, je Kamenice bohužel uzavřená.
(zdroj: Kudy z nudy)
fotogalerie z https://www.fotohistorie.cz/Ustecky/Decin/Divoka_souteska/
13.8.2021 foto Tomáš Janků
Divoká soutěska
zdroj:https://www.fotohistorie.cz/Ustecky/Decin/Divoka_souteska