O vévodovi frýdlantském

O vévodovi frýdlantském 

Albrecht z Valdštejna, český šlechtic, zrádce svých spojenců, schopný válečník a bezohledný majetník, je zcela určitě nejznámější frýdlantskou postavou, ba co více, je přímo jedním ze symbolů města. Každý jej s  Frýdlantskem spojuje a skoro každý si při vyslovení jména města vybaví vévodovu dlouhou tvář se špičatou bradkou. Frýdlant a Valdštejn prostě patří k sobě.

Skutečnost je však jak rozbité zrcadlo snů, neboť od roku 1622, kdy Valdštejn získal frýdlantské panství jako zástavu až do roku 1634, kdy byl v Chebu zavražděn, navštívil vévoda Albrecht Frýdlant pouze čtyřikrát, v letech 1627, 1628 a dvakrát roku 1630. Celkově tady prožil devět dní svého Života. Přesto, že spíše sídlil v Jičíně, frýdlantského panství si velice považoval. Důkazem je to, že požádal císaře, aby celé jeho obrovské území, sahající od Frýdlantu až k Poděbradům, bylo povýšeno na vévodství frýdlantské. Tak se také stalo.

Vévodství frýdlantské bylo jakýmsi státem ve státě. Valdštejn si totiž vymohl nejen právo na vlastní soudní tribunál, právo razit mince se svým portrétem, ale i právo jmenovat šlechtice a svolávat stavovský sněm složený z drobné lenní šlechty, která měla jen na frýdlantském panství stále ještě 16 reprezentantů.

Důvodem Valdštejnovy úcty k Frýdlantsku nebyla jen jeho starobylost a systém lenní šlechty, ale hlavně jistá hospodářská úroveň, kterou panství získalo za vlády Redernů. Zatímco Kryštofa z Redernu Valdštejn nazval "povrchním lotrem" a nechal na jeho dopadení vypsat odměnu, ke Kryštofovým poddaným tak přísný rozhodně nebyl. Frýdlaniské sukno tehdy na vojácích Valdštejnovy armády prošlo velkou část Evropy, stejně tak zbraně vyrobené v železárnách v Raspenavě. Výživu. ale i vysoké zisky zaručoval chov ryb. Valdštejn nechal na Frýdlantsku založit desítky rybníků, pro hospodaření v nich byla vytvořena přísná pravidla. Vypráví se, že Šolcův rybník nedaleko Raspenavy dokonce poskytl ryby pro Valdštejnovu svatební hostinu. Dnes by se frýdlantské rybníky daly spočítat na prstech ruky. Ono toho je dnes vůbec velmi málo, co připomíná ve Frýdlantě Albrechta z Valdštejna nebo jeho dobu. Na zámku se dochoval snad jen vévodův obraz, o kterém se říká, že jej namaloval frýdlantský malíř Christian Kaulfersch. Také tam mají pověstmi opředený obraz Johana Baptisty, valdštejnského hvězdopravce, postavu, které byly přisouzeny nadpřirozené schopnosti. Ostatně i jeho pán figuruje v mnoha místních povídačkách.

Jednou se prý Albrecht z Valdštejna procházel po nádvoří frýdlantského zámku a spatřil, jak po žebříku stoupá k věži jeden pěšák z Meklenburska. Valdštejn se velmi rozzlobil a nechal jej vyslechnout. Voják se vcelku rychle přiznal, že si chtěl jen prohlédnout pověstný vévodův poklad. Albrecht z Valdštejna se rozhodi, že ho za takovou opovážlivost přísně potrestá. Naoko sice slíbil, že mu svůj poklad ukáže, ale nakonec ho nechal zavřít do temného sklepení. Voják v kobce nenalezl žádné dveře, kterými by mohl z tohoto vězení uniknout. Jen na podlaze byl hvězdicovitý poklop a za ním temná chodba.

Trestanec neváhal a vstoupil do ní. Za chvíli přišel do další místnosti, kde byly dvě truhly. V jedné byly listiny, z druhé si nabral do brašny 50 zlatých mincí. Když však chtěl pokračovat chodbou dále, narazil na dveře, Otevřel je, udělal krok do prázdna a spadl do hluboké hradní studny. Příští den našli jeho mrtvé tělo ve Smědé.

Není divu, že díky Valdštejnovi získal Frýdlant nádech tajemna a zašlé slávy, které vždy přitahují mnoho zvědavců. Zvláště pak poté, co Fridrich von Schiller napsal své slavné drama Valdštejn, se do Frýdlantu začaly sjíždět takové davy lidí, že se Clam-Gallasové rozhodli zpřístupnit starý frýdlantský zámek veřejnosti. Nejvíce lidu však Valdštejnův kult přilákal v roce 1934, tři sta let po jeho zavraždění. Tehdy se ve městě konaly velkolepé Valdštejnské slavnosti, ulicemi se procházeli lidé v dobových šatech, hrály se divadelní hry na valdštejnské téma. Z té doby pocházela také slavná kašna s Valdštejnovou sochou. Dlouhý život však neměla, již roku 1947 byla "pro velkou Valdštejnovou zachmuřilost" demontována, kamenné díly nechalo město nejprve uskladnit v obecní stodole, později byly využity do základů chodníku. Kovovou sochu, odvezenou do Sběrných surovin, zachránila jen prozíravost kustoda Mráze, který ji za vlastní peníze vykoupil a vystavil v městském museu. Odtud byla v padesátých letech odvezena na zámek. V zlaté době před 2. světovou válkou, která tak přála Valdštejnovi, si mnozí obchodníci pojmenovali své podniky právě po frýdlantském vévodoví. Snad, aby se lépe prodávalo. Připomínkou toho je Albrechtův portrét zdobící dodnes bývalou Valdštejnskou lékárnu na rohu ulice Čs. armády a Hrnovské. 

zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - ohlédnutí, 1996

V roce 2007 byla kašna zrestaurována a umístěna na nádvoří městské radnice. Od roku 2011 opět zdobí kašnu nově zrekonstruovaného frýdlantského náměstí.