Nový Bor


































Historie
Osada Bor vznikla v roce 1692 rozparcelováním pustého dvora statku arnultovického sedláka Raškovského. Roku 1710 panství převzal rod Kinských. V roce 1757 byla tato osada mající 21 domů prohlášená na žádost hraběte Kinského císařovnou Marií Terezií městem.
Povýšením na město získal Nový Bor základní privilegia, např. právo na
pořádání čtyř výročních trhů a pondělního trhu týdenního. To značně
napomohlo rozvoji obchodu a díky exportním firmám byl zajištěn odbyt
i do zahraničí. Největší poptávka byla po skle vyráběném v lesních
hutích. Hrabě Kinský podporoval město i proto, že leželo na obchodní
cestě z Prahy do Německa při císařské silnici Praha - Rumburk. Do města
se začal soustřeďovat sklářský průmysl. Ustavila se první kompanie
obchodníků se sklem, která působila až do roku 1835 a pomohla městu
získat světovou sklářskou proslulost.
K dalším významným událostem patří založení piaristického gymnázia roku 1766. V roce 1788 byl dostavěný kostel Nanebevzetí Panny Marie, v roce 1804 dům, v němž je dnes sklářské muzeum. Roku 1851 byla přestavěna budova dnešní radnice a roku 1870 byla postavena sklářská průmyslová škola.
Město je známé i Rumburskou vzpouru v květnu 1918, která byla pod městem ukončena porážkou a následně popravou 7 účastníků za plotem Lesního hřbitova.
V roce 1947 došlo ke spojení do té doby samostatných obcí Bor u České Lípy a Arnultovice.
V poválečném období 1945-1989 zaznamenalo město výrazný odsun místního německého obyvatelstva a přistěhování českého obyvatelstva z vnitrozemí. Název Nový Bor se používá od roku 1948.
Ve druhé polovině 20. století začala výstavba panelových domů a počet obyvatelstva začal v 70. a 80. letech výrazně růst především díky rozvoji sklářského průmyslu reprezentovaného podnikem Crystalex. V podniku ZPA Nový Bor byl mezi lety 1985-1989 vyráběn československý počítač IQ 151.
V září roku 2011 došlo ve městě k řadě násilných útoků romských mladíků, po nichž následovaly různé demonstrace. Na žádost města byly posíleny policejní hlídky těžkooděnci ze speciální pořádkové jednotky z Jihomoravského kraje, která již předtím zasahovala při obdobných rasových nepokojích ve Šluknově.
Vývoj státní správy
Nový Bor i Arnultovice byly v roce 1848 součástí panství Sloup, které patřilo Karlovi, hraběti Kinskému. Sloupské panství spadalo pod kraj Litoměřice. Po zrušení nevolnictví a v důsledku revolučních událostí roku 1848 došlo v Rakousku k radikálním změnám státní správy. Byla zrušena panství šlechty, ustanoveny během roku 1850 nové kraje, politické a soudní okresy. Po reformě byl utvořen Českolipský kraj s 10 politickými okresy. V Novém Boru byl vytvořen samostatný soudní okres, který náležel pod okresní hejtmanství Česká Lípa. To bylo jedním z deseti okresů Českolipského kraje. Nový Bor byl sídlem i okresního soudu.
Při další státní reformě byl roku 1855 Českolipský kraj zrušen a byly ustaveny jiné kraje. Politický okres Nový Bor se stal součástí kraje litoměřického. V roce 1862 byly zcela zrušeny kraje a poté řada politických okresů. Soudní okres Nový Bor se stal součástí politického okresu řízeného okresním hejtmanstvím v České Lípě.
V období protektorátu byly kraje obnoveny. Na území Sudet vznikly tři kraje, okres Česká Lípa včetně Nového Boru a Arnultovice byly zařazeny pod kraj Ústí nad Labem. Po roce 1945 byl zřízen okresní národní výbor v České Lípě, kam patřil i Nový Bor s jeho soudním okresem. V českolipském okrese zůstává Nový Bor dodnes.
Části města
- Nový Bor
- Arnultovice
- Bukovany (včetně základní sídelní jednotky Chomouty)
- Janov
- Pihel
Sklářství
Bývalá sklárna Egermann u vlakového nádražíVe městě má velkou tradici sklářský průmysl. V roce 1930 bylo ve městě registrováno 68 firem, které se zabývaly obchodem, výrobou či zušlechťováním skla. Největším podnikem byl Crystalex, který začali jugoslávští zedníci pod názvem Státní podnik Borské sklo budovat roku 1965, v říjnu roku 1967 byl poté uveden do provozu, 1. ledna 1974 se podnik přejmenovává na Crystalex. V lednu 2009 zkrachovala velká sklářská skupina Bohemia Crystalex Trading (BCT), jejíž součástí byla i sklárna v Novém Boru. Přišlo zde tak o práci 1347 lidí. O rok později areál koupila společnost CBC Invest, novoborskou sklárnu přejmenovala kvůli tradici na Crystalex CZ a postupně obnovila výrobu užitkového skla.
Dalším významným sklářským podnikem ve městě je společnost Lasvit, která se věnuje především návrhům a výrobě zakázkových světelných instalací. Sídlem společnosti je skleněný dům na Palackého náměstí představující oceňovaný příklad uplatnění moderní architektury v historickém prostředí.
Ve městě sídlí i sklářská škola (střední škola + učiliště + vyšší odborná škola), jejíž počátky spadají už do roku 1870. Škola se v minulosti potýkala s menším zájmem uchazečů o studium sklářských oborů, a proto bylo v jejích prostorách 1. září 2008 otevřeno také gymnázium.
Sklářská sympozia
Od roku 1982 pořádal podnik Crystalex mezinárodní sklářské symposium. Jeho pořadatelskou roli převzala v roce 2009 radnice, akce se jmenovala 10. ročník International Glass Sympozia IGS 2009.
Po třech letech se v říjnu 2012 konalo v Novém Boru další, již 11. Mezinárodní sklářské sympozium. Čtyřdenní akce se zúčastnilo 70 výtvarníků z 20 zemí světa.
Další ročníky sympozia se uskutečnily v letech 2015, 2018 a 2021.
Ochrana přírody
Severní část města je součástí území Chráněné krajinné oblasti Lužické hory a těsně za západním okrajem města leží území Chráněné krajinné oblasti České středohoří.
Ve městě je několik památných stromů. V Horových sadech roste lípa malolistá, na Palackého náměstí je památný dub, u náměstí Míru je alpinum, skupina památných stromů a v areálu seniorcentra roste platan javorolistý.
Severovýchodně od města se nachází hora i přírodní rezervace Klíč.
Pamětihodnosti
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Novém Boru.- Kostel Nanebevzetí Panny Marie - postaven v letech 1747 až 1749, několikrát přestavěný (v letech 1786-1788 vystavěn do dnešní podoby stavitelem J. V. Koschem). Je to pozdně barokní stavba se 94,4 m vysokou věží. V kostele se nachází starobylý zvon z roku 1607 a slouží dodnes. Hrabě Kinský zakoupil pro kostel varhany, které byly přenesené z pražského kostela sv. Karla Boromejského. Za zmínku stojí také socha Panny Marie, kterou nechal vytvořit hostinský a panský purkrabí Václav Grossmann u sochaře Františka Wernera, jako slib Matce Boží, za ušetření jeho vlastního majetku během slezské války (1740-1742). Socha je nejstarší chráněnou památkou ve městě. V kostele naleznete dále obraz Krista, který je kopií originálu z chrámu sv. Petra v Římě, pořízenou Václavem Mánesem. Skleněné lustry a barevné vitráže jsou vizitkou místních sklářů a výtvarníků.
- Radnice, původně barokní sýpka
- Bývalá piaristická kolej
- Navrátilův sál - Třída T. G. Masaryka 45
- Lesní hřbitov - založen 1909, upravený do parkové podoby s množstvím rododendronů u silnice směr Radvanec. Jeho součástí je pomník účastníků Rumburské vzpoury.
- Palackého náměstí - památkově chráněné budovy, parková úprava
(zdroj: Wikipedia)





Vzducholoď nad Novým Borem v roce 1913
Prozradím,
i když nerad, že tato pohlednice je fotomontáž. Ale vzducholoď Sachsen v
Novém Boru skutečně přistála, a to 9. listopadu 1913 při své plavbě ze
slezské Lehnice na mateřskou základnu v Drážďanech. Jednalo se o vůbec
první dopravní a poštovní let vzducholodi v celé habsburské monarchii!
Pro novoborské je to jistě důvod k oslavě, protože "zepelíny" byly ve
své době skutečně zjevením. Jejich otcem byl německý hrabě Ferdinand von
Zeppelin, který s neuvěřitelnou houževnatostí, vlastní zapáleným
vynálezcům, vyvinul se svými spolupracovníky zcela novou konstrukci
vzdušných korábů. Opustil vysokou vojenskou kariéru, a ač stíhán
posměchem, celý život a všechen svůj majetek věnoval stavbě vzducholodí.
První krátce vzlétla v roce 1900, ale až třetí vzducholoď z roku 1906
provedla osmihodinový řízený let. LZ 17 Sachsen poprvé vzlétla 13. 5.
1913 a tři motory Maybach jí dávaly rychlost 80 km/h.
(zdroj: kalendář Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi po zemi, na vodě i ve vzduchu, 2013)





























CZ Plakát z akce na podporu republiky z roku 1937 z Arnultovic u Nového Boru.
Zajímavý artefakt z doby, kdy hnědé síly sílily a snily o nové Evropě, ale stále proti nim stáli ještě demokraté. Dnes si už asi málokdo umí, nebo chce, představit tu napjatou atmosféru doby, tu prakticky všudypřítomnou nenávist. (autor příspěvku Jaroslav Beneš)
Srovnávačky Václava Víška




















Pivovar hrabat Kinských v Pihelu v roce 1906
Pivovar pod Pihelským vrchem v Dolním Pihelu, dnes součásti Nového Boru, je poprvé opisován roku 1607 jako součást vrchnostenského dvora na sloupském panství, patřícím pánům z Dubé. Jeho součástí byla také vinopalna, mlýn a ovčín. Příchod Kinských do Sloupu přinesl velkou prosperitu i pivovaru. Roku 1726 se ujímá panství Josef Maxmilián Kinský, schopný hospodář a organizátor koncentrované a rozptýlené manufaktury. Roku 1757 císařovna Marie Terezie povýšila na jeho popud vesnici Hajdu - dnešní Nový Bor - na tržní městečko, čímž byl položen základ prosperity borsko-šenovské sklářské obchodní oblasti. Pivovar zaniká v roce 1935, kdy jeho vlastník, Várečenská společnost hostinských, již není schopen konkurovat větším a modernějším pivovarům.(zdroj: Za pivem Libereckým krajem na dobových pohlednicích, 2015)

Původně neslo údolí jméno Smolný důl (Pechgraben), protože zde uhlíři měli své milíře a smolné pece, v nichž vařili kolomaz. O místním dole se tradovalo několik pochmurných pověstí, jejichž motivem byla láska a smrt. V roce 1704 proto čeledín z blízkého statku pověsil v údolí obrázek Panny Marie a Ježíše. V roce 1760 sem pomocník sládka ze svojkovského pivovaru pověsil obrázek nový, již vysvěcený. Místo postupně začali navštěvovat pocestní a začali šířit pověsti o zázracích. Roku 1772 zbožná hraběnka Cervelliová (paní Czerwelli ze Svojkova) nechala postavit dřevěnou kapličku a do ní pověsit proslulý obrázek. Koncem 18. století tuto původní kapličku nechala hraběnka Alžběta Kinská nahradit kapličkou vytesanou ve skále
(autor příspěvku Jiří Peterka)





SKALICKÝ VRCH
Skalický vrch nepatří mezi Lužické sedmistovky a dokonce ani šestistovky. Je totiž vysoký pouhých 484 metrů, ale to rozhodně neznamená, že by si vaši pozornost nezasloužil. Kopce nemusí být žádní giganti, aby měly co nabídnout. Skalický vrch je pravidlem, který to potvrzuje. V 18. století tu dokonce stávala poustevna, ve které žil i známý místní poustevník Samuel Görner po svém odchodu ze Sloupu.
Poustevnu časem vystřídal srub a vyhlídka. V roce 1927 srub vyhořel a o pár let později tu byla vystavěna Ferdinandova bouda, kde bývala i restaurace. Po 2. světové válce zanikla, ale na její pozůstatky můžete narazit dodnes. Z čedičového vrchu je výhled hlavně na jižní straně na Českou Lípu, Pihel, Kokořínsko. Na úpatí Skalické vrchu dodnes stojí uzavřený pískovcový kamenolom, kde se přestalo těžit před koncem 19. století.
Chodby lomu dnes slouží jako filmové kulisy – třeba v pohádce Z pekla štěstí. Pro veřejnost je lom uzavřený a od roku 2012 je prohlášen za přírodní památku, zimuje v něm několik druhů netopýrů. Na Skalický vrch se dostanete po žluté turistické značce ze Skalice u České Lípy. Ve Skalici si ostatně můžete výlet poněkud prodloužit, třeba po naučné stezce Po památkách Skalice, která vede mimo jiné i okolo skalních sklepů nebo daňčí obory. Dohromady to vyjde na pohodových cca 6 kilometrů
Foto: Petr Germanič
Region Liberec
