Novoměstská kyselka
Novoměstská kyselka
Na pohlednici vidíme starý původní altánek, který byl nad vývěrem novoměstské kyselky zbudován po roce 1903, kdy skončily smírem spory mezi Novým Městem pod Smrkem a hraběcí lesní správou o přístup k prameni. [en divoce vyvěral v lesích v údolí Ztraceného potoka, stejně jako dva další menší nad ním. Kalcium-bikarbonátová, slabě mineralizovaná kyselka byla totiž u obyvatel velice oblíbená a chodili sí pro ni (a dodnes chodí) z města s lahvemi a - podle zdání lesníků - asi při tom trochu i poškozovali tehdy pečlivě obhospodařované lesy. V roce 1937, již po prvorepublikové "reformě", která hraběte Franze Clam-Gallase zbavila lesů, byl nad vývěrem postaven větší altán, okolí bylo upraveno a opatřeno lavičkami. Blízká chata U Kyselky, která stála na kraji lesa, sice vyhořela již roku 1945, ale cesta k prameni, dnes turisticky značená, dosud vede a je hojně využívaná.
Nové Město pod Smrkem, 1-ní a 2-hý pramen Kyselky
(Archiv: Vlastimír Hájek )
Pramen železitouhličité vody objevil kolem roku 1780 horní kovář J. N. Legler.
Dlouhá léta zabraňovala vrchnost novoměstským přístup k pramenům (rušení lesní zvěře), až na základě několika protestních akcí a průvodů jim byl přístup umožněn a pramen byl v roce 1907 zastřešen. V roce 1937 byl přístřešek rozšířen a byly tu postaveny lavičky. Pramen byl naposledy geologicky prozkoumán a upraven v roce 1983,61 osvěžující železitá kyselka však poté výrazně ztratila na chuti i síle. Místo je pro svou dostupnost častým cílem vycházek obyvatel města.
(zdroj: https://dspace.tul.cz/)
Novoměstská kyselka v roce 1909 a 9.11.2000
V údolí Ztraceného potoka, na úpatí kopce nazývaného Měděnec, objevil v
roce 1780 novoměstský kovář Johann Nepomuk Legler pramea chutné
minerální vody. Místo brzy vešlo ve známost u obyvatel a postupně se
stále častěji stávalo i cílem turistických vycházek. Proto byl v roce
1904 nad nejsilnějším vývěrem postaven jednoduchý altánek. Poblíž byly
nalezeny ještě dva méně vydatné prameny. Místo, kde novoměstská kyselka
vyvěrá, je dodnes pečlivě udržováno, ale i přesto se velká návštěvnost
projevuje negativně na okolí studánky.
( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)
V
lese poblíž města Nové Město pod Smrkem pramení Novoměstská Kyselka,
která prý v minulosti uchránila novoměstské obyvatelstvo před morem.
O
pramenech minerálních vod na Novoměstsku se ví už dlouho. Z pověstí je
známo, že Kyselku objevil kovář Johann Nepomuk Legler roku 1780, když
šel z práce domů údolím Ztraceného potoka. O tom, že novoměstská kyselka
mohla být známá již mnohem dříve, svědčí několik pověstí. Jedna z nich
vypráví, že zázračná voda z místních lesů ochránila obyvatelstvo nedávno
vzniklého městečka před těžkou morovou epidemií v roce 1598.
Voda
kyselky obsahuje mnoho prvků. Ve složení naleznete třeba i vápník,
hořčík a železo, kterého je tolik, že každá flaška, do které se voda
natočí, časem zreziví. Novoměstská kyselka vytéká ze země po celý rok,
nezamrzá ani v zimě.
zdroj:https://www.kudyznudy.cz/aktivity/pramen-kyselky-u-noveho-mesta-pod-smrkem?fbclid=IwAR16gZtKfyZcsGVv9O1pExb8AeU6_ruQzy_Q2fh2tIpLsWrd0d35yvsd3Ik_aem_AaHdD-eS8R4rXiApg0Vd_xdw-xW8Uwc1YGB-Bi0X2eejoWOnCzLvrvMGJgvgpdiv1L45W_7mMxU1uU8pcoYzrseX
Novoměstské prameny.
Nové Město pod Smrkem v roce 1936 –
vrtná souprava nad jedním z pramenů kyselky
archiv Petr Krause
Novoměstská kyselka: Přírodní poklad v údolí Ztraceného potoka
Kromě velkých a světoznámých lázeňských center se na severu Čech v lesích poblíž Nového Města pod Smrkem nachází další významný přírodní zdroj, kterým je Novoměstská kyselka. Tato slabě mineralizovaná kalcium-bikarbonátová a železitouhličitá voda vyvěrá v údolí Ztraceného potoka na úpatí kopce Měděnec (v údolí mezi Měděncem a Sviňským vrchem) a na zemský povrch se dostává po celý rok, aniž by v zimě zamrzala.
Objev a pověsti
Podle historických pramenů a pověstí objevil hlavní pramen kyselky novoměstský kovář Johann Nepomuk Legler kolem roku 1780, když se vracel z práce domů údolím Ztraceného potoka. Existují však i starší pověsti, které naznačují, že voda mohla být známá již o téměř dvě stě let dříve. Jedna z legend například vypráví, že zázračná voda z místních lesů uchránila obyvatelstvo nově vzniklého městečka před těžkou morovou epidemií v roce 1598.
Složení a účinky
Voda Novoměstské kyselky je velmi bohatá na řadu prospěšných prvků, zejména na vápník, hořčík a železo (forma Fe2+). Obsah železa je dokonce tak vysoký, do jakékoliv lahve si ji návštěvníci natočí, ta časem zreziví. Obsah oxidu uhličitého v pramenech kolísá v rozmezí 1700 až 2800 mg/l, což vodě dodává její charakteristickou a osvěžující chuť. Podobně jako prameny v Lázních Libverda či v sousedním Polsku jsou tyto prameny vázány na hluboké zlomy jihozápadně-severovýchodního směru, kde se srážková voda sytí kysličníkem uhličitým a při výstupu na povrch přejímá minerální látky z okolních hornin.
Prameny a jejich ochrana
V okolí se nacházejí celkem tři prameny:
Hlavní pramen: Nachází se pod svahem Měděnce a je uměle podchycen. Nad největším vývěrem byl po roce 1903 (po urovnání sporů s hraběcí lesní správou) postaven jednoduchý altánek a v roce 1907 byl pramen zastřešen. V roce 1937 proběhla další přístavba a rozšíření altánu, doplnění laviček a tato podoba se s menšími opravami dochovala dodnes.
Druhý pramen: Leží na soutoku Ztraceného potoka s pravostranným přítokem přibližně 1 km jižněji od prvního pramene a je rovněž uměle podchycen.
Třetí pramen: Vytéká volně asi 0,5 km jihovýchodně od druhého pramene, je však méně vydatný.
Cesta ke Kyselce a zajímavosti
K hlavnímu pramenům vede z centra Nového Města pod Smrkem příjemná cesta dlouhá asi 2,5 km. Tuto trasu lze nadneseně nazvat "kolonádou", čímž se řadí k nejdelším svým druhem v České republice. Místo je pro svou dobrou dostupnost oblíbeným cílem vycházek místních obyvatel i turistů, kteří sem s oblibou chodí s lahvemi pro čerstvou přírodní kyselku. Velká návštěvnost sice občas nese svá negativa pro bezprostřední okolí studánky, avšak cesta lesem zůstává nadále udržovanou a hojně využívanou trasou.
(foto Matyáš Gál)