Lindava
Místní část Lindava je přípotoční ves v údolí Svitávky, táhnoucí se od ústí Boberského potoka (zprava) k jihu, kde na ni navazuje místní část Svitava severně od vrchu Ortel. První zmínka o Lindavě pochází z r. 1391, náležela k milštejnskému panství Berků z Dubé. V dubnu 1577 cestoval přes Lindavu císař Rudolf II., když vedlejšími cestami unikal před morem z Prahy do Žitavy. Roku 1757 zde Rakušané napadli ustupující Prusy, r. 1813 se v okolí strhly šarvátky rakouských husarů s Napoleonovými polskými hulány. Zemědělství na přilehlých odlesněných svazích bylo záhy doplňováno výrobou: kdysi tu na potoku stával hamr na železnou rudu, patrně těženou v okolí, koncem 18. století tu bylo 29 bělidel příze a plátna, pozdější textilní továrny a další provozy. V letech 1756 - 1760 zde byla vybudována zrcadlárna, po Sloupu druhá v kraji. V letech 1699 - 1702 byl na místě starého dřevěného kostelíka postaven barokní kostel sv. Petra a Pavla, původně dřevěná věž byla v r. 1859 nahrazena dnešní kamennou, současná pseudobarokní úprava je z r. 1915, uvnitř barokní kamenná křtitelnice z počátku 18. stol. Lindava si zachovala mnoho původních roubených staveb vesnického rázu, např. patrový dům čp. 210 s mansardovou střechou, nověji upravený, na klasicistně zdobeném portálu je letopočet 1804. V současnost je zde největším závodem světově proslulá sklárna Ajeto.
(fotografie z archivu J.Freiera)
Česká menšinová škola Lindava č.p. 238
V roce 1929 byla v domě tehdejšího hostinského a řezníka Wenzela Oyse čp. 238 otevřena jednotřídní česká menšinová škola, kterou tehdy navštěvovalo sedm, většinou německých dětí.Vyučování zde vzhledem k nové geopolitické situaci zaniklo v roce 1938 a budova již později pro školské účely nebyla využívána. V současnosti objekt slouží jako rodinný dům v soukromém vlastnictví.
zdroj:LANGHANS Josef, WERNER Ernst: Heimatbuch Lindenau, Immenstadt 1984text: Tomáš Novák
Ortel (554 m) je výrazný zalesněný vrch pravidelného kupovitého
tvaru, ležící asi 3 km jižně od Cvikova
a 1,5 km severozápadně od Lindavy.
Kopec vznikl vypreparováním znělcového lakolitu z okolních křídových pískovců.
Z jeho protáhlého temene vystupuje několik menších skalek s vyvinutou deskovitou
odlučností a strmé svahy místy pokrývá znělcová suť. Na jižním úbočí jsou mohutné
skalní stěny, nad nimiž vyčnívá několik vysokých skalních ostrohů. Na úpatí
pod nimi jsou staré znělcové lomy.
Svahy kopce porůstají převážně bukové lesy, v jejichž podrostu se vyskytují
i některé teplomilné rostliny, například konvalinka vonná nebo tolita lékařská.
Na jihovýchodním úbočí se zachoval pozoruhodný relikt pralesní doubravy.
Na úpatí Ortelu směrem k Lindavě byl před 1. světovou válkou nalezen soubor brakteátů, zdobených zkříženými ostrvemi Ronovců, ražených v žitavské mincovně mezi lety 1255-1268.
Od západu vede na Ortel odbočka žlutě značené turistické cesty, která přichází na lesní rozcestí s lavičkou, odkud stoupá strmá přímá cesta k vyhlídce na jihozápadní straně kopce. Dnes však je odtud přes vzrostlé stromy jen omezený výhled na Nový Bor a okolní vrchy. Pěkný výhled do širokého okolí je ale z nejzápadnějšího skalního ostrohu, vyčnívajícího ze strmého svahu kopce jen kousek pod značenou vyhlídkou. Z jeho vrcholu je vidět k jihu na Bezděz, Provodínské kameny a Nedvězí u Dubé, v popředí vystupují zalesněné Svojkovské vrchy a v údolí pod nimi je Sloup se skalní poustevnou. Na jihozápadě vyčnívají čedičové kužely Skalického a Chotovického vrchu, za nimiž uzavírají obzor lesnaté kopce Českého středohoří s televizním vysílačem na Bukové hoře. Dále k severozápadu pokračuje táhlý hřbet od Obervaldu přes Češku, Klučky a Polevský vrch k výrazné dominantě Klíče. Dílčí výhledy jsou možné i z několika pasek na svazích kopce.
Od značené vyhlídky pokračuje již neznačená strmá cesta na vrchol kopce, který po částečném odlesnění nabízí výhled přes dolní část Lindavy jižním směrem až k Bezdězu. Úzká pěšina vede ze značené vyhlídky bukovým lesem po svazích kolem vrcholu kopce a vrací se zpět na rozcestí s lavičkou.
zdroj: https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmortec