Kunratice u Cvikova

Sochu císaře Josefa II. v Kunraticích u Cvikova mnozí z nás známe. Známe asi i její obecnou historii. Podívejme se ale na historické souvislosti, či zajímavosti, které tak obecně známy již nejsou. Při odhalování pomníku Josefa II. v roce 1882 pronesl slavnostní řeč Franz Křepek. Německý politik, který se po celou dobu své kariéry upřímně a z celého srdce zasazoval o spolupráci Čechů a Němců v naší zemi. Byl to Němec, pocházel z německojazyčné rodiny, i když jeho příjmení zní česky. A on sám vždy dbal na to, aby se nad R v jeho jméně psal háček. Škoda, že takových jako on nebylo mezi tehdejšími německými politiky víc.

Ale čas běžel. Od roku 1882 uběhla již dlouhá desetiletí. V období první československé republiky byl Franz Křepek senátorem a také starostou Litoměřic. Léta a desetiletí běžela. A Franz Křepek do našeho kraje každoročně zajížděl na lov tetřevů a tetřívků. A pak přišlo jaro roku 1936. Nešťastný duben. Franzi Křepkovi bylo v té době již 81 let. V pondělí 27. dubna 1936 brzy ráno, ještě vlastně v noci, si opět vyjel na lov tetřívků. Jako mnohokráte před tím. Kolem 5. hodiny ranní, nedaleko Milštejna poblíž Dachslöcher (Jezevčích doupat) utrpěl smrtelné zranění. Nešťastnou náhodou spustila Křepkova zbraň, kterou mu na svém rameni nesl revírník Placht a broky zasáhly Křepka do pravého podbřišku. Byl ještě rychle přenesen do Naděje, kde ale krátce před osmou hodinou ranní zemřel. Stačil ještě nadiktovat závět. Jeho tělo bylo následně převezeno do Litoměřic.Okolnosti této nešťastné události nebyly nikdy objasněny a sváděly tak k různým dohadům.

A na Franze Křepka se v našem kraji zapomnělo. A nejen v našem kraji. A to je jistě velká škoda. Odkaz politiků jeho ražení by neměl být zapomínán.

(autor příspěvku Jaroslav Beneš)

Kunratice u Cvikova (německy Kunnersdorf) je obec v okrese Česká Lípa, na jižním podhůří Lužických hor, v údolí říčky Svitávky, 3 km východně od Cvikova, v nadmořské výšce 318 m. Obec leží na silnici I/13, která ji překračuje viaduktem. Žije zde 617 obyvatel.

(zdroj: Wikipedia)

Kdy přesně byla obec Kunratice založena, nám bohužel dodnes zůstává záhadou. Dá se však předpokládat, že se její počátek datuje někdy kolem roku 1278, tedy buď za vlády Přemysla Otakara, nebo později za Václava II. Obec měla v této době zemědělský charakter. Roku 1388 byly Kunratice prodány majiteli panství Milštejn Jindřichu Berkovi z Dubé. Berkové pak obec spravovali více jak celé následující století - to dokládá např. také přechod panství Milštejn se statkem Kunratice na Václava Berku z Lípy v roce 1502 či koupě Zdislava Berka panství Zákupy, statku Milštejn a Kunratic od svého strýce Petra Berka ze dne 13. 12. 1518. Za správy Berků obec značně poznamenaly husitské války, když zde v letech 1420, 1421, 1422 a 1426 řádili Husité. Vedle toho však Kunratice zažily také dobré - od 16. století se zde mohly pořádat roční a dobytčí trhy.

Chod obce ovlivnila také třicetiletá válka, která v letech 1630, 1632 - 48 zuřila v Zákupech, Mimoni, Č. Lípě a celém okolí. Aby utrpení lidí nebylo málo, vypukl v obci navíc ještě v roce 1680 mor. Ten ale nebyl jedinou nemocí, která obyvatele v průběhu staletí sužovala. Obci se totiž nevyhnula ani cholera, tyfus či neštovice (okolo let 1850 - 1866). Vedle nich Kunratice stíhaly také občasné požáry a různé přírodní katastrofy, jako např. záplavy, vichřice, údery blesků a zemětřesení(!)

Roku 1666 dostala obec své první zvony. V této době byli poddaní sužováni robotnými povinnostmi, vrchnost a místodržící prostý lid značně využívali, aniž by na ně brali ohledy. O zmírnění útlaku sedláků se snažil již císař Leopold (1657 - 1705), skutečné zlepšení situace však přinesl až robotní patent Marie Terezie z roku 1775. Díky němu si mohl lid konečně vydechnout. Již v roce 1770 bylo zavedeno číslování domů - podle něj bylo v obci v této době 172 popisných čísel. Zajímavý je zápis, uvádějící počet koní v obci v této době. Podle něj zde bylo k roku 1777 celkem 64 koní, jeden kůň tak v průměru připadal přibližně na tři stavení.

16. 9. 1779 byl pro Kunratice velkým dnem. Toho dne totiž obec navštívil sám císař Josef II.! Z vděčnosti a v upomínku na tohoto lidového císaře zde byl prakticky o sto let později z podnětu starosty obce Josefa Grohmanna z dobrovolných příspěvků postaven pomník císaře Josefa. Slavnostní odhalení proběhlo dne 18. června 1882. (Pomník musel být několik let po převratu - v roce 1923 - odstraněn). V roce 1784 byl v obci zřízen farní úřad. Poklidná léta ukončilo bouřlivé období konce 18. století a s ním i napoleonské války, které poškodily Kunratice a okolí. Také polovina 19. století byla velice revolučním obdobím, které bylo pro všechen lid neobyčejně významným. V roce 1848 byla zrušena robota a o dva roky později se obce staly samostatnými správními jednotkami.

Snad už nás ani nepřekvapí, že když v Evropě vypukla další válka, tentokrát prusko - rakouská, Kunratice na ni zle doplatily. V roce 1866 obcí prošlo hned několik různých vojsk, která za sebou nechávala spoušť. Válka ale přeci jen skončila a obec se mohla začít těšit rozvoji. Roku 1872 byla v Kunraticích otevřena poštovní pobočka, v roce 1904 zde byla zřízena železniční stanice, ta však byla uvedena do provozu až o rok později. Podle sčítání z roku 1910 měla obec 405 popisných čísel a žilo zde 1957 obyvatel. Územně obec patřila k okresu Něm. Jablonné, okresní soud byl ve Cvikově, krajský soud v České Lípě, biskupská konzistoř v Litoměřicích a obchodní komora v Liberci. Obec měla kostel, ZDŠ (5 tříd), obecní úřad, železniční stanici, farní úřad, poštovní a telegrafní úřad. V roce 1911 v obci začala výstavba vodovodu. Ve stejném roce bohužel zanikly zdejší dobytčí trhy, ostatní trhy však zůstaly.

Období 19. i počátku 20. století bylo v Kunraticích ve znamení velkého společenského a spolkového ruchu. V této době zde vznikala celá řada různých spolků, klubů a organizací, ve kterých obyvatelé trávili své volné chvíle a kde se věnovali svým početným koníčkům, které dnes bohužel tak často nahrazuje televize... V roce 1830 byl v obci založen divadelní spolek, dále zde vznikly: spolek Bývalých vysloužilců (1862), Spořitelní spolek (1863), Dobrovolný spolek hasičů (1872), který byl jakýmsi následníkem Spolku požární ochrany, který zde působil již od roku 1804, Tělocvičný spolek Eiche (Dub) (1885), Spolek německého zemědělství a lesnictví (1887), Těsnopisný klub (1898), Spoř. zápůjčková pokladna (1901), konsum "Vpřed" spol. s.r.o., Esperanto - klub (1907), Horský spolek pro severní Čechy (1908), ve stejném roce vznikly také Dělnický tělocvičný spolek a Vodní družstvo. V Kunraticích byly také 2 Ženské pohřební spolky a Všeobecný pohřební spolek, dále pak Německá okresní péče o mládež a Místní skupina pro ovocenství, zahradnictví a přátele květin. Svého času se v obci nacházelo na 1470 jabloní, 600 hrušek, 300 višní a 9 ořechových stromů. V roce 1913 zde vzniklo Německé sdružení mládeže. Jak je patrné z tohoto výčtu, v obci vládla velice dobrá a přátelská atmosféra. Všemu však učinila přítrž první světová válka, která vypukla v roce 1914.

S válkou přišel strach a nedostatek - potraviny a různé další zboží bylo možné sehnat pouze na lístky, naturálie (obilí apod.), koně a např. kostelní zvony byly odváděny pro potřeby armády, v zimě nebylo dostatek topiva a lidé tak často trpěli zimou, příděly potravin se s postupujícím časem stále zmenšovaly a stále rostly problémy se zásobováním, nejednou tak obyvatelstvo poznalo hlad... Ke všemu byli zdejší muži odváděni na frontu, kde mnozí z nich položili svůj život. V dubnu posledního roku války byl hlad nejhorší. Situace byla opravdu kritická a všichni již toužebně očekávali konec války. Brzy se dočkali. Za čtyři roky války padlo celkem 92 místních občanů. Ani konec války však ještě nepřinesl klid. Problémy se zásobováním ještě trvaly řadu měsíců a navíc vyvstaly národnostní konflikty - pohraniční Němci se se vznikem samostatného Československa nechtěli smířit a v listopadu roku 1918 tak byla nelegálně vyhlášena autonomní oblast Deutsch - Böhmen, bojkotující československou vládu. Situaci musela vyřešit až československá armáda, která pohraničí obsadila.

Život v obci se po válce přeci jen pomalu vracel do starých kolejí. Ještě za války zde vznikly další organizace - v roce 1915 pobočka Rakouského červeného kříže a Osvětlovací společenstvo, které zde v roce 1915 položilo elektrické vedení. V roce 1919 byla v obci zřízena četnická stanice, ve stejném roce si zdejší divadelní spolek konečně postavil vlastní jeviště v hostinci Josefa Mockera. V následujícím roce pak byla v obci zřízena knihovna. V dubnu roku 1920 také proběhly volby do senátu ČSR a o měsíc později i volby do Nár. shromáždění. V těchto volbách v Kunraticích zvítězila německá sociálně demokratická strana se 456 hlasy. Ve 20. letech můžeme mluvit o rozvoji obce. K roku 1921 zde žilo 1639 obyvatel v 381 domech. Obec měla 2 mlýny, pilu, továrnu Klmet a Neubauer (dřevozpracující podnik), cihelnu, stavební podnik Runge a Geisler. Svou živnost zde vedli 2 malíři - lakýrníci, 2 pekaři, 3 řezníci, 2 holiči, 4 zahradníci, zlatník, sedlař, 2 kováři, krejčí a dámská krejčová, klempíř, 8 obuvníků, 6 truhlářů a hodinář. Dále zde byl obchod kořalkou a pivem, opravna jízdních kol, obchod galanterie, 3 koloniální obchody, obchod mlékem a drůbeží, obchod s dětskými kočárky, obchod uhlím a dřevem, obchod ovocem, obchod dobytkem, papírnictví, obchod cementem atd...

Po válce také nastal v Kunraticích rozvoj automobilového průmyslu. V roce 1921 byla v obci provedena oprava silnic, dne 15. 7. 1927 jel ze Cvikova přes Kunratice první osobní autobus, v této době bylo v obci již 6 majitelů osobního automobilu a stejný počet byl také majitelů nákladních vozů. Novinkou již nebyl ani motocykl či traktor - ten měl v roce 1928 jistý zemědělec Wenzel Winkler. V témže roce byly v Kunraticích už 2 benzínové pumpy. Technický rozvoj však pokračoval i v dalších oblastech lidského života a v roce 1923 tak v obci bylo první rádio, o dva roky později se počet radiopřijímačů zvýšil na 13... V zimě roku 1928/29 zde bylo zřízeno kino.

O opětovném rozvoji a dobré náladě ve společnosti svědčí také další rozvoj spolkového života v obci. V roce 1923 zde byla ustanovena Místní skupina německého kulturního spolku. O tři roky později zde vznikl Spolek pro udržení církve římskokatolické a Honební společnost, v následujícím roce zahájila činnost Místní skupina německého včelařského spolku. V roce 1928 následovala pobočka spolku Dělnický velocipédní spolek Svornost a v roce 1930 vznikl Sportovní klub S.C.K. Kunratice.Své členy měl v obci také Spolek pro přírodovědu, zdravotnictví a životní reformu. Mimoto v obci již delší dobu působil také Spolek zemědělců, který však byl spíše politickou stranou nežli spolkem v pravém slova smyslu.

Poklidné období ukončila třicátá léta a s nimi hospodářská krize, která otřásala světem. Ke všemu se v sousedním Německu dostal k moci Hitler a napětí v Česku rostlo. Československo sice bylo odhodláno bránit se případnému německému vpádu, po podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938 však byl jakýkoliv odpor marný. Sudety tak obsadila německá armáda. Druhá světová válka na sebe nenechala dlouho čekat. Její průběh se v obci oproti válce předešlé o mnoho nelišil. Opět všude vládl strach a bída, opět byly zavedeny potravinové lístky a všeho byl nedostatek... S přibývajícími měsíci byla situace stále horší a nikdo se nemohl dočkat konce války. Květen roku 1945 konečně přinesl mír. Po válce následoval odsun německého obyvatelstva, kvůli kterému se mnoho obcí značně vylidnilo. Velký pokles počtu obyvatel nestačil dorovnat ani přísun nových přistěhovalců z vnitrozemí. Život v Kunraticích se po válce pomalu uklidnil a znovu mohl pokračovat rozvoj obce. Konec 40. let a 50. léta pak byly ve znamení budování a oprav.

zdroj: https://www.kunraticeucvikova.eu/obec/historie/

Historické památky

• Kamenný most přes Svitávku, který byl v roce 1993 opraven a byla na něm zrestaurována i socha svatého Jana Nepomuckého z konce 18. století.
• Kostel Povýšení svatého Kříže, postavený v letech 1832 až 1833 v empírovém stylu na místě původního kostela.
• Morový sloup postavený na památku epidemie moru z roku 1680.
• Socha císaře Josefa II.

Zajímavosti v okolí

Zhruba 1,5 km jižně od obce se nachází památkově chráněná Skála smrti. Na stěně 15 metrů vysoké pískovcové skály dva místní občané na počátku 20. století vytesali reliéf rytíře na koni a padající dívky. Obraz je odrazem pověsti o zlém rytíři Kunovi.

V letech 1905-1973 fungovala v Kunraticích stanice železniční trati Svor - Jablonné v Podještědí; poté byla trať zrušena, ruina stanice však stojí dodnes na západním okraji obce.

Na katastrálním území Kunratice u Cvikova je několik kopců - Dubina (467 m), Kovářský vrch (461 m), Klobouk (398 m), Dubova hora (432 m) a Skřivánek (383 m). Jsou řazeny do Cvikovské pahorkatiny.

Sklářská huť

V roce 1996 vydal Zdeněk Hojda, jako spoluautor knihu Pomníky a zapomníky, kde na straně 139 pojednával o soše Josefa II v Kunraticích u Cvikova. Od roku 1881 stála na křižovatce "U císaře". Tyto sochy vyráběla na zakázku Salmova železárna v Blansku z litiny. Právě materiál, z kterého byla zhotovena, ji zachránil před použitím pro válečnou výrobu. Firma rovněž nabízela profesionální malíře, kteří sochu za určitý obnos dokázali podle přání obarvit Pan Hojda doplnil text i o fotografii, kde je císař zobrazen jak drží ve své pravé ruce majestát o zrušení nevolnictví. U všech ostatních soch císaře Josefa II. však má listinu ve své levé ruce. Při setkání s panem Hojdou, před osmi lety jsem se na to autora zeptal. Nejdříve nevěřil, ale nakonec přiznal, že chyba vznikla v tiskárně otočením negativu. Nakonec řekl: Víte, že jste po dvaceti letech první, kdo na to upozornil. (autor příspěvku František Křůmal)