Kryštofovo Údolí

V dobovém popise panství Lemberk ze 16. srpna 1678 se říká o Kryštofově Údolí:

"Tato vesnice leží pod velkou horou, zvanou Ještěd. Samo o sobě je hornatým, studeným a drsným místem a větší část roku je plné vysokého sněhu, má krutou zimu a časté povětří. Zimní období končí velmi pomalu na jaře a začíná znovu už na podzim. Chtějí-li obyvatelé této obce z bahnité a unavené půdy něco sklidit, musí předem s největší námahou hnojit, přičemž pole často vymrznou a vymáčí se. Útěchou obyvatel je trocha ovsa a lnu, které pro předčasně napadlý sníh mohou být jen ztěžka z polí sváženy. Mnozí, kteří mají pár kusů dobytka, se živí vožením obilí po silnicích, k čemuž se jim půjčují peníze, a teprve po prodeji platí svým věřitelům určitý poplatek ( Zinspfennig ). Ostatní se živí namáhavým předením. Konec konců je to nepříjemné a divoké místo a spíše se oškliví, než aby vybízelo k bydlení. O sousední obci Novina bylo napsáno : Poloha, polnosti, obživa a společná práce jsou stejné, jako v Kryštofově Údolí." Dějiny Kryštofova Údolí - autor textu Petr Holub

Kryštofovo Údolí (1910)

Střed obce, v pozadí cesta k nádraží a Spálený vrch

zdroj: František Vydra, Vitalij Marek a Petr Prášil - Hrádecko — Chrastavsko na starých pohlednicích, 2005

Kryštofovo Údolí

 (foto R.Ginzel kolem roku 1920)

 Roubený raně barokní kostel v horské údolní vesnici pochází z let 1683-1686. Nahradil původní luteránský kostelík ze 16. století. Roku 1781 byl doplněn o zděnou sakristii, od roku 1893 kryje vnějšek stěn břidlicový obklad. Stranou kostela stojí dřevěná zvonice, která byla postavena při barokních úpravách areálu kostela v roce 1754. Stavba zřejmě souvisela s chystaným zřízením farnosti. Před zvonicí se nachází raně barokní, čtvercová, ploše krytá márnice

Obec Kryštofovo Údolí jen kousek za Libercem

Od nás, z Machnína, do "Údolí svatého Kryštofa" je to, co by kamenem dohodil. O to víc jsme všichni po 15. lednu roku 1973 prožívali to, co se stalo za kopcem. Přes veškerou snahu čtyř požárních sborů i toho našeho z Machnína, se nepodařilo požár to nejvzácnější z obce zachránit. V důsledku vadného komína shořela státem chráněná památka, budova takzvané dědičné rychty, kde byl od počátku 18. století hostinec "U Clamovského Švýcarska", patrové stavení s roubeným přízemkem a hrázděným patrem.
Obcí kdysi procházela pašerácká stezka do sousedního Saska. To dalo vzniknout legendě, která z hostince udělala onu známou pašeráckou hospodu. Objevuje se v povídce Karolíny Světlé "O Krejčíkově Anežce" a ve známém libretu "Hubičky". V Kryštofově Údolí se rovněž hodně na konci 40. let natáčelo. Víc se dočtete v knize herce Šímy, kde píše o tom, jak bylo složité natáčet v místě, kde stále prší. To měl na mysli právě Kryštofovo údolí.
Lepší to měli filmaři v roce 1969 při natáčení scén k filmu "Adelheid" a v následujícím roce v létě i v zimě, kdy se točily scény k filmu "Kateřina a její děti". Právě vesnická svatba z tohoto filmu se konala v místní hospodě, v objektu, který vyhořel. Samotná rychta, která se později stala i krčmou nesla letopočet vzniku, rok 1614.
Sláva obce neskončila oním devastujícím požárem. Dnes se může pochlubit zajímavostmi jako málokterá ves Libereckého kraje. Můj kamarád Martin Chaloupka s dalšími patrioty Kryštofova údolí, vesnice jen kousek od Liberce, proslavili ji velkým betlémem malíře Jíry, muzeem betlémů, obnovou barokní márnice na zdejším hřbitově, sochou čůrajícího psíka a především i vesnickým orlojem z bývalé trafostanice, která v té době hyzdila kdejakou vesnici.
Martin byl renesanční člověk, který dokázal, co jiní neuměli. Společně jsme sbírali staré pohlednice. Martin preferoval ty, na kterých sedí chlapeček na nočníku a Humpolec, odkud k nám do Liberce přišel. Jsou krásná místa kolem nás a žijí v nich úžasní lidé. Mnozí začínali tím, že sbírali poštovní známky, staré pohlednice. Mezi ty nejhezčí, místopisné patří právě i Kryštofovo údolí. Na konci 19. století se nad "Kryštofákem" stavěla železniční trať Liberec - Česká Lípa a dál. Nad obcí byla trať vedena dlouhými železničními tunely a především po železničních mostech nad hlubokými údolími. A právě na starých pohlednicích jsou tyto dlouhé, vysoké a krásné mosty klenoucí se nad lesy a údolím zaznamenány v době výstavby i po jejím skončení. Pohlednice jako dokument, ale i krásný obraz z konce 19. století.
Popřejme obci štěstí a žádné plameny, které pohlcují památky. A také hodně nadšenců, jako byl Martin Chaloupků, lidí, kteří zde žijí a krásně se starají o obec, kterou je dnes radost navštívit.
Egon Wiener

(zdroj: https://egonovypohledy.blogspot.com/2020/01/ )