Krkavčí kameny

Krkavčí kameny

Horský hostinec na Krkavčích kamenech (Rabenstein) se nacházel přímo na hřebeni Žitavských hor v nadmořské výšce 543 m s číslem domu 166.Krkavčí kameny jsou pozoruhodnou skupinou skal, největší vrchol je na německé straně hranice a nyní je oblíbeným horolezeckým cílem pod názvem Falkenstein.Jsou zde stále jasné stopy bývalého šplhacího systému. Otevření tohoto výhodného místa 1. září 1880 proběhlo za aktivní účasti saských spolků. Poprvé se zde také zmiňuje jméno Falkenstein. Ze dvou menších vrcholů vysokých 4 a 8 metrů na české straně je dnes vyšší horolezecký cíl, kterému se říká Kleiner Falkenstein. Tyto dvě menší skály byly součástí horského hostince a tvořily pozadí letní terasy.

V roce 1877 zde Adolf Clemens Fähnrich postavil hostinec Rabenstein-Warte, který neustále rozšiřoval. V roce 1880 zpřístupnil horní ze dvou skal vedle hostince dřevěným lezeckým systémem s vyhlídkovou plošinou a pojmenoval skálu Ritterstein. Neexistuje však žádná fotografie, která by ukazovala šplhací systém až na vrchol, žebřík končí na římse mezi skalami, pouze stožár je o římsu výše.Ve stejném roce byl výše zmíněný Falkenstein vybaven horolezeckým systémem, který trval až do roku 1922. Poté se horské sporty praktikovaly na skále a až v roce 1938 byl znovu postaven horolezecký systém, který existoval až do roku 1946.

Velká letní terasa byla přidána v roce 1882, ale po požáru 19. srpna 1885 musel být celý hostinec kompletně přestavěn, k čemuž došlo až v roce 1887. Následovala další rozšíření a renovace z důvodu zvyšujícího se počtu návštěvníků a nakonec Berghotel Rabenstein nabídl celoroční ubytování přes noc. Po vystěhování již budova nebyla používána a postupně chátrala. Po založení omezeného pohraničního pásma bylo vše strženo a podle tradice se dřevo stále používalo na Slovensku.Pohlednice z let 1907 a 1908 uvádějí Gustava Rittera jako majitele a hostinec se jmenuje Bergwarte Rabenstein.U sčítání lidu z roku 1921 vlastnila objekt Emilie Krahl a byl provozován jako rodinný podnik Emilie Krahl, narozená 24. června 1870 v Krompachu, její manžel Josef Krahl, narozený 16. června 1867 ve Varnsdorfu, jejich syn Josef, narozen dne 21. září 1892 ve Varnsdorfu. Syn Hermann, narozený 9. srpna 1898 ve Varnsdorfu byl číšník, dcera Emilie, narozená 30. listopadu 1906 ve Varnsdorfu, pomáhala v rodinném podnikání a dcera Berta, narozená 9. srpna 1908 ve Varnsdorfu chodila do školy. Rodina Krahl jako vlastník se zmiňuje z roku 1931.

Rodina Richterových se poté objeví jako vlastníci na kartě ze dne po říjnu 1938.

Z poštovního hlediska patřil Rabenstein pod Mařenice.

KRKAVČÍ KAMENY / RABENSTEIN

k.ú. Dolní Světlá pod Luží, Kurort Jonsdorf (Lužické hory / Cvikovsko + Sasko)Dvě pískovcové skalní věže na návrší (543 m n. m.) přímo na českosaské státní hranici. Na české straně dvojvrcholová skála zvaná Sokolík, na saské straně pak skalní věž Falkenstein (oblíbená horolezecká skála). Při Sokolíku stopy po zaniklém výletním hostinci. Od úpatí Falkensteinu výhled na Luž a panorama jihozápadní části Lužických hor.

Krkavčí kameny zmiňovány již odedávna. Vzhledem k jejich poloze na státní hranici při staré obchodní stezce nelze vyloučit nějakou jejich strážní funkci, značka zříceniny, jež se objevuje na některých současných mapách je však omyl - žádný hrad zde doložen není. Opevněny byly za pruskorakouské války roku 1778, kdy zde došlo i k menší přestřelce. Roku 1877 byl k Sokolíku přistavěn výletní hostinec. Roku 1880 byly dřevěnými schodišti zpřístupněny vyhlídky na obou skálách (vyhlídka na okolíku tehdy zvána Ritterstein - Rytířský kámen). Roku 1885 byl původní hostinec zničen požárem, za dva roky již stála chata nová, od 20. let horský hotel s celoročním provozem. Po 2. sv. válce zpustl a v průběhu 50. let byly zbytky rozebrány na stavební materiál a vlakem poslány ze Cvikova na Žitný ostrov, kde se z něj stavěly domy.

autor příspěvku Tom BW Barva

Staré pohlednice zachycující interiéry hostinských zařízení jsou obvykle ceněnými sběratelskými kousky. O to více potěší, když se člověku dostane do ruky taková, o jejíž existenci zatím neměl ani tušení.
Na obrázku vidíme součást interiéru zaniklého horského hotelu na Krkavčích kamenech u Dolní Světlé. Jedná se o salonek, nazvaný ,,Blaue Grotte", neboli Modrá jeskyně. Již na první pohled nás zaujme lehce bizarní výzdoba, opravdu připomínající jakousi ledovou jeskyni. Strop byl vyzdoben imitací rostlé skály, zřejmě z papíru, pod ním pak byly na stěnách vymalovány krápníky (nebo rampouchy?); jeden dokonce vyrůstá přímo ze středu jídelního stolu. Nejzajímavější částí je pak vyobrazení jakéhosi zvířete na stěné nad pianem: snad to měl být lední medvěd, vzhledem ke stylizaci salonku, ovšem netuším, proč jsou za ním namalovány pyramidy (nebo jsou to ledové hory?).
Pozornost zasluhuje i dobové vybavení, jež tehdy nesmělo chybět v žádném správném lokále: držáky na noviny, piáno, zdobený lustr či parádní Thonetovy ohýbané židle.
Pivo si na Krkavčích kamenech dnes už bohužel nedáme, hostinec zanikl v důsledku zbudování střeženého hraničního pásma po druhé světové válce. Je to škoda, sedět kolem obřího krápníku, jíst tlačenku s cibulí a připíjet si vychlazeným pivem musel být nezapomenutelný zážitek (zdroj: Pod Luží)

V příspěvku o otevření české školy na Juliovce v roce 1935 jsem zmínil i četníka Jarého, jednu z hlavních postav seriálu Četnické humoresky. Ten pravý četník Jarý sloužil v letech 1933 až 1936 na četnické stanici v Dolní Světlé/Dolním Lichtenwaldu. Ze služby v našem kraji se bohužel v jeho pozůstalosti dochovalo naprosté minimum fotografií. Ale alespoň jednu z nich přikládám. Strážmistr Jarý je zde zachycen jak sedí na hraničním mezníku u skály Krkavčí kameny na hranici nad Dolní Světlou. Československé četníky i četnickou stanici v obci již dávno odvál čas, ale skála i hraniční kámen jsou stále na svém místě,

 zde: https://mapy.cz/fotografie?sourcep=foto&idp=4882510...

autor příspěvku Jaroslav Beneš