Společně se svou matkou Magdalenou se huťmistr Karl Josef Riedel ml. postaral na Kristiánově o pravidelné školní vyučování, které dětem osadníků scházelo. Kristiánov spadal pod Bedřichov, ten byl však roku 1844 připojen k Hraničné, kam cesta z osady trvala úmorné dvě hodiny. ProtoŽe děti nemohly být úplně bez vzdělání, docházel po dohodě huťmistra s janovským učitelem již od počátku 19. století do osady až třikrát týdně jeho pomocník Anton Appelt. Náklady s tím spojené hradil Riedel. Od roku 1833 se pak o vyučování na Kristiánově staral sám janovský učitel Josef Mach." Bylo to však jen polovičaté a neuspokojivé řešení."

Sen Riedelů o vlastní škole se začal naplňovat v létě 1844. V úterý 6. srpna zavítal na Kristiánov majitel panství hrabě Eduard Clam-Gallas (1805-1891) a po několika dnech pověřil svého hospodářského radu Wenzela Essenthera, aby podnikl příslušné kroky k založení školy v osadě. Magdalena Riedelová zřídila 11. října 1844 nadaci ve výši tří tisíc zlatých konvenční mince s ročním platem sto padesát zlatých pro stálého kristiánovského učitele a budovu školy se zavázal postavit její syn Karl Josef Riedel ml. Hrabě Clam-Gallas se rozhodl učitele ročně podporovat šesti sáhy dřeva na vytopení učebny a 25. června 1847 převzal nad školou patronát."

Školu postavenou roku 1846 pak povolilo Zemské gubernium výnosem č. 72151 z 30. prosince 1847 jako obecnou. Konzistoriálním dekretem č. 2433 z 27. června 1848 byl místním učitelem jmenován pomocný učitel ze Stráže nad Nisou Mathias Hofmann, jenž do osady také téhož dne s rodinou přijel. V jeho osobě získaly kristiánovské děti schopného a vlídného pedagoga a Riedelové svého kronikáře. Vyučování začalo 3. července 1848."'

Teprve 22. května 1849 semilský dozorčí nad školami vikář P. Jáchym Šourek školu vysvětil, Slavnosti se zúčastnili například liberecký krajský školní komisař Carl Uchatzy, vrchní fořt lemberského panství Franz Drazdansky z Kryštofova Údolí (zeť Karla Josefa Riedela), albrechtický a janovský duchovní, dále P. Anton Miksch z Jablonce a katecheta z liberecké dívčí školy P. Franz Moysel. Nejprve se v kapli panského domu sloužilo Veni sanctea spiritus, následoval sborový zpěv žáků a cesta do školy, kde byla vysvěcena učebna. Poté krátce promluvili učitel Hofmann i komisař Uchatzy a slavnost zakončilo Te Deum laudamus, celebrované opět v kristiánovské kapli." Následujícího dne se pak konaly první veřejné zkoušky jedenatřiceti žáků."

Díky své píli a vyučovacím metodám učinil Hofmann ze školy brzy vzorový ústav. Roku 1851 na Kristiánov dokonce kamenickošenovský vikář P. Vater poslal učitele Waltera, aby se od Hofmanna naučil hláskovací metodě. Zkouškám byl v červnu 1851 přítomen i litoměřický biskup August Bartholomáus Hille. Zemský školní rada J. Maresch, jenž se účastnil zkoušek 12. června 1854, vyjádřil spokojenost a označil školu za dobrou. Zásluhou vynikající pověsti byl Hofmann převeden konzistoriálním dekretem z 6. května 1858 do farní školy v Nové Vsi. Jeho místo zaujal podučitel Ferdinand Thum z Rochlice u Liberce. Ten byl převeden k 1. září 1864 jako učitel do Svědé a po něm nastoupil od 1. října 1864 podučitel Josef Melzer z Kunratic u Cvikova. Ke dni 15. ledna 1865 se kristiánovská škola stala samostatnou a výnosem c. k. zemského školního rady z 23. dubna 1871 byla prohlášena za soukromou."

V době Melzerova učitelování poprvé vstoupil do kristiánovské školy Anton Hans Bielau, synek hajného z Karlova. Po letech na první návštěvu zavzpomínal v příležitostném tisku ke sto padesáti letům založení osady: Vyučovalo se v místnosti, do které se vešlo tak kolem dvaceti dětí. Když jsem vešel do třídy, bylo jich tam asi dvanáct a ani nebyly všechny z Kristiánova. Třída byla vybavena kamny, tabulí, několika lavicemi, stolem, za nímž sedával pan učitel, a skříňkou s všelijakými knihami. Do jedné z těchto knih zapisoval pan učitel všechno, co se na Kristiánově událo a přihodilo. Však také byla tato kniha oproti jiným, které byly určeny nám dětem, vázána v kůži a mimo náš dosah. Na zdi visely hodiny, kříž, jeden obrázek císaře pána a druhý pana hraběte Clam-Gallase."

Riedelové o školu pečovali jako o oko v hlavě. Financovali nákupy učebních pomůcek a školního inventáře, založili a každoročně doplňovali knihovnu, odměňovali děti po úspěšném absolvování zkoušek a čas od času, například v roce 1863, též navýšili fond, z něhož byl kristiánovský učitel placen." Přesto byla roku 1872 škola pro nedostatek dětí uzavřena a Melzer převeden jako druhý učitel do Janova nad Nisou.

zdroj: Petr Nový - Nová louka - Kristiánov - Historie a současnost sklářských osad, 2007

Kristiánov v roce 1934 a 8.6.2000

Po roce 1887 tedy ze starého Kristiánova zůstal stát jen zmíněný panský dům, hostinec Liščí bouda a výše položená zděná hájovna. Panský dům s věžičkou a zvonkem se proměnil na jednoduchou prázdninovou ubytovnu dětí. Změnu přinesl rok 1938, kdy byly poblíž malého hřbitova narychlo postaveny dva kasárenské objekty. Narukovali do nich příslušníci československé armády, kteří měli bránit vlast před hitlerovskou invazí, V souvislosti s jejich vynuceným odchodem lehl panský dům popelem. Dnes stojí v Kristiánově udržovaná Liščí bouda, upraven je i lesní hřbitůvek a bývalá hájovna.

( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)

Kristiánov v roce 1928 a 2.9.2000

Poté, co v roce 1882 přesídlil huťmistr blíže k civilizací do Rýnovic, byl provoz kristiánovské sklárny utlumen. O pět let později, 7. srpna 1887, zachvátil starou huť velký požár, který definitivně ukončil její činnost. Shořela do základů a společně s ní i čtyři tisíce kubických metrů dřeva, přichystaného pro nenasytné pece. Požáru padla za oběť rovněž místní škola, která byla zřízena pro děti zdejších sklářů v roce 1846. Na starých záběrech je zachycen nejhezčí kristiánovský objekt, jímž býval panský dům. Po požáru hutě přešel do vlastnictví Clam-Gallasů.

( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)