Valdštejn

Valdštejn

Pokud si položíme otázku, odkud se vzali Valdštejnové, jeden z nejslavnějších českých šlechtických rodů, při hledání odpovědí nemůžeme minout hrad Valdštejn. Ale ještě než vstoupíme mezi rozvaliny tohoto starého hradního sídla v severních Čechách, krátce nahlédneme do rodové historie.

Nejprve tady byl velký rod Markvarticů. Teprve ve 13. století se z něj odštěpili páni z Valdštejna. Jako všichni Markvartici měli i Valdštejnové ve štítu původně samotného modrého Iva ve zlatém poli. Později přijali čtvrcený štít se čtyřmi poli, kde se střídají modří a zlatí lvi, kteří jsou vždy v poli opačné barvy.

Prvním významnějším předkem byl pravděpodobně Jaroslav z Hruštice, královský purkrabí na hradě Boleslavi. Gotické hradní sídlo nedaleko Turnova, které dalo tomuto rodu jméno, založil jeden z jeho synů.

Valdštejnové byli odjakživa nadšení válečníci. V této rodové tradici pokračoval i jeden z nejproslulejších vojevůdců třicetileté války a jeden z nejznámějších Valdštejnů — Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský. Jak říká historik Peter Englund v knize Nepokojná léta. Historie třicetileté války: "... bezohledný, hamižný, ale neuvěřitelně vynalézavý český šlechtic, dobrodruh, schopný vojevůdce a oportunista, který velice zbohatl na zabavených protestantských statcích v Čechách a sám vlastnil většinu z toho, co je třeba k vedení války, od pluků až po manufaktury na munici. Byl to vysoký, hubený chlap vzbuzující děs, měl zachmuřený, pronikavý pohled a často chodil nápadně oblečený do tmavých šatů a dlouhého pláště šarlatové barvy."

Přízeň císaře si Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna získal také proto, že dokázal přeběhnout z tábora moravských stavů i s plukovní pokladnou. Následovala řada povýšení, až Albrecht skončil jako Vrchní velitel císařských vojsk. Jeho způsoby však nebyly vybíravé.Jedna stížnost střídala druhou, a tak ho císař roku 1630 ze svých služeb propustil. I když ho po čase povolal zpět, hluboce dotčený Albrecht hrál na obě strany, začal být tzv. problematický, a tak dal císař souhlas k jeho likvidaci. Albrecht z Valdštejna byl zavražděný v únoru roku 1634 v Chebu. Je třeba poznamenat, že řada novodobých historiků obecně rozšířenou představu o Valdštejnově obojakosti a zradě vyvrací a nazírá na tuto mimořádnou postavu českých dějin jako na jednoho z mála Čechů, kteří získali celoevropskou proslulost, a získali ji právem.

Hrad Valdštejn, nebo také Waldenstein, lze označit jako kolébku rodu Valdštejnů. Jde o jeden z nejstarších hradů v Českém ráji. Stojí na třech pískovcových skalních masivech, jež byly pospojovány soustavou padacích mostků a lávek. Hrad byl trvale osídlený až do 16. století a vystřídalo se na něm mnoho odlišných majitelů. Ve funkci hradního pána tu vystupoval Jindřich z Vartemberka nebo hejtman sirotků Jan Čapek ze Sán, a tak se po určitou dobu stal Valdštejn významnou oporou kališníků. Přebýval tu Jan Talfůs z Ostrova, ale také známí loupežníci jako dvojice lapků Kryštof Šof zvaný z Helfenburka a jeho druh Švejkar, kteří se stali skutečným postrachem kraje. Řádění loupeživých band bylo ukončeno až v roce 1440 dobytím hradu. Jedním z dalších majitelů byl Zikmund Smiřický ze Smiřic. V polovině 16. století, za panování Smiřických, hrad vyhořel, což ovšem pranic nevadilo bývalému varhaníkovi, baroknímu skladateli a básníkovi Václavu Karlovi Holanovi Rovenskému, který se v hradních rozvalinách usadil jako poustevník.

Po potlačení stavovského povstání hrad získal Albrecht z Valdštejna.

Za Valdštejnů byl v hradním areálu vybudovaný barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého, přibyly také dva kamenné mosty, které spojily předhradí s prvním nádvořím. Na jeden z těchto mostů byly přeneseny barokní sochy světců od bratří Jelínků z Kosmonos. Později byla dostavěná také vstupní brána a hostinec. Podle starých obrazů původního hradu vznikl nový pseudogotický palác a konírna, a mezi druhým a třetím nádvořím bylo postaveno kamenné schodiště. Na místě bývalé poustevny stojí výklenková kaple, kde je možné prohlédnout si na čelní stěně obraz sv. Jana Křtitele. Traduje se, že jde o portrét Karla Hynka Máchy, jednoho z mnoha ctitelů tohoto místa i zdejšího kraje. Totéž tvrdí i Svatopluk Čech v básni Na Valdštýně, kde říká, že z obrazu na něj hledí sám velký Jan Křtitel české poezie.

O hradu Valdštejn se zmiňuje také Václav Vladivoj Tomek, který však staví do popředí zájmu spíše než fakta příběhy více či méně smyšlené: "Od památného hradu Valdštejna u Turnova až k Hrubé Skále táhne se obrovská skupina skal, která právem nadmíru jest obdivována i slavně vyhlášena a nazývá se Skalním městem. Jednotlivé skalní balvany, které se co do výše s mnohými věžemi měřiti mohou, stojí tu ojediněle a jsou na svém vrcholku v závratné výši porostlé borovicemi a všemi možnými směry rozeklány. V otvorech a dutinách skal hnízdí nesčetné množství kavek, vran, divokých holubův a dravého ptactva, které tu má útulek přímo pohádkový. Prastará pověst vypravuje nám, že tu vytáhl národní světec náš, svatý Prokop, čerta, jenž z mnoha ran strašlivě krvácel a o tyto divoké a srázné skály se řádně odřel a ve svém zmítání otiskl prý na nich i ruku a zadek svůj s ohonem." Dodnes prý v jedné z roklí nedaleko hradu lze na vlastní oči spatřit na skalní stěně červenavý otisk čertovy pazoury. 

zdroj: Magdalena Wagnerová - Tajemná historie hradů v Čechách a na Moravě, 2012

Historie

Zakladatel