Tanvaldský špičák

TANVALDSKÝ ŠPIČÁK 

V pohledu na rozhlednu na Tanvaldském Špičáku se na pozadí historie odráží naše V plné drátů, bezdrátů a aut. Seděl jsem na skalce před chatou se starou ročenkou Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory z roku 1910 a prohlížel sí obrázek na předsádce; je na něm vysoká štíhlá věž stojící na kamenitém pahrbku. Okolo luční holo, nikde nic. Jenže před očima jsem měl objekt úplně jiný — rozložitou chatu, z jejíhož těla vyčnívala sotva poloviční věž, ochoz doslova obalený telekomunikačními zařízenímí. Jen vršek věže s vyhlídkovou plošinou se podobal rozhledně na černobílém obrázku, nazvaném Die Kaiser-Franz-Josef-Jubiláumswarte auf dem Spitzberge bei Tannwald čili Jubilejní věž císaře Franze Josefa na Špičáku u Tanvaldu. Tak moc se tu změnilo za sto let. Poznal by ještě architekt Hemmrich svoji sličnou krásku?

Rozhledna na Tanvaldském Špičáku je výjimečná, protože na rozdíl od jiných věží nepůsobí jen jako nějaký relikt minulosti, zapomenutý zde z časů, kdy každý horský spolek pod Jizerkami byl posedlý touhou mít svoji vlastní rozhlednu a zdejší patrioti byli ochotni její postavení alespoň zčásti zaplatit. Špičák dnes patří mezi nejoblíbenější lyžařská střediska a chata s věží je jeho stále a hojně navštěvovaným srdcem. Jakkoliv působí její spojovacími zařízeními obalený ochoz poněkud bizarně, jde tu o mnohem lepší řešení, než je zastínění věže ohromným telekomunikačním stožárem, jako třeba na lužíckohorské Jedlové.

Na výrazném kuželovitém vrchu Špičák nad Tanvaldem (831 m n. m.) bývala zabezpečená vyhlídka již od roku 1889, kdy došlo k úpravě a zpřístupnění žulových balvanů na vrcholu. A scénář zrodu rozhledny zde byl hodně podobný jiným jizerskohorským vrchům. Původní skalní vyhlídka lákala turisty a výletníky za hezkých nedělí, chodívali sem ve svátečním oblečení a popíjeli pivo, které v dřevěné boudě u skal začali brzy prodávat místní podnikavci. K jednomu horskému výčepu brzy přibyl další. Staré vlastivědy píší, že na Špičák si davy lidí chodívaly užívat Die Freiheit auf den Bergen čili svobodu hor; a nešlo asi jen o turisty, ale i jiné svobodomyslné poutníky — však se zde roku 1890 uskutečnila nepovolená oslava 1. máje a tří roky později další tábor lidu.

Turisty oblíbený vrcholek Špičáku koupil na přelomu 19. a 20. století tanvaldský Okrašlovací spolek, který měl s horou prý velké plány a chtěl zde postavit vyhlídkovou věž. Bůhví proč plány nakonec nebyly naplněny; zlí jazykové říkávali, že to bylo proto, že z Tanvaldu není vrchol Špičáku vidět, a proto zde platilo ono známé přísloví — Sejde z očí, sejde z mysli. Když v roce 1905 ještě ke všemu vyhořela pivní bouda na vrcholu, mysleli všichni, že strmá hora brzy upadne v zapomnění. Na to ovšem byla příliš nadšená doba; nově založená a proto agilní sekce Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory z blízkých Albrechtic a Mariánské Hory — inspirovaná úspěchy zřízení oblíbených věží na Černé studnicí a Královce — hodlala Špičák i sebe mezi turisty rychle zviditelnit. V lednu 1907 proto koupili členové výboru sekce za 3 000 korun tři hektary pozemků na vrcholu a přednesli ve spolku plán na stavbu vyhlídkové věže. Většina členů souhlasila, aby byl vrchol Špičáku zakoupen, ale za stejnou cenu, za jakou ji vašnostové předtím pořídili od okrašlovacího spolku. Tak se také stalo a Albrechtičtí byli nadšeni, ale Mariánskohorští kibi covali a řada z nich ze sekce kvůli tomuto kroku dokonce vystoupila.

Na místě vypálené boudy bylo již 15. července 1907 otevřeno nové občerstvení, jehož výdělky měly zčásti krýt náklady na připravovanou stavbu rozhledny; pořádány byly i sbírky a členové výboru obcházeli zdejší bohaté podnikatele s prosbami o podporu. Připravovaná rozhledna s chatou měla být ale nakonec poměrně drahá a sekce se proto musela silně zadlužit.

V dobových spolkových materiálech je nová rozhledna o celkové výšce 18 metrů důsledně označována jako Warte čili hláska nebo stráž. A protože roku 1908 byl ve znamení mohutných oslav šedesátiletého panování císaře Franze Josefa I., byla věž chápána navíc jako jubilejní stavba a ještě pojmenována po samotném císaři; pochopítelně s jeho milostivým svolením, které vydalo 20. října 1908 císařské a královské ministerstvo vnitra ve Vídni. Projekt kamenné věže se železným vyhlídkovým ochozem připravil v krátké době architekt Robert Hemmrich. Dne 23. srpna 1908 pak byl položen na Špičáku základní kámen a bezprostředně poté zdící práce zahájil zednický mistr Wilhelm Scholze ze Mšena, doporučený proto, že se nedlouho před. tím osvědčil při stavbě věže na Královce. Hrubá stavba byla zvládnuta ještě do zimy a od jara 1909 se pokračovalo na dokončování drobnějších detailů.

Slavnostní předání rozhledny veřejnosti bylo naplánováno na 4. července 1909, Byla to jedna z těch horských slavností, jakých Jizerky na počátku 20. století víděly celou řadu a které v horalech vyvolávaly veliké nadšení, protože na předtím pustá místa přinesly významné osobnosti, opentlené holky, muziku a pivo. Dole v údolí pod Špičákem se tehdy za krásného počasí sešli turisté, utvořili slavnostní průvod, který cestou spontánně rostl o další a další horské nadšence. Na vrchol tak nakonec dorazily stovky lidí. Předseda albrechtické sekce horského spolku Dr. Eduard Fuchs děkoval všem, kteří se o výstavbu zasloužili, pěvecké spolky Melodia a Liederkranz pěly oslavné písně, řečnilo se a vychvalovalo, půllitry cínkaly. Na závěr stavitel Scholze, který stavbu za 9 000 korun provedl k velké spokojenosti spolku, předal symbolicky předsedovi klíče od věže a davy výhleduchtívých výletníků se hned poté nahrnuly na schodiště a záhy se kochaly krásným pohledem na Jizerské hory, Krkonoše i Ještědský hřeben.

Věž nestála osaměle na vrcholu dlouho — pouze jediný rok. Již v roce 1910 k ní byla přistavěna nová chata s velkými secesními okny. Její dnešní podoba je ovlivněna rozsáhlým rozšířením v letech 1929-1930, kdy objekty s hostinskými a ubytovacími místnostmi věž doslova spolkly.

zdroj: Příběhy jizerskohorských rozhleden - Marek Řeháček - Jan Pikous - Petr Kurtin, 2011

Začátky stavby rozhledny Tanvaldský Špičák

Turistů přibývalo, jejich požadavky rostly a tak se albrechtická sekce Německého horského spolku pro Ještědsko a Jizerské hory, rozhodla zpřístupnit vrchol široké turistické veřejnosti a postavit zde rozhlednu. Po počátečních problémech s pozemky byl stavbou pověřen již zkušený stavitel rozhleden architekt Robert Hemmrich z Jablonce.
Se stavbou bylo započato roku 1908, v tom to roce se v Rakousku-Uhersku konaly oslavy 60 let vlády Františka Josefa I. Spolek se proto rozhodl rozhlednu pojmenovat Jubilejní rozhledna císaře Františka Josefa

(color Fotočas)

Tanvaldský Špičák v roce 1965 a 18.6.2016

Pohlednice prošlá poštou v roce 1910

... patří mezi ty nejznámější v Jizerských horách. Už proto, že se nachází na vrcholu známého a oblíbeného lyžařského areálu. Kromě výhledu do širokého okolí čeká návštěvníky také příjemné posezení a občerstvení v přilehlé chatě. Celý objekt pochází z roku 1909.
Samotná věž je vysoká 18m s vyhlídkovou plošinou ve výšce 14 metrů. K výhledu je nutné vystoupat 69 schodů, odměnou je nádherný kruhový výhled po celých Jizerských horách, přes Krkonoše a Černou studnici až po Ještědský hřeben. Na věži je umístěna také jedna z kamer Panorama - pořad ČT. K rozhledně na vrcholu Špičáku se pohodlně dostanete lanovkou z obce Jiřetín pod Bukovou. Vrcholová stanice sedačkové lanovky stojí přímo u rozhledny. Z Jiřetína vede na vrchol také zelená turistická značka.

(archiv Protržená přehrada)

Š P I Č Á K
Blýskání na lepší časy nastalo v roce 1904, kdy došlo k dohodě s vlastníky pozemků a tak na Špičáku vyrostla dřevěná výletní chata s restaurací, tzv. Stará bouda. Jen během první sezóny zde návštěvníci vypili 64 hl piva. Špičák se dostal opět do povědomí turistů. Bohužel, období slávy Staré boudy bylo velice krátké, neboť 3. listopadu 1905 z neznámých důvodů vyhořela.

Výstavbu osmnáctimetrové rozhledny, kterou navrhnul jablonecký architekt Robert Hemmrich, komplikovaly mnohé nesnáze. Jedním z nich byl nedostatek vody, která se sem musela vynášet ve vědrech. Mnoho změn bylo provedeno ve stavebním plánu - např. vyhlídka měla být jen z oken věže. Přesto byla nakonec rozhledna 30. června 1909 zkolaudována a následující neděli, 4. července slavnostně otevřena pro veřejnost.
V poválečných letech prodělal Špičák řadu změn. V roce 1923 sem byl zaveden vodovod, v letech 1929-1930 byly výrazně rozšířeny budovy, které stavebně na rozhlednu navázaly. Kromě dvou prostorných hostinských místností, verandy a sálu zde návštěvník našel i osm pokojů pro hosty a místnost pro uložení sportovního náčiní. Objekt byl elektrifikován. Na svazích Špičáku v té době vyrostla sáňkařská dráha, kde se konaly závody. Stavební úpravy z těchto let jsou také posledními, které Špičák prodělal a jeho dnešní podoba je právě z roku 1930.

Zdroj :  https://www.tanvaldskyspicak.cz

(color Fotočas)

ZE SKLENĚNÉHO NEGATIVU
pod Špičákem a Ještědem... (archiv Fotočas Mirek)

Chata na Špičáku v Albrechticích (1908)

V roce 1889 byly vrcholové žulové kameny upraveny tak, aby se na ně mohlo bezpečně vystoupit. Tehdy vznikla myšlenka postavit zde rozhlednu. Místo ní tu vyrostl horský výčep, který v roce 1905 vyhořel. Na jeho místě byla 15. července 1907 otevřena horská bouda, která měla svým výdělkem částečně krýt náklady na stavbu rozhledny. To se sice nepodařilo, ale členové místní sekce horského spolku se zadlužili, rozhlednu postavili a 4. července 1908 slavnostně otevřeli. Za rok ke kamenné věži přistavěli chatu se secesními okny. Dnešní podoba chaty na Špičáku je dána rozsáhlou přestavbou z let 1929—1930.