Smržovka

Smržovka v roce 1930

V polovině 19. století byla budována Krkonošská silnice v úseku od Jabloneckých Pasek do Tanvaldu. Přímo na této dopravní tepně bylo v roce 1851 ve Smržovce založeno Staré náměstí. Od roku 1894 na něm stál památník věnovaný obětem válek z let 1859, 1866 a 1878. V roce 1922 přibyly na osmimetrovém monumentu ještě upomínkové desky na obětí první světové války. V době celosvětové krize - v roce 1930 - zde firma z Ústí nad Labem pokládala vodovod a následně byla vozovka opatřena dlažbou. Nedaleko odtud se nachází i Nové náměstí, které vzniklo třicet let po založení starého rynku.

(zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Františkek Mrva, Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes, 2001)

Název Smržovce dala lesem zarostlá hora, na níž rostlo velké množství smržů. Němečtí obyvatelé si název spojovali s husitskou zbraní "smržovkou" (řemdihem) zakončenou hvězdicovitými hroty a proto město nazývali Morgenstern (jitřenka). Teprve v 2. polovině 17. století se smysl německého názvu změnil a začalo se používat označení Morchelnstern, později jen Morchenstern (Morchel = smrž). Jak k jitřence, tak i k houbě odkazuje znak.

Smržovka vznikla v první polovině 16. století při kolonizaci Jizerských hor. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1568. Většina obyvatel hovořila německy.

Obyvatelstvo bylo v době před třicetiletou válkou většinou protestantské, a částečně si víru zachovalo i po vypovězení evangelického faráře po bitvě na Bílé Hoře. Na konci třicetileté války se obyvatelstvo pod vlivem rekatolizace začalo hlásit ke katolictví a byl zbudován dřevěný katolický kostel.

Smržovka ležela v panství Semily, které v 15. století vlastnil rod Valdštejnů, následně Smiřičtí. Po konfiskacích v roce 1620 získal panství Albrecht z Valdštejna. Od roku 1635 se vlastníky Smržovky stali Desfoursové, později Desfours-Walderode, ti ho vlastnili až do roku 1848, značnou část pozemků až do roku 1945.

Po zrušení poddanství v roce 1848 bylo ve Smržovce zvoleno obecní zastupitelstvo, prvním starostou se roku 1850 stal Anton Fischer. Původně byla Smržovka sídlem okresního úřadu, bylo ale přeneseno do Tanvaldu. V té době byla ke Smržovce připojena obec Jiřetín pod Bukovou, která se osamostatnila až v roce 1992.

V době rozvoje průmyslu se ve Smržovce a okolí rozvíjí především sklářské hutě a brusírny, ale i tkalcovství, později textilní závody zpracovávaly i další materiály. Díky rozvoji průmyslu a obchodu se Smržovka v roce 1849 stala tržištěm (Marktplatz), v roce 1868 byla povýšena na městys (Marktgemeinde), v roce 1905 jí byl udělen status města a městský znak.

V 70. letech 19. století nastala hospodářská krize, následovaná vlnou emigrace několik set občanů z města a okolí do Brazílie. Pracovní podmínky dělníků vedly ke stávkám, té nejvýznamnější (1890) se účastnilo 2 000 brusičů, k jejímu potlačení byla povolána policie a armáda.

V době vzniku Československa Ve městě žilo přibližně 7 000 obyvatel, z nichž asi tři čtvrtiny tvořili Němci. Nejbližší česká škola byla v Tanvaldu.

Krize ve třicátých letech zvýšila napětí mezi místním obyvatelstvem, na počátku třicátých let byl starostou krátce člen DNSAP, strany, která byla v roce 1933 zakázána. Po druhé světové válce značnou část obyvatel čekal odsun.

V Dolní Smržovce (Unter-Morchenstern) bylo německé výzkumné středisko Televid.

www.smrzovka.cz

Smržovka (1934)
Podobenství o nemocné koze

Koupila tetka kozu, pěknou, mladou. Koza jak majolenka, jen pít moc nechtěla. Terka to vzala podle strejce. Nepije, je nemocná. Tak zavolala zvířecího doktora. Přijel takový mladý fešák. Pořádně kozu prohlédl, proklepal, poslechl, píchnul injekci, nechal ještě nějaký prášek do žrádla, ale koza pít nezačala. Volala tedy tetka znovu. Ientokrát přijel doktor starší, bylo na něm vidět, že už má v životě leccos za sebou. Kozu pořádně prohlídnul a pak povídal: "Teta, nasaďte tý vaší koze mysliveckej klobouk nebo hasičskou přilbu, a jestli se ani pak nerozchlastá, tak ni nepomůže ani svěcená voda."
zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014

Sluneční lázně a koupaliště ve Smržovce. Bylo to pod bývalou sokolovnou v Tyršově ulici. Někdy kolem roku 1928 prošlo rekonstrukcí.
Po válce koupaliště zaniklo a zůstal jen rybníček nad kterým stojí dva domky.
(color Fotočas)