Na Chatkách a Frýdlantské cimbuří
Nad Starou Poutní cestou jihozápadně od Hejnic vybudoval na jednom ze dvou vrcholů kopce zvaného na mapách Na Chatkách či Na Hrátkách místní "Spolek pro pozdvižení cizineckého ruchu" originální divadelní scénu pod širým nebem. Slavnostně ji otevřeli o slunné neděli 7.července 1914 hrou kočovné herecké společnosti J. Hubera "Síla víry". Během roků zde hostovali i členové libereckého divadla s Ibsenovými hrami, na repertoáru bývaly joperety. Zdejší divadelní představení byla velice oblíbená, do "hlediště" se vešlo až 2 000 lidí. Lesní divadlo se stalo roku 1923 majetkem obce Hejnic, Jeho činnost skončila ještě před válkou a později již nikdy nebylo obnoveno.
(zdroj: Miloslav Nevrlý - Pavel D. Vinklát - Album starých pohlednicích Frýdlantsko, 2009)
Na chatkách v roce 1933 a 14.10.1999
Nad Hejnicemi a Ferdinandovem se rozkládá dvouvrcholové zalesněné návrší. Na mapách bývá označeno názvem Na hrátkách, domorodci mu však neříkají jinak než Na Chatkách. Na kopci se dodnes nacházejí sotva znatelné pozůstatky lesního divadla. Přírodní scéna zde byla vybudována v letech 1913 až 1914 hejnickým Spolkem pro pozvednutí cestovního ruchu. První představení se uskutečnilo za krásného počasí 7.června 1914 a přišlo se na ně podívat na tisíc diváků. Poblíž bylo provozováno jednoduché občerstvovací zařízení, nadneseně pojmenované Horská chata.
(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Kutin)
Frýdlantské cimbuří
Na jedno z nepojmenovaných skalisek vypínajících se nad údolím Černého potoka vystoupil 27.5. 1912 Franz Haupt s Wilhelmem Bergmannem. O čtyři měsíce později, dne 27. září, napsaly Frýdlantské noviny: "Na paměť prvovýstupu na jednu ze skal Poledních kamenů, vykonaného v létě frýdlantskými horolezci, byla se svolením hraběte Clam-Gallase na jejím vrcholu umístěna ze železa litá tabule, na níž se nachází dubovou ratolestí zdobený znak města Frýdlantu v Č., jakožto i jména prvovýstupců. Skála byla nazvána Frýdlantské cimbuří" .(Zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kutin, 2001)
Poslední světlo na Frýdlantském cimbuří
(foto Tomáš Exner)
Další příběhy o jizerskohorských pytlácích:
Pytlák Hennrich
https://1url.cz/@PytlackekamenyHennrich
Pytlácké ESO Stammel
https://1url.cz/@PytlackeESOaugustinzenkner
Pytlák Volatej Pepek
https://1url.cz/@pytlakVolatejPepek
Málkův kříž
je pomník na severních svazích Kančího vrchu, jenž je součástí
Jizerských hor. Má podobu kamene s iniciálami "F. M." a datem 20.
listopadu 1870, do něhož je zapuštěn železný kříž. Kolem kamene je
dřevěný plůtek s kamennými sloupky.
Málek byl zdejším svědomitým lesníkem bydlícím v dětřichovické myslivně, jehož se obávaly pytlácké bandy, které v té době (na konci 19. století) v oblasti mezi Dětřichovem, Albrechticemi a Vysokým řádily. Několik pytláků poslal do vězení a jednoho v lese postřelil. Na Velikonoce dostal anonymní dopis, v němž stálo, že "umře v lese jako pes, nepřestane-li honit chudáky". Ráno 20. listopadu odešel na kontrolu revíru vyzbrojen pouze puškou nabitou zaječími broky. Po obhlídce lesa se chtěl ještě zastavit na místní pile a nakonec zajít do hospody. Domů se však již nevrátil. Našli jej tři dřevaři z Filipky, které na místo přilákalo vytí a zuřivé štěkání psů. Málka našli v bezvědomí, těžce zraněného a obličej i prsa měl rozstřílená hrubým sekaným olovem. Donesli jej do myslivny, kde se však již k životu neprobral a kolem 17. hodiny skonal.
Pachatele
se odhalit nepovedlo. Až po 27 letech (roku 1897) udal jistý člověk z
Vysokého svého švagra Antonína Riegra, v té době dvaapadesátiletého
zedníka a plátenického tovaryše, že to byl on, kdož na polesného Málka v
lese vystřelil. Policejní vyšetřování toto nařčení potvrdilo. Lesník
Málek osudného dne narazil na skupinu pytláků pocházejících z Vysokého,
která se vypravila na zajíce. Ač nechal pušku na rameni a pytlákům
hrozil pouze holí, Rieger na něj vystřelil. Soud ho za to odsoudil k
trestu smrti. K vykonání rozsudku ovšem nedošlo, protože se jeho obhájci
díky kličkám v zákoně podařilo tento trest odvrátit a vrah si nakonec
odseděl 12 let za mřížemi. Po jeho odpykání se vrátil do své rodné obce,
kde žil až do smrti řádným životem.
(zdroj: Jaroslav Zeman - Protržená přehrada)