Horní Světlá a Myslivny

Horní Světlá je malebné letovisko, ležící v malém údolí pravobřežního přítoku Svitávky a na přilehlých loukách pod Čihadlem a Kopřivnicí, asi 1 km západně od Dolní Světlé a 3,5 km severozápadně od Mařenic, k nimž dnes administrativně patří. Součástí osady jsou také Myslivny, ležící necelý 1 km severně odtud na úpatí Luže, a dnes již zaniklá skupina domů na hraničním přechodu Wache v sedle nad Waltersdorfem. V roce 2001 měla osada 75 domů a 43 obyvatel.
Ves byla patrně založena při kolonizaci českého pohraničí ve 14. století na pasekách, vzniklých vykácením lesa pro potřeby středověkých sklářů, kteří zde působili nedlouho předtím. Z doby kolem roku 1300 je doložená existence sklářské hutě na svahu nad přehradou Naděje a další huť pravděpodobně stála v dolní části obce. Horní i Dolní Světlá jsou poprvé písemně doloženy jako "Lychtemwaldy oba, swrchnie y doleynie" v roce 1391, kdy patřily k milštejnskému panství Berků z Dubé. Roku 1532 bylo toto panství připojeno k panství zákupskému, jehož součástí zůstaly obě vsi až do správní reformy v polovině 19. století.
Z nejstarší historie obce nevíme skoro nic. Za husitských válek roku 1426 byla údajně zcela vypálená a roku 1680 téměř vymřela na mor. V roce 1778 tudy procházela pruská vojska a o rok později sem přijel císař Josef II., aby se seznámil s vojenskými opatřeními na hranicích.

Až do roku 1850 měla Horní Světlá vlastní rychtu a po správní reformě k ní byla připojena i Dolní Světlá, která se ale roku 1874 opět osamostatnila. Obec patřila k farnosti v Mařenicích a měla vlastní hřbitov, založený na jižní straně osady snad roku 1886. Využíval se až do července 1948, ale později zpustnul a v roce 1962 byl srovnán se zemí. Někdy před rokem 1836 byla uprostřed vsi postavena nevelká kamenná kaple s věžičkou, která byla roku 1949 zbořena a dnes po ní zůstala jenom kamenná podezdívka. V roce 1841 tu byla otevřena škola, rozšířená roku 1883 o druhou třídu, a k obci patřily také dvě hájovny v Myslivnách a Hamru.
V roce 1869 žilo v Horní Světlé 843 obyvatel, ale v pozdějších letech se jejich počet postupně snižoval. Vedle nevýnosného zemědělství se živili hlavně prací v lese, obchodem se dřevem a ve velké míře se zde rozšířilo podomácku provozované přadláctví a tkalcovství, které se zčásti udrželo až do 1. světové války. Ženy se živily také výrobou rámečků z vlny pro varnsdorfské tkalcovny. Po rozšíření průmyslové textilní výroby v podhůří docházelo mnoho lidí za prací do továren ve Varnsdorfu nebo v Dolním Podluží, a řada z nich se tam později odstěhovala natrvalo. Od roku 1922 se v několika domech podomácku vyráběly rohože na výrobu rolet, prostírání, stínidel, klobouků, košíků a dalších výrobků, utkané a vyplétané z jemných dřevěných proužků. S rozvojem turistiky koncem 19. století se lidé zaměřili také na ubytování hostů a Světlá se stala hojně navštěvovaným letoviskem. Po 1. světové válce sem začali ve větší míře jezdit i milovníci zimních sportů.

V roce 1910 byl z tzv. Juslových pramenů pod Čihadlem vybudován vodovod do Mařenic a v následujícím roce byla voda rozvedena i v Horní Světlé. Roku 1922 byla obec připojena k elektrické síti a v roce 1925 byl před školou postaven pomník 24 zdejším občanům, padlým v 1. světové válce. Už o 10 let později ale politická situace směřovala k další válce a v letech 1937-1938 se podél státní hranice budovalo pohraniční opevnění, jehož linie probíhala jižně od vsi podél údolí Hamerského potoka. Koncem září 1938 docházelo v pohraničí k četným střetnutím s Němci a 24. září byla přepadena česká celnice na Wache. Na začátku října bylo celé české pohraničí obsazeno německou armádou a o rok později Německo rozpoutalo 2. světovou válku. Ta si v Horní Světlé vyžádala 38 padlých a nezvěstných, které dnes připomíná pamětní deska v kostele v Mařenicích.
Ještě roku 1939 měla Horní Světlá 462 obyvatel, ale po skončení války museli původní němečtí obyvatelé odejít za hranice. V prvních týdnech po válce byli vyháněni pěšky přes přechod na Wache a později byli shromažďováni ve sběrném táboře ve Cvikově, odkud byli odváženi vlakem do Německa. Zároveň s tím do obce přicházeli noví čeští osídlenci, pro které ale nebyl chudý kraj moc lákavý, takže řada z nich brzy odešla jinam. Mnoho domů zůstalo opuštěných a asi 25 z nich bylo během 50. a 60. let zbořeno. Další byly využity k rekreaci nebo ozdravným pobytům dětí. Místní škola byla po válce zrušena a děti pak navštěvovaly školu v Dolní Světlé, která byla uzavřena v roce 1963.
V polovině roku 1946 byla obec, do té doby nazývaná Horní Lichtenwald, přejmenována na Horní Světlou. V roce 1950 tu žilo už jen 35 obyvatel a 24. únova byla proto vesnice spojena s Dolní Světlou do jedné obce, nazvané Světlá pod Luží. Ta byla o 10 let později připojena ke Krompachu. Lidé odtud ale odcházeli i později a k 31.12.1972 měla Horní Světlá dokonce jen jediného stálého obyvatele. Roku 1981 byl Krompach s Dolní a Horní Světlou připojen k Mařenicím, jejichž součástí Světlá zůstala i po osamostatnění Krompachu v roce 1990.

V osadě se dodnes dochovala řada typických lidových roubených domů s podstávkou, které většinou slouží k rekreaci. Obecní kaple byla v roce 1949 zbořena a zničena byla i většina drobných památek. U silnice z Dolní Světlé naproti chatě Lužanka stojí kamenný sloup se soškou Panny Marie, postavený snad roku 1851 nedaleko odtud u staré Kostelní cesty do Mařenic a obnovený v roce 2005.
V lese pod vrcholem Kopřivnice západně od vsi stojí pomník Václava Röbische, kterého zde 14. května 1913 zabil padající strom, a na jihovýchodní straně Čihadla je ukrytý pomníček Václava Kolomazníka z roku 1990.

zdroj:https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=obhsvec

Tak ještě jedna kaplička - Horní Světlá - zničena vojáky,

stála na místě uměle nasypané terasy nad hasičskou zbrojnicí.

Rekreační osada Hamr leží v malebném zalesněném údolí Hamerského potoka asi 600 m severně od Naděje. Její jméno připomíná dnes již neexistující hamr na drcení železné rudy, která se kdysi v okolí dobývala. V roce 1754 se zde uváděl také mlýn na mouku a později tu byly 2 pily. Roku 1888 osadu tvořilo 10 domů, z nichž ale po 2. světové válce řada zanikla. Zbořen byl i hostinec U Hamerského mlýna, který býval velmi oblíbeným cílem výletníků. Dnes je nejvýraznějším domem v osadě bývalá Mitterova vila, postavená na místě původního železnorudného hamru. Hájovna stojící při cestě do Juliovky je už na katastru Horní Světlé.

K pohonu hamru, mlýnů a pil se odedávna využívala voda Hamerského potoka. Její potřeba ale postupně vzrůstala a proto byla v roce 1938 asi 1 km nad osadou vybudována přehrada Naděje. V údolí pod přehradou jsou dodnes patrné zbytky starých vodních náhonů. První z nich, pocházející pravděpodobně z 19. století, začíná dřevěným prahem v potoce asi 400 m pod přehradou, odkud vede po pravé straně potoka nejprve otevřeným korytem, které je dále vysekané ve skále a zakryté znělcovými deskami. Náhon končí po 240 metrech na severním okraji Hamru v místě, kde stávala pila podnikatelů Mittera a Weisse. Přímo pod touto pilou začíná druhý náhon, kterým se již ve středověku přiváděla voda do železnorudného hamru, a jehož horní část byla na přelomu 19. a 20. století upravena pro odtok vody z Mitterovy pily. Náhon dlouhý 130 m začíná ve skále vytesaným jezem a jeho koryto bylo také z větší části zakryté znělcovými deskami. V dnešní době už je ale na mnoha místech zasypané.
Další 140 m dlouhý otevřený náhon je na dolním konci osady po pravé straně potoka. Voda z něj původně tekla dřevěným korytem na vodní kolo mlýna a začátkem 20. století byla svedena do 83 m dlouhé chodby, vytesané v pískovcové skále. Na jejím konci vytékala betonovým žlabem k turbíně, která poháněla druhou pilu Mittera a Weisse. Koncem 50. let 20. století byly ale budovy pily zbořeny a dnes tu zůstalo už jen torzo komory pro turbínu a zarostlé zbytky základů, za nimiž je přitesaná skalní stěna s vyhloubenými sklepy a tunelem starého vodního náhonu.

Ve středověku působili v okolí Hamru uhlíři a skláři, kteří využívali bohatství dřeva ze zdejších lesů. Po dávném dobývání železných rud zbyly už jenom nevelké jámy, ale v lidovém podání se připomínal i starý podzemní důl, který podle pověsti 8. srpna 1706 objevilo několik lidí ze Cvikova. V opuštěné štole prý nalezli rudu bohatou na zlato a stříbro, ale hraběnka Anna Marie Františka ze Zákup jim těžbu nepovolila.

zdroj:https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmhamrc

Malá rekreační osada Myslivny leží na jihovýchodním úpatí Luže asi 1 km severně od Horní Světlé, spolu s níž je dnes součástí Mařenic. Původně se jmenovala Jägerdörfel a vznikla patrně jako osada dřevařů a lovců kolem výstavné hájovny. Kolem roku 1880 tu stálo 23 domů a s rozvojem turistiky na konci 19. století se osada stala oblíbeným letoviskem s horským hostincem, který navštěvovali nejen letní hosté, ale i lyžaři. Roku 1911 byl v osadě vybudován vodovod, napájený z pramenů pod Luží, a v roce 1924 byla v jedné chalupě u sjezdovky Na třináctce zřízena německým turistickým spolkem Přátelé přírody chata, která lyžařům sloužila až do zrušení spolku v roce 1938.
Po 2. světové válce zůstaly Myslivny téměř neobydlené. Lyžařský svah zarostl křovinami a chata u něj byla zbořena. V 50. a 60. letech byly v osadě strženy asi 4 domy, na jejichž místě byly později postaveny domy nové. Chata Luž byla po přestavbě v 80. letech 20. století využívána jako rekreační středisko Uranových dolů.
Po změně politických poměrů byl 1. března 1996 otevřen hraniční přechod na Wache a Myslivny začali opět navštěvovat turisté z německé strany hor. Vedle chaty Luž je tu dnes v provozu ještě penzion Lužická bouda a Lyžařská chata. V osadě se dodnes dochovalo několik pěkných roubených domů s podstávkou.

Myslivny jsou východiskem výletů po hraničním hřebeni hor nebo na nejvyšší horu Luž a v zimě odtud vedou upravené lyžařské běžecké trasy na obě strany hranice. Lyžařské sjezdovky na svazích pod osadou byly bohužel v roce 2014 zrušeny, ale v provozu jsou sjezdovky na německé straně Luže nad Waltersdorfem.

zdroj:https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=obmyslc

Horní Světlá s Myslivnami

byly díky své poloze již od počátku 20. století vyhledávaným střediskem zimních sportů (a to platí dodnes). Na této pohlednici vidíme dům čp. 95 na Myslivnách (Jägerdörfel), který až do konce války sloužil jako ubytovna pro lyžařský oddíl ze Žitavy.⛷ Soudě dle velkých třídílných oken v přízemí a prosvětleného podkroví se patrně jedná o novostavbu z období první republiky; možná je ale také přestavba ze staršího objektu, neboť budova s čp. 95 je zachycena již na katastrální mapě z roku 1843.🏚 Dům dodnes stojí a dnes je známý jako skautská chata "Dřevomorka". V pravé části pak vidíme v pozadí domy čp. 91 a 96, jež zakončovaly ulici vedoucí směrem k sedlu Wache; oba zanikly během 50. let. V okolí se nacházelo několik dalších domů, sloužících turistům a lyžařům, např. chata Spolku přátel přírody z Varnsdorfu, (zdroj: Pod Luží)

Dnes se podíváme do nejvýše položené obce našeho kraje - Horní Světlé. Na přiložené kolorované pohlednici můžeme vidět, jak dříve vypadal střed osady, jenž v poválečných letech utrpěl zničením hned několika staveb. Dnes bychom tak toto místo při srovnání s původním stavem téměř nepoznali. 

V levé části snímku vidíme jediný dodnes stojící dům čp. 25; jedná se o malou přízemní roubenou chalupu usazenou na mohutné podezdívce, vyzděné z pískovcových kvádrů. Na štítové straně je v ní dochován pěkný kamenný portál, vedoucí do sklepa, s vročením 1799. Před rokem 1945 tento dům patřil paní Anně Fischerové, jež zde provozovala malou trafiku a též obchod se smíšeným zbožím. V posledních letech je chalupa bohužel zanedbaná.Mohutný patrový dům s podstávkou, jenž stál naproti, nesl číslo popisné 24. Jednalo se o budovu vlastněnou obcí (Gemeindehaus) a bydlely zde rodiny Weissových a Würfelových. 

Stavení bylo v padesátých letech srovnáno se zemí.Stejný osud čekal bohužel i v pozadí stojící starou hornosvětelskou kapli se zvonicí, přezdívanou "Glöckl" ("Zvoneček") a soška Panny Marie, umístěná na oltáři, se ztratila neznámo kam. Přitom byla dříve předmětem velké úcty a každoročně na svátek sv. Rozálie (4.9.) byla nošena v procesí směřujícím na mařenickou Kalvárii.Mimo záběr se nacházela ještě hornosvětelská škola, jejíž budova také dnes již nestojí; zničen byl dokonce i pomník padlých v první světové válce. 

Původní podobu zdejší návsi tak připomíná do dnešních dnů pouze hasičská zbrojnice, dům č.e. 7 (dříve čp. 56) a protilehlý dům čp. 49 (Chata U Myšáka). I přes tyto jizvy, které Horní Světlá v minulém století utržila, je i nadále vesnicí s hodnotným souborem lidových staveb; určitě stojí za to, prohlédnout si ji celou. Teď, v období vrcholícího podzimu, kdy Luž stále častěji zůstává schovaná v mracích a dlouhé řady okolních větrolamů ve velkém shazují listí, je k tomu ideální čas. (zdroj: Pod Luží)