Kostel sv. Anny 

byl postaven majitelkou panství Skály Marií Polyxenou hraběnkou Desfoursovou v letech 1685-1687 jako kostel nový, kamenný, zasvěcený sv. Anně. Význam kostla sv. Anny poklesl, když byl ve třicátých letech dvacátého století postaven nový kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova s budovou děkanství, který se stal novým farním kostelem. Fara byla roku 1944 předána do užívání kongregace redemptoristů. Po komunistickém puči v roce 1948 byl náboženský život v Československu omezován se záměrem celkové likvidace a využití sakrálních staveb se nuceně snižovalo. V sedmdesátých letech 20. století proběhly většinou menší opravy nevalné kvality. Kostel byl však záhy uzavřen. Stav kostela byl velmi neutěšený. Římskokatolická církev jako vlastník nedisponovala potřebnými prostředky. Obrat nastal v roce 2003 díky Společnému regionálnímu operačnímu programu, řešícímu regeneraci ucelené části historického jádra města. Kostel sv. Anny byl v roce 2004 církví bezúplatně převeden do majetku města, a tím bylo umožněno financování jeho rekonstrukce z dotací. V září 2006, při příležitosti Dne evropského dědictví, byl zrekonstruovaný kostel slavnostně předán k užívání.foto: Petr Krajíček a archiv

Čb. foto zveřejněno od Standou Kuchařem

(color Fotočas)

Římskokatolický farní kostel Seslání svatého Ducha v Rýnovicích je barokní sakrální stavba. Od roku 1963 je kostel i s farou chráněn jako kulturní památka.

Historie

Kostel byl postaven v letech 1698–1699 architektem M. A. Canevallem. V průběhu dějin byl častěji opravován a k jeho pronikavé úpravě došlo v roce 1882, kdy mu byla zvýšena věž.

Finance na stavbu kostela poskytl Jan Václav von Gallas, který daroval všechen stavební materiál a uhradil i stavební náklady. Chrám byl vysvěcen 18. ledna 1699. V té době se jednalo pouze o filiální kostel, který patřil do farnosti liberecké (1624–1652), později rochlické (1652–1764) a vratislavické (1764–1786). Farnost byla zřízena roku 1852, před tím byla lokálií s kaplanem v obci.

Zásluhou Antonína Bratršovského byl kostel v letech 1992–1994 celkově rekonstruován díky pomoci státních orgánů a darům a dobrovolníkům ze zahraničí. Byla obnovena střecha, obnovena vnitřní výmalba včetně renovace fresek, oltářů a kazatelny. Kostel dostal darem od firmy Preciosa a.s. nový lustr a dne 10. října 1994 byl litoměřickým biskupem Josefem Kouklem za účasti mnoha věřících znovu otevřen pro bohoslužby.

(zdroj: Wikipedia)

Římsko-katolický farní kostel Seslání svatého Ducha v Rýnovicích je barokní sakrální stavba.
Od roku 1963 je kostel i s farou chráněn jako kulturní památka.
--------------------------------
Kostel byl postaven v letech 1698–1699 architektem M. A. Canevallem. V průběhu dějin byl častěji opravován a k jeho pronikavé úpravě došlo v roce 1882, kdy mu byla zvýšena věž.
První zvony byly pořízeny v roce 1721 a vyrobil je pražský zvonař Antonín Schönfeld, za 1. světové války byly sneseny a zrekvírovány pro válečné účely. Roku 1922 byly pořízeny nové zvony o váze 400, 175, 90 a 52 kg (ladění: b, es, g, b) od firmy Oktavián Winter. I ty byly roztaveny na začátku 2. světové války.
Okolí kostela
Na čp. 59 se nachází pozdně barokní fara z roku 1787. Jedná se o přízemní obdélné stavení s mansardovou střechou. Má rustikové pásy v nárožích, lizénový rámec a obdélná okna. Na návsi stojí litinová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1857.
zdroj: Wikipedia
(color + úprava Fotočas)

Kostel dr. Farského

 postavený v pseudogotickém stylu na stejnojmenném náměstí v centru města není nijak veliký, přesto přitahuje pozornost kolemjdoucích. Možná právě pro svou uměřenost a domácí atmosféru. Objekt slouží již od poválečných dob bohoslužbám Československé církve husitské a je oblíbeným místem konání koncertů vážné hudby díky varhanám koncertní dispozice z roku 1939, které byly v roce 2015 opraveny.

Původně kostel patřil evangelíkům. Evangelická náboženská obec v Jablonci vznikla v první třetině 19. století. Ke stavbě vlastní svatyně přistoupili evangelíci v roce 1833, dlouho však šlo v důsledku diskriminačních "tolerančních" předpisů o objekt bez věže a zvonů. Až po roce 1861 mohla být přistavěna věž dřevěná. Objekt nicméně rychle chátral. Navrhované rekonstrukce původně počítaly jen s opravou věže. Evangelická obec byla v Jablonci sice menšinová, ale s mnoha aktivními členy, úspěšnými podnikateli. Peněz se nakonec sehnalo tolik, že mohl být vyprojektován celý nový kostel.
Pseudogotický jednolodní objekt s obdélníkovou věží v průčelí postavil v roce 1892 jablonecký stavitel Arwed Thamerus. Chrámová věž se tyčí do výše čtyřiceti metrů.

Kostel je ve správě Církve československé husitské v Jablonci nad Nisou

(zdroj:  https://www.liberecky-kraj.cz )

Nový krásný kostelík "Povýšení svatého Kříže" (Jablonec nad Nisou)

Do konce 19. stol. se starokatolické bohoslužby konaly v Jablonci jen o svátcích, a to v evangelickém kostele. Starokatolická obec se tedy 20. října 1899 rozhodla postavit si vlastní svatostánek. Mohla tento plán začít hned realizovat, protože ve svých řadách měla podnikatele schopné projekt financovat. Zásadní roli v jeho vzniku sehrál podnikatel Josef Scheibler, který v září 1899 koupil stavební pozemek. Starokatolické obci jej věnoval, a navíc stavbu ze dvou třetin financoval. K dalším mecenášům patřil např. zakladatel světoznámé sklářské a šperkařské firmy Daniel Swarovski pocházející z blízkého Jiřetína pod Bukovou či exportér Richard Haasis.Základní kámen stavby byl položen 18. srpna 1900, v den oslavy 70. narozenin císaře Františka Josefa I. Stavební práce provedla firma Emiliana Herbiga, stavební dozor vykonával sám Josef Zasche. Rozpočet stavby činil 52 000 korun, byl však významně překročen: celková částka nakonec vzrostla na 92.000 korun.

Dne 4. března 1907 byla do té doby filiální obec Jablonec uznána jako samostatná farní obec. V roce 1911 se kostel dočkal varhan.V roce 1908 měla jablonecká církevní obec 2600 členů, z toho v samotném Jablonci 535 členů. O šest let později to bylo již 3100 členů. První světová válka přinesla nejen pokles členstva, ale i finanční potíže. Z věže kostela navíc byly pro válečné potřeby odebrány dva větší zvony. Na místě tak zůstal jen třetí, nejmenší zvon. V roce 1928 farní obec shromáždila peníze na dva nové zvony - dostaly jméno Víra a Láska, zvon, který zde přežil válku, byl pojmenován Naděje.

(autor článku Fotočas Mirek)

Jablonecká synagoga

Jednou ze staveb, které změnily jablonecké panorama na sklonku 19. století, byla židovská synagoga, jež v roce 1892 vyrostla na křižovatce ulic Luční a Goetheho (dnes Luční, Jiráskova, U Muzea). Nedávno předtím byl jedinou dominantou Jablonce barokní kostel svaté Anny, pak v rychle se rozvíjejícím městě přibyla mimo jiné budova staré radnice, novogotická stavba evangelického kostela na dnešním náměstí Dr. Farského a již zmíněná synagoga. Po katolících a protestantech tak svůj svatostánek v Jablonci získala i nejmenší, teprve 20 let existující náboženská komunita - židovská obec.

Na přelomu 19. a 20. století tvořili členové židovské obce v Jablonci okolo 3 % obyvatel, ale život města výrazně ovlivnili. Uplatnili se především jako podnikatelé, zpočátku v oblasti textilní a později i sklářské výroby, působili ale převážně v obchodě s bižuterií. Byla mezi nimi rovněž řada právníků, pedagogů a lékařů.

Židovský náboženský spolek vznikl 1. září 1872. Jeho prvním předsedou se stal jablonecký advokát Hermann Adler, kterého o pět let později vystřídal ve funkci obchodník Daniel Mendel, člen jabloneckého zastupitelstva a městské finanční komise. S jeho jménem se pojí všechny aktivity židovské komunity, které vedly k osamostatnění od liberecké obce, k ustanovení vlastního matričního obvodu (24. 4. 1878), k založení hřbitova, postavení synagogy a konečně k převedení náboženského spolku na židovskou náboženskou obec (28. 8. 1893). Židovský hřbitov byl založen 1. listopadu 1881, první pohřeb se konal 17. listopadu 1882. Hřbitov byl zničen v 60. letech dvacátého století a na jeho místě ve Vysoké ulici vyrostlo sídliště.

Členové židovské obce v období "před synagogou" využívali jako modlitebnu různé prostory. Scházeli se v budově staré Střelnice v Říšské ulici, poblíž dnešní křižovatky Liberecká - Polní, později také v sále hostince U Stříbrného měsíce v dnešní Soukenné ulici a při některých příležitostech využívali i sál v hotelu Geling, dnes nám dobře známého Hotelu Praha v Komenského ulici.

Rozhodnutí o stavbě synagogy padlo 1. listopadu 1891. Pozemek pro její stavbu získala jablonecká židovská obec od starosty A. H. Posselta v roce 1892. K položení základního kamene došlo 10. dubna téhož roku a už 28. září 1892 byla nová synagoga slavnostně zasvěcena. Slavnost zasvěcení, která je velmi pěkně popsána v knize "Kapitoly ze stavebního vývoje Jablonce nad Nisou", zakončil slavnostní banket v sále hotelu Geling.

Výstavbu budovy v maurském stylu podle plánů vídeňského c. k. stavebního rady Wilhelma Stiassného uskutečnil jablonecký stavitel Franz Kaudela ve velmi krátkém čase. Mezi tehdy ještě převážně přízemní roubenou architekturou v dolní části města tvořila synagoga velmi výraznou dominantu. Její dvě hranolové věže s kopulemi zakončenými Davidovou hvězdou však doplňovaly jablonecké panorama jen půl století, do osudných událostí konce roku 1938, kdy zmizela, podobně jako další synagogy v Německu, Rakousku a Sudetech, v plamenech "Křišťálové noci". Po dlouhá desetiletí její existenci v Jablonci nic nepřipomínalo.

V roce 1920 se v Jablonci hlásilo k judaismu 801 lidí. Po podpisu Mnichovské dohody 30. září 1938, která postoupila české pohraniční Německu, většina židovských obyvatel odešla do vnitrozemí nebo do zahraničí. V době Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 židovská komunita v Jablonci v podstatě neexistovala. Podle zpráv z tehdejšího tisku byla jablonecká synagoga dopoledne 10. listopadu vypleněna a okolo 17. hodiny zapálena. Díky prozíravosti tehdejšího rabína Vidy, který opustil Jablonec těsně před záborem Sudet, se dochovala jedna Tóra, která je dnes vystavena v americkém památníku Tikvat Holocaust Memorial otevřená v místě, kde z ní bylo naposledy v jablonecké synagoze předčítáno.

Z knihy Kapitoly ze stavebního vývoje Jablonce nad Nisou čerpala Markéta Hozová.

Synagoga, neboli Templ, stála v severočeském Jablonci (v německých pramenech Gablonz and der Neisse) mezi lety 1892-1938, kdy byla vypálena a zbořena nacisty. Téměř všichni židovští obyvatelé Jablonce nad Nisou zahynuli během šoa, dnes ve městě zřejmě nežije ani jeden. Židovské rodiny se význačnou měrou zasloužily o to, že se Jablonec stal z chudičké horské vesnice jedním z nejbohatších měst střední Evropy.(color Fotočas)

Virtuální rekonstrukce jablonecké synagogy

Vzpomínka na synagogu

Symbolický pomník byl na místě vypálené synagogy slavnostně odhalen 2. srpna 1993. Jeho autorem je akademický sochař Oldřich Plíva. Památník je tvořen žulovým trojhranným blokem. Jeho horní strana je oproti trojúhelníkové základně pootočena tak, aby při pohledu shora tvořila šesticípou hvězdu, židovský symbol chrámu krále Davida.

U paty památníku jsou položeny dvě desky s nápisy: "Zde stávala synagoga sloužící 300 židovským rodinám, které značně prospěly rozvoji jabloneckého průmyslu před druhou světovou válkou. V říjnu 1938 nacisté obsadili město, znesvětili a zničili synagogu. Většina židovského obyvatelstva byla zavražděna v nacistických koncentračních táborech. Bůh žehnej jejich památce."

Jablonecká židovská tematika se objevila i v několika studentských pracích. V září 2010 proběhla na vídeňské technické univerzitě výstava Zničené synagogy. Díky tomu vznikla v roce 2014 virtuální počítačová rekonstrukce jablonecké synagogy a práce studenta architektury Macieje Romana Lazewskeho z polské Vratislavi s názvem Virtuelle Rekonstruktion der Synagoge Jablonec nad Nisou.

V noci z 9. na 10. listopadu 1938 v celém Německu byl proveden protižidovský pogrom. Během pogromu, který probíhal od pozdních hodin 9., během 10. a na některých místech ještě 11. listopadu, byla vypálena převážná část synagog a židovských modliteben. Byly vypleněny židovské obchody a podniky, jejich zařízení bylo zničeno. Bylo hlášeno zhruba 7500 zdemolovaných židovských obchodů. Přímo při pogromu bylo zabito téměř 100 Židů a zhruba 30 tisíc - většinou majetnějších - jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. Ani Opava toho nebyla ušetřena. I zde byla vypálena synagoga. Na tomto místě dnes nalezneme pomník, který tuto tragickou událost připomíná.Většina občanů židovského původu opustila Opavu a území, které pod ní spadalo.

 Dneska už se málo ví, že to byla například i vzdálená Moravská Třebová.Pár desítek Židů v Opavě a v jejím správním území zůstalo. Jejich osud byl tím zpečetěn. Ti starší byli transportováni do Terezína a Ti ostatní vlastně nevíme ani kam. Listina je nadepsána "Na východ". Už léta pátrám po osudu 39 osob, kterým byly v Opavě odebrány peníze, hodinky, brože a následně někam odvlečeni. Zachránila se jen jedna osoba. 

Marie Gárská (1881) https://www.pamatnik-terezin.cz/vezen/te-gorska-marie

 , která byla ze seznamu vyškrtnuta a nakonec poslána jako poslední do Terezína 10. ledna 1944. To ji zachránilo život.Ostatní to štěstí neměli. Dne 16. listopadu bude náš spolek CEBENA - cesta bezmoci a naděje ukládat společně s městem Moravská Třebová kameny zmizelých 3 lidem z tohoto transportu. Alfrédovi a Josefíně Lammovým a Oskarovi Holzmannovi. Od počátku června leží na radnici ve Vítkově návrh na zhotovení a uložení kamenů zmizelých pro manžele Feigeovi z Vítkova, kteří patří také mezi těch 39 nešťastných osob z tohoto transportu. Jsou to rodiče dvou chlapců, které před jistou smrtí zachránil sir. Nicholas Winton. Jednoho z chlapců se před pár dny podařilo vypátrat ve Velké Británii. Má na tom zásluhu Ministerstvo zahraničních věcí v čele náměstkem ministra Jiřím Kozákem. Jsem velmi rád, že lidem ve vysoké státní pozici není lhostejná naše nedávná historie. 

Nedávno se na mne obrátil příbuzný Anny Laryšové, která byla manželkou pekaře v Mokrých Lazcích. Bohužel i ona je od té doby nezvěstná. Mělo si pro ní přijet gestapo z Opavy a na zpáteční cestě mělo auto mít nedaleko Nových Sedlic nehodu. Anna měla mít zlomené obě nohy. V bolestech měla být opět naložena a už ji nikdo nikdy neviděl. Anna Laryšová narozena ve Velké Polomi do rodiny Selberstein, také patří mezi 39 osob, které prostě zmizely, protože to byli "jen" Židé.

autor příspěvku: Vláďa Otovič Nevlud