Přehrada v dobách socialismu

Historické zajímavosti

Když přišly májové dny roku 1945, byla naše přehrada teprve pětatřicetiletou dámou. Válka pro ni byla vážným ohrožením. V Porúří bylo nálety poškozeno hned několik přehrad. Ta jablonecká byla naštěstí velkých náletů ušetřena, i když při jednom z nich - 7. května - spadlo několik bomb do prostoru sádek.

Rušnější časy nastaly až po osvobození. Přehrada posloužila jako místo pro zbavení se nepohodlných předmětů, které mohly držitele usvědčit z kladného poměru k nacismu. Někdy po osvobození byl do přehrady svržen i pamětní kámen Otto Intzeho, projektanta zdejšího systému protipovodňových přehrad. V tomto případě naprosto hloupě a jen proto, že text na něm byl psán německy. V roce 1997 byl vyzdvižen a dnes stojí v parčíku pod hrází.

Jinak se toho u přehrady v poválečných letech příliš neměnilo. Pro rekreaci byl využíván hlavně východní břeh s městským koupalištěm a Slunečními lázněmi. Ty byly zbudovány již v roce 1927 a po válce byly ještě v dobrém stavu. Koupaliště začínalo u hráze na východním břehu. Perlou rekreace však byly právě ony Sluneční lázně, kde byly na vodě umístěny i pontony. Plány na přetvoření poloostrova na vzdělávací a školský areál vzaly s koncem války za své. Zato v šedesátých letech dostaly břehy dvě nové dominanty - majestátní budovy Jablonexu a Bižuterie.

Zábavě sloužila i restaurace "U Přehrady", původně "Strandcafé", lidově dodnes zvaná Tajvan. Jak přišla k tomuhle podivnému názvu? Bylo to údajně zásluhou jistého pana Brezanského, hospodského v 50. letech. Prý vypadal jako Čankajšek - vůdce protikomunistického odboje, který se uchýlil na Taiwan. Pro dobovou propagandu byl nepřítelem socialismu č. 1 na Dálném východě. Noviny toho byly plné, a to bylo něco pro hospodské šprýmaře! Oblíbené místo zábav fungovalo až do privatizace, od té doby však jen chátrá.

Od roku 1952 byla přehrada dějištěm lidových slavností. Na jaře květnových a mírových a na podzim branných, které souvisely se Dnem československé armády. Slavnosti byly velmi oblíbené a 20 tisíc návštěvníků ze široka daleka nebylo ničím neobvyklým. "Památné" však bylo cvičení Lidových milicí v roce 1982, kdy se jednotky přeplavily od Tajvanu na mšenský břeh a poté v rámci cvičení zbouraly továrnu Naveta. Ta musela ustoupit výstavbě paneláků.

Tím doznal západní břeh významné proměny. Původní úzká cestička po koruně boční hráze byla přeměněna na pěkné břehové korzo a ze starého Mšena se stala nová obytná čtvrť. Sice poplatná době svého vzniku, panelová, ale zásluhou přehrady i jedinečná.

K přehradě patřil též provoz výletních lodí. Pluly po přehradě již před válkou, brázdily její hladinu i po válce. Vozily rekreanty a výletníky od loděnice k Tajvanu a ke Slunečním lázním. Čluny byly dva - Pionýr (původně Koralle) a Ještěd. Avšak lodě nebyly již v ideálním stavu. Dochoval se zajímavý zápis o tom, kterak byl měněn dosloužilý lodní motor za jiný, pro změnu z vysloužilého pohřebního vozu. Provoz plavidel skončil v roce 1966 a to proto, že vlny poškozovaly břehy.

Zato provoz sportovních plavidel, ať poháněných vesly, pádly nebo větrem, pokračoval i nadále. Měnil se jen v závislosti na módních vlnách. Od předválečných veslic a rychlostní kanoistiky se zájem časem přesunul k jachtingu a windsurfingu.

autor článku Lukáš Pleticha v roce 2008 (zdroj: https://www.mestojablonec.cz/cs/mesto/jablonecky-mesicnik/06-2008/prehrada-v-dobach-socialismu.html )

Slavnostní otevření přehrady 1910. (color Fotočas)

Jablonecká přehrada

Nahlédněme do jabloneckého léta roku 1935. Vody v přehradě je méně než obvykle, dámy u mola se snad rozmýšlejí, zda se vydat na plavbu loďkou. Ta je doveze na druhý břeh nádrže, jejíž vody jsou zadržovány přes 425 m dlouhou a 20 m vysokou hrází, postavenou pražskou firmou Franz Schón a synové. Budově školy s charakteristickou věží v pozadí ještě nekonkurují panelové domy sídliště Šumava. Stavbu největší ze soustavy jizerskohorských protipovodňových přehrad, prováděnou v letech 1906-10, provázely komplikace. Vykoupeno a demolováno muselo být mnoho domů, mezi nimi také sklárna Josefa Priebsche ve Mšeně. Vlastníkům domů a pozemků se to ani trochu nelíbilo. Nové velké stavby ne vždy budí nadšení, má-li jim ustoupit staré. A je to spíše dobře než špatně. Čas však ukázal, že stavbou přehrady Jablonec mnoho získal.
zdroj: kalendář Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi po zemi. na vodě I ve vzduchu, 2013

Krásná dobová fotografie kterou v čb. verzi zveřejnil Miroslav Janík na "JABLONEC NOSTALGICKÝ" díky Miro.
(color Fotočas)

Uznávaný inženýr vyprojektoval na Mšenském potoce kamennou hráz o výšce 16 metrů nad terénem a délce 425 metrů. Zvolené místo bylo sice pro stavbu hráze ideální, povodí Mšenského potoka bylo však velmi malé. Otto Intze proto navrhl posílit přítoky do nádrže z Lužické a Bílé Nisy dvěma štolami.

Ražená Pasecká štola je 632 metrů dlouhá a ústí do nádrže v takzvané Cikánské zátoce. Druhá štola - Loučenská - měří téměř osmnáct set metrů. Z horní části od Loučné se razila ručně, od Mšena dělníkům pomáhal razicí stroj americké výroby.

Hráz byla dokončená v roce 1909. Přehrada plnila nejen protipovodňový účel, ale obyvatelé Jablonce nad Nisou si ji oblíbili také jako místo rekreačního nebo sportovního vyžití. Dokonce ji překřtili na Jablonecké moře.

Rekonstrukce a vylepšení

Koncem devadesátých let dvacátého století se zjistilo, že se pod základovou spáru dostává voda a hráz začne zanedlouho ohrožovat všechno pod ní. Přehrada se tedy vypustila a v tělese hráze se vyrazila nová injekční štola. Speciální hmota tlačená vrty do hloubky pěti metrů sanovala zvětralé podloží a hráz byla zachráněna.

Zhruba o deset let později se začalo budovat další vylepšení. V rámci celkové protipovodňové ochrany Jablonce nad Nisou vznikla odpadní štola, která odvádí vyšší průtoky až k soutoku Lužické a Bílé Nisy, tedy pod město. Na pravém břehu nádrže vznikl mohutný vtokový objekt se segmentovými uzávěry. Ražená štola měří zhruba třináct set metrů.po-cesku_vrja

Pojďte s námi na průzkum

Jak je naším zvykem, snažili jsme se kamerou dostat i do míst, kam se návštěvníci ve dnech otevřených dveří běžně nedostanou. Prozkoumali jsme samozřejmě novou injekční štolu a navštívili jsme oba domečky u paty hráze, kde se ukrývá potrubí spodních výpustí o průměru 800 milimetrů. Nahlédli jsme také do věžiček na návodním líci, odkud se ovládají tabulové uzávěry na vtocích ke spodním výpustím.

Důkladně jsme si prohlédli i obě přívodní štoly, Paseckou i Loučenskou. Víte, že se v jedné z nich zachovaly kolejnice, po kterých dělníci vyváželi vytěžený materiál? A protože jsme v Jizerských horách, tak i uprostřed nekonečné tmy stačí posvítit do vody a hned se mezi pískem lesknou skleněné střepy z dávno zaniklých skláren.

Zamířili jsme i do nitra nové odpadní štoly. Ukážeme vám její profil a zevnitř si prohlédnete její vyústění do Lužické Nisy.

Vodní dílo Mšeno za víc než sto let rozhodně potvrdilo smysl svojí existence. A místní na svoje Jablonecké moře nedají dopustit.

Autor: Jakub Vrána

Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/tajemstvi-prehrad-mseno-jablonec-nad-nisou-jablonecke-more.A221026_215452_po-cesku_vrja