Historie tramvajové dopravy v Jablonci nad Nisou

HISTORICKÉ MEZNÍKY TRAMVAJOVÉ DOPRAVY V JABLONCI NAD NISOU

• 1892 - první úvahy o zřízení tramvajové dopravy v Jablonci

• 1895 - továrník Gustav Hoffmann získal předběžnou koncesi pro provoz tramvaje; ve stejném roce vznikl první projekt

• 1898 - začaly přípravné práce na stavbě tramvajové trati

• 1899 - vznik společnosti Gablonzer Strassenbahn und Elektrizitäts Gesellschaft

• 1900, 7. února - v Jablonci vyjely první tramvaje na trati spojující dnešní Mírové náměstí s Rychnovem u Jablonce n. N. Celý úsek byl jednokolejný s výhybnami, měl rozchod 1000 mm a měřil přibližně 9,3 km.

• 1900, duben - provoz na trati od divadla přes Mírové náměstí na náměstí Boženy Němcové

• 1900, květen - trať z Mírového náměstí do Rýnovic k poště a od divadla do Brandlu (trať byla zrušená v roce 1945)

• 1900, září - provoz na úsecích Rýnovice, pošta - Janov nad Nisou a z Brandlu do Rýnovic (tato trať ukončila provoz v roce 1950)

• Na konci roku 1900 celá tramvajová síť měřila přibližně 21 km a vedla hodně členitým terénem. Jablonecké tramvaje měly spíše charakter malodráhy, protože spojovaly s Jabloncem obce v blízkém i vzdálenějším okolí.

• 1904 - prodloužení trati z náměstí Boženy Němcové do Jabloneckých Pasek. Dalších 30 let se síť tramvajových tratí neměnila.

• 1902-1904 - velký rozmach nákladní tramvajové dopravy; na celé síti vzniklo několik nákladišť a vleček do různých podniků

• 1904 - pravidelnou přepravu zásilek zahájila pošta, která tramvaje využívala až do roku 1945

(zdroj: Naše Jablonecko)

Tramvajová doprava Jablonec nad Nisou - Janov nad Nisou

Tramvaj tudy vedla až do Mšena, sloužila pro dopravu zboží ke vlakům . Snad to dobře reprodukuji ze článku o historii. "Nad jabloneckou tramvajovou dopravou se začalo smrákat již za války, kdy byla zrušena trať od Brandlu k divadlu. V roce 1945 také skončila přeprava pošty. V roce 1950 byl ukončen provoz na trati Brandl - Rýnovice (od roku 1904 pouze nákladní provoz). I přesto se v Jablonci začala stavět nová tramvajová trať." (komentář: Anna Körnerová)

Byl tam takový trojúhelník, myslím že v roce 87-88 a vlastně i konečná.Pak zbourali tu hasičárnu a tu kostku v pozadí ( komentář: Petr Falta)

NA HORNÍM KOKONÍNĚ

(color Fotočas)

V pátek 25.1.1946 přijela v 19:56 tramvajová souprava linky č. 1 od Jablonce na konečnou zastávku u rychnovského nádraží. V čele byl motorový vůz č. 55 vyrobený a dodaný v roce 1926 s připojeným vlečným vozem z třicátých let, jedním ze čtyř dodaných z Prahy od Ringhoffera. V každém voze průvodčí a v motoráku řidič Vladimír Hošic, narozený 29.7.1912 a k elektrickým drahám přijatý 17.9.1945 jako zaměstnanec se služebním číslem 738. Tramvajákem byl tedy asi jen 4 měsíce, jako trvalé bydliště stále ještě uváděl Novou Paku, Klášterní 142. Praxi v řízení ve svých 33 letech tedy asi neměl příliš velkou. V Rychnově tramvaje přebraly cestující z vlaku od Turnova, posádka ještě předtím musela ve výhybně pod nádražní budovou odpojit vlek, objet ho motorákem a připojit na druhou stranu. Za čtyři minuty se to stíhalo tak tak, odjezd ve 20:00 byl mírně opožděn. Průvodčí z vleku písknul k odjezdu, průvodčí motoráku zatáhl za řemínek a cinknul nad řidičem k odjezdu. Dvakrát nohou na nášlapný zvonec a odjezd na poslední spoj dnešní služby, v Jablonci konec, do remíze a domů. Průvodčí odbavovali cestující až za jízdy, na křižování v pulečenském lese stáhnout zpoždění, Kokonínem nahoru přes podkovu motorák jen vrněl v pomalé jízdě a před kokonínskou školou už zase čekalo křižování. Pak už se jen přehoupnout přes horizont nahoře ve Vrkoslavicích a kolem překladiště a přes prázdnou výhybnu dolů k Jablonci. U dalšího překladiště naproti pivovaru trochu přibrzdit na výhybkách a můžeme to víc pustit, zvlášť když prudké klesání 66 promile se zde zmirňuje na příznivějších 56. Jenomže plný vlak se najednou dostal na kluzké koleji do smyku a rychlost se zvýšila. Před prudkým pravým obloukem nebyl čas vypnout brzdu, kola znovu roztočit třeba i zapnutím jízdy, posypat pískem a znovu opatrně brzdit. Možná to neměl mladý řidič ještě v krvi, a tak zatáhl klikou až na konec, ale když se netočí kola, netočí se motor a ten nevyrábí proud pro nouzové použití kolejnicových brzd. V oblouku na Pražské před křižovatkou s Revoluční se oba vozy naklonily doleva a začaly se převracet v plné rychlosti na chodník. V následujícím levém oblouku navíc převrácený motorák prudce narazil do trakčního sloupu, přičemž byla rozdrcena vrchní část plošiny. Najednou ticho a tma. Kdo a kam běžel o pomoc se asi nedozvíme. Možná některý z průvodčích, nebo někdo z cestujících utíkal zpátky do nedalekého pivovaru k telefonu. Cestující A. Bulva a J. Sumerauer přišli na místě o život, dalších 8 jich bylo těžce zraněno a 20 lehce. Zemřel i řidič Vladimír Hošic, parte však uvádí úmrtí asi až dvě hodiny po nehodě, možná v nemocnici. U nehody asistovali hasiči, záchranka nedorazila vůbec, protože neměla benzín. Nehoda se stala už za tmy, a tak fotografie dokládají, že následky nehody byly odstraňovány ještě během druhého dne. Na místě asistoval pracovní vlak složený z motorového vozu a vlečné trolejové věže, mimochodem dodnes existující. Po složitém vyzvednutí vozů zpět na kola pomocí heverů a pražců a nakolejení byla těžce poškozená souprava jiným motorovým vozem odtažena do vozovny.Motorový vůz se zničenou plošinou byl vyřazen, vozová skříň zlikvidována. Podvozek byl ale nadále využit pro výměnný způsob oprav stejného typu vozů. Vlečný vůz byl opraven a vzhledem k tomu, že neznáme jeho číslo, je možné, že existuje dodnes v Liberci jako historický.

Nejen Jablonec nad Nisou se po válce potýkal s řadou těžkých nehod v tramvajovém provozu, zaznamenáno je jich několik a velké množství dalších jistě upadlo v zapomnění. Stejné to bylo i v sousedním Liberci, ale třeba i v Ústí nad Labem, kde došlo v roce 1947 k nehodě s nejtragičtějšími následky u nás. Určitě nezanedbatelný vliv měla poválečná obměna zaměstnanců, kdy zkušené letité řidiče musel rychle nahradit nový nedostatečně zkušený a zacvičený personál.(autor příspěvku Boveraclub)