Jablonecký pivovar

01.10.2021

JABLONECKÝ PIVOVAR PO POŽÁRU 1905

Pivovar zaměstnával ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště. V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen.

(color Fotočas)

zdroj:Wikipedia

Pivovarští koně v Jablonci nad Nisou v roce 1944  Každý správný pivovar musel mít také svoje pivovarské valachy. Že měli pořádnou sílu, vidíme z propagační fotografie povoznictví pivovaru a sladovny v Jablonci nad Nisou — Vrkoslavicích. Klasických dřevěných sudů, předchůdců pozdějších hliníkových a dnešních Keg sudů, mají na voze naloženou pěknou hromadu. Na fotografování jsou řádně připravení: vyhřebelcovaní, s naleštěnými postroji, zkrátka radost pohledět. Koňské povozy rozvážející pívo patřily až do poloviny 20. století k běžnému obrazu našich měst a venkova, stejně jako dřevěné pivní sudy. Jysi zhotovovaly pivovary ve vlastních bednárnách, jejichž součástí byly také požahovny, kde se pracovalo s horkou smolou sloužící k vysmolování vnitřních ploch sudů. Šlo o prácí namáhavou, nebezpečnou a taky zrovna nevoněla. Proto se od počátku 20. století zaváděly požahovny mechanické. A ještě o jedné věci pohlednice svědčí. Že se pivo pilo i za války, protože je z roku 1944.  (zdroj: Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i vzduchem, 2013)
Pivovarští koně v Jablonci nad Nisou v roce 1944 Každý správný pivovar musel mít také svoje pivovarské valachy. Že měli pořádnou sílu, vidíme z propagační fotografie povoznictví pivovaru a sladovny v Jablonci nad Nisou — Vrkoslavicích. Klasických dřevěných sudů, předchůdců pozdějších hliníkových a dnešních Keg sudů, mají na voze naloženou pěknou hromadu. Na fotografování jsou řádně připravení: vyhřebelcovaní, s naleštěnými postroji, zkrátka radost pohledět. Koňské povozy rozvážející pívo patřily až do poloviny 20. století k běžnému obrazu našich měst a venkova, stejně jako dřevěné pivní sudy. Jysi zhotovovaly pivovary ve vlastních bednárnách, jejichž součástí byly také požahovny, kde se pracovalo s horkou smolou sloužící k vysmolování vnitřních ploch sudů. Šlo o prácí namáhavou, nebezpečnou a taky zrovna nevoněla. Proto se od počátku 20. století zaváděly požahovny mechanické. A ještě o jedné věci pohlednice svědčí. Že se pivo pilo i za války, protože je z roku 1944. (zdroj: Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i vzduchem, 2013)

JABLONECKÝ PIVOVAR

(Color Fotočas)

......................................................
Pivovar na Jablonecku začal budovat tehdejší majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. První várka byla z podniku expedována již v roce 1835. V roce 1876 se v podniku vyrobilo 1 275 000 litrů piva. Na tu dobu se jednalo o velmi moderní provozovnu, ve které se koncem 19. století vyprodukovalo až 70 000 hl piva ročně. Kapacita varny byla 3 várky po 100 hl denně. Dále tu byla sladovna, chladírna se dvěma chladícími boxy a zavlažovacím chladičem, sklep se skladištěm pro 18 000 hl piva, bednářství a kovářská dílna. Pivovar zaměstnával v té době ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště. V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen. V roce 1908 se akciová společnost Pivovar Medinger sloučila po složitých jednáních se společností Liberecké pivovary a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a 31. srpna 1908 vznikla nová, ale velmi silná společnost Liberecko - Vratislavické a Jablonecké pivovary. Jablonecký i vratislavický pivovar přes kapitálové spojení vyráběly pivo samostatně a nekonkurovaly si ani v odbytu. Prvním ředitelem této společnosti se stal Dr. Julius Roesler. O jeho schopnostech vypovídá určitě i fakt, že ředitelem prosperující společnosti byl celých 37 let až do podzimu 1945, kdy byl odsunut do Rakouska.

První světová válka znamenala útlum výroby. V roce 1917 poklesl výstav jen na 16 000 hl. Po vzniku Československa začal podnik opět prosperovat, byl modernizován a v roce 1929 výstav překročil hranici 100 000 hl. Hospodářská krize a následně druhá světová válka zastavila rozvoj pivovaru. Přesto zůstal provoz po roce 1945 velmi moderní. Spolu s vratislavickým byl čtvrtý největší pivovarem v zemi (po Plzni, Smíchovu a Velkých Popovicích). Akciová společnost byla zrušena a jablonecký pivovar přešel do národní správy. Až do roku 1948 byl národním správcem Jaroslav Kopecký, ředitelem ing. Jaroslav Haase a prvním předsedou závodní rady se stal bednář Rudolf Matura. Po únorovém převratu v roce 1948 vznikl ze společnosti Liberecko - Vratislavické a Jablonecké pivovary národní podnik Severočeské pivovary, jehož ředitelem byl jmenován Josef Starý.

Přes problémy poválečné doby patřil jablonecký provoz k velmi moderním a jen v samotném Jablonci činila roční produkce až 140 000 hektolitrů piva ročně. O jeho světovosti svědčí například i fakt, že láhev vyhlášeného Jabloneckého Jantaru najdete ještě dnes v muzeu piva v Kodani mezi více jak 13 000 lahvemi z celého světa. Poptávka po jabloneckém pivu rostla, investice do technologie však nepřicházely. Postupem času stroje stárly, neustále však musely produkovat naplánované hektolitry piva. Pivovar se dostal několikrát na pokraj kolapsu. V roce 1981 se dokonce uvažovalo o ukončení výroby. Nakonec však bylo rozhodnuto o rekonstrukci. Novou nerezovou varnu dodal Strojobal Pacov. V roce 1986 došlo k modernizaci chlazení - byly dodány chladící věže a nové rozvody. Ležácký sklep se dočkal rozšíření o 6-7 000 hl. Pivovar byl uzavřen v roce 1991.

Zdroj: https://jablonecky.denik.cz/z-regionu/triatricet-let-v-jabloneckem-pivovaru-20140517.html?fbclid=IwAR3DCwOv81c4k4iBsw2YYfBitdFzmyo8EBmJuIIaZ5e6PpjW7FK31ojnOmM
archiv Zbyněk Prokopič
archiv Zbyněk Prokopič
Zde bydleli zamětnanci pivovaru. (archiv Zbyněk |Prokopič)
Zde bydleli zamětnanci pivovaru. (archiv Zbyněk |Prokopič)
archiv Renaty Hoffmanové
archiv Renaty Hoffmanové
archiv Renaty Hoffmanové
archiv Renaty Hoffmanové
archiv Renaty Hoffmanové
archiv Renaty Hoffmanové
archiv Renaty Hoffmanové
archiv Renaty Hoffmanové
Pivovar před požárem (archiv Ludmila Čechová)
Pivovar před požárem (archiv Ludmila Čechová)

Pivovar na Jablonecku začal budovat tehdejší majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. První várka byla z podniku expedována již v roce 1835. V roce 1876 se v podniku vyrobilo 1 275 000 litrů piva. Na tu dobu se jednalo o velmi moderní provozovnu, ve které se koncem 19. století vyprodukovalo až 70 000 hl piva ročně. Kapacita varny byla 3 várky po 100 hl denně. Dále tu byla sladovna, chladírna se dvěma chladícími boxy a zavlažovacím chladičem, sklep se skladištěm pro 18 000 hl piva, bednářství a kovářská dílna.

Pivovar zaměstnával v té době ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště.V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen.

V roce 1908 se akciová společnost Pivovar Medinger sloučila po složitých jednáních se společností Liberecké pivovary a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a 31. srpna 1908 vznikla nová, ale velmi silná společnost Liberecko – Vratislavické a Jablonecké pivovary. Jablonecký i vratislavický pivovar přes kapitálové spojení vyráběly pivo samostatně a nekonkurovaly si ani v odbytu. Prvním ředitelem této společnosti se stal Dr. Julius Roesler. O jeho schopnostech vypovídá určitě i fakt, že ředitelem prosperující společnosti byl celých 37 let až do podzimu 1945, kdy byl odsunut do Rakouska. První světová válka znamenala útlum výroby. V roce 1917 poklesl výstav jen na 16 000 hl.

Po vzniku Československa začal podnik opět prosperovat, byl modernizován a v roce 1929 výstav překročil hranici 100 000 hl. Hospodářská krize a následně druhá světová válka zastavila rozvoj pivovaru. Přesto zůstal provoz po roce 1945 velmi moderní. Spolu s vratislavickým byl čtvrtý největší pivovarem v zemi (po Plzni, Smíchovu a Velkých Popovicích). Akciová společnost byla zrušena a jablonecký pivovar přešel do národní správy. Až do roku 1948 byl národním správcem Jaroslav Kopecký, ředitelem ing. Jaroslav Haase a prvním předsedou závodní rady se stal bednář Rudolf Matura.

Po únorovém převratu v roce 1948 vznikl ze společnosti Liberecko – Vratislavické a Jablonecké pivovary národní podnik Severočeské pivovary, jehož ředitelem byl jmenován Josef Starý. Přes problémy poválečné doby patřil jablonecký provoz k velmi moderním a jen v samotném Jablonci činila roční produkce až 140 000 hektolitrů piva ročně. O jeho světovosti svědčí například i fakt, že láhev vyhlášeného Jabloneckého Jantaru najdete ještě dnes v muzeu piva v Kodani mezi více jak 13 000 lahvemi z celého světa. Poptávka po jabloneckém pivu rostla, investice do technologie však nepřicházely. Postupem času stroje stárly, neustále však musely produkovat naplánované hektolitry piva. Pivovar se dostal několikrát na pokraj kolapsu.

V roce 1981 se dokonce uvažovalo o ukončení výroby. Nakonec však bylo rozhodnuto o rekonstrukci. Novou nerezovou varnu dodal Strojobal Pacov. V roce 1986 došlo k modernizaci chlazení – byly dodány chladící věže a nové rozvody. Ležácký sklep se dočkal rozšíření o 6-7 000 hl. Pivovar byl uzavřen v roce 1991.

Zdroj: https://www.pivovary.info/?p=107981

Ano, i já ještě trochu koupaliště pamatuju, a když už to nebylo koupaliště, chodil jsem tam s punčochou na tyčce rybičkám lovit mšice...
color Fotočas