Jablonecký pivovar :: Okolí Liberce

JABLONECKÝ PIVOVAR PO POŽÁRU 1905

Pivovar zaměstnával ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště. V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen.

(color Fotočas)

zdroj:Wikipedia

Pivovarští koně v Jablonci nad Nisou v roce 1944 Každý správný pivovar musel mít také svoje pivovarské valachy. Že měli pořádnou sílu, vidíme z propagační fotografie povoznictví pivovaru a sladovny v Jablonci nad Nisou — Vrkoslavicích. Klasických dřevěných sudů, předchůdců pozdějších hliníkových a dnešních Keg sudů, mají na voze naloženou pěknou hromadu. Na fotografování jsou řádně připravení: vyhřebelcovaní, s naleštěnými postroji, zkrátka radost pohledět. Koňské povozy rozvážející pívo patřily až do poloviny 20. století k běžnému obrazu našich měst a venkova, stejně jako dřevěné pivní sudy. Jysi zhotovovaly pivovary ve vlastních bednárnách, jejichž součástí byly také požahovny, kde se pracovalo s horkou smolou sloužící k vysmolování vnitřních ploch sudů. Šlo o prácí namáhavou, nebezpečnou a taky zrovna nevoněla. Proto se od počátku 20. století zaváděly požahovny mechanické. A ještě o jedné věci pohlednice svědčí. Že se pivo pilo i za války, protože je z roku 1944. (zdroj: Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i vzduchem, 2013)

JABLONECKÝ PIVOVAR

(Color Fotočas)

......................................................

Pivovar na Jablonecku začal budovat tehdejší majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. První várka byla z podniku expedována již v roce 1835. V roce 1876 se v podniku vyrobilo 1 275 000 litrů piva. Na tu dobu se jednalo o velmi moderní provozovnu, ve které se koncem 19. století vyprodukovalo až 70 000 hl piva ročně. Kapacita varny byla 3 várky po 100 hl denně. Dále tu byla sladovna, chladírna se dvěma chladícími boxy a zavlažovacím chladičem, sklep se skladištěm pro 18 000 hl piva, bednářství a kovářská dílna. Pivovar zaměstnával v té době ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště. V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen. V roce 1908 se akciová společnost Pivovar Medinger sloučila po složitých jednáních se společností Liberecké pivovary a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a 31. srpna 1908 vznikla nová, ale velmi silná společnost Liberecko - Vratislavické a Jablonecké pivovary. Jablonecký i vratislavický pivovar přes kapitálové spojení vyráběly pivo samostatně a nekonkurovaly si ani v odbytu. Prvním ředitelem této společnosti se stal Dr. Julius Roesler. O jeho schopnostech vypovídá určitě i fakt, že ředitelem prosperující společnosti byl celých 37 let až do podzimu 1945, kdy byl odsunut do Rakouska.

První světová válka znamenala útlum výroby. V roce 1917 poklesl výstav jen na 16 000 hl. Po vzniku Československa začal podnik opět prosperovat, byl modernizován a v roce 1929 výstav překročil hranici 100 000 hl. Hospodářská krize a následně druhá světová válka zastavila rozvoj pivovaru. Přesto zůstal provoz po roce 1945 velmi moderní. Spolu s vratislavickým byl čtvrtý největší pivovarem v zemi (po Plzni, Smíchovu a Velkých Popovicích). Akciová společnost byla zrušena a jablonecký pivovar přešel do národní správy. Až do roku 1948 byl národním správcem Jaroslav Kopecký, ředitelem ing. Jaroslav Haase a prvním předsedou závodní rady se stal bednář Rudolf Matura. Po únorovém převratu v roce 1948 vznikl ze společnosti Liberecko - Vratislavické a Jablonecké pivovary národní podnik Severočeské pivovary, jehož ředitelem byl jmenován Josef Starý.

Přes problémy poválečné doby patřil jablonecký provoz k velmi moderním a jen v samotném Jablonci činila roční produkce až 140 000 hektolitrů piva ročně. O jeho světovosti svědčí například i fakt, že láhev vyhlášeného Jabloneckého Jantaru najdete ještě dnes v muzeu piva v Kodani mezi více jak 13 000 lahvemi z celého světa. Poptávka po jabloneckém pivu rostla, investice do technologie však nepřicházely. Postupem času stroje stárly, neustále však musely produkovat naplánované hektolitry piva. Pivovar se dostal několikrát na pokraj kolapsu. V roce 1981 se dokonce uvažovalo o ukončení výroby. Nakonec však bylo rozhodnuto o rekonstrukci. Novou nerezovou varnu dodal Strojobal Pacov. V roce 1986 došlo k modernizaci chlazení - byly dodány chladící věže a nové rozvody. Ležácký sklep se dočkal rozšíření o 6-7 000 hl. Pivovar byl uzavřen v roce 1991.

Zdroj: https://jablonecky.denik.cz/z-regionu/triatricet-let-v-jabloneckem-pivovaru-20140517.html?fbclid=IwAR3DCwOv81c4k4iBsw2YYfBitdFzmyo8EBmJuIIaZ5e6PpjW7FK31ojnOmM

archiv Zbyněk Prokopič

Zde bydleli zamětnanci pivovaru. (archiv Zbyněk |Prokopič)

archiv Renaty Hoffmanové

Pivovar před požárem (archiv Ludmila Čechová)

Pivovar na Jablonecku začal budovat tehdejší majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. První várka byla z podniku expedována již v roce 1835. V roce 1876 se v podniku vyrobilo 1 275 000 litrů piva. Na tu dobu se jednalo o velmi moderní provozovnu, ve které se koncem 19. století vyprodukovalo až 70 000 hl piva ročně. Kapacita varny byla 3 várky po 100 hl denně. Dále tu byla sladovna, chladírna se dvěma chladícími boxy a zavlažovacím chladičem, sklep se skladištěm pro 18 000 hl piva, bednářství a kovářská dílna.

Pivovar zaměstnával v té době ředitele, 4 účetní, 5 agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře. V letech 1882 až 1889 byly ve Vrkoslavicích nad pivovarem založeny tři rybníky. Pro potřeby pivovaru se zde v zimních měsících těžil led, na posledním, horním rybníku bylo v roce 1922 otevřeno veřejné koupaliště.V roce 1905 vypukl v areálu ničivý požár, který byl údajně zapříčiněn neopatrnou manipulací jednoho z dělníků. Ovšem již v roce 1906 byl pivovar na původních základech znovu postaven a navíc rozšířen. Později přešel pivovar do majetku svobodného pána Ludwiga von Oppenheimera a poté do společnosti vstoupili vídenští průmyslníci v čele s Johannem Medingerem a svobodným pánem baronem Adolfem von Bachofen.

V roce 1908 se akciová společnost Pivovar Medinger sloučila po složitých jednáních se společností Liberecké pivovary a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a 31. srpna 1908 vznikla nová, ale velmi silná společnost Liberecko – Vratislavické a Jablonecké pivovary. Jablonecký i vratislavický pivovar přes kapitálové spojení vyráběly pivo samostatně a nekonkurovaly si ani v odbytu. Prvním ředitelem této společnosti se stal Dr. Julius Roesler. O jeho schopnostech vypovídá určitě i fakt, že ředitelem prosperující společnosti byl celých 37 let až do podzimu 1945, kdy byl odsunut do Rakouska. První světová válka znamenala útlum výroby. V roce 1917 poklesl výstav jen na 16 000 hl.

Po vzniku Československa začal podnik opět prosperovat, byl modernizován a v roce 1929 výstav překročil hranici 100 000 hl. Hospodářská krize a následně druhá světová válka zastavila rozvoj pivovaru. Přesto zůstal provoz po roce 1945 velmi moderní. Spolu s vratislavickým byl čtvrtý největší pivovarem v zemi (po Plzni, Smíchovu a Velkých Popovicích). Akciová společnost byla zrušena a jablonecký pivovar přešel do národní správy. Až do roku 1948 byl národním správcem Jaroslav Kopecký, ředitelem ing. Jaroslav Haase a prvním předsedou závodní rady se stal bednář Rudolf Matura.

Po únorovém převratu v roce 1948 vznikl ze společnosti Liberecko – Vratislavické a Jablonecké pivovary národní podnik Severočeské pivovary, jehož ředitelem byl jmenován Josef Starý. Přes problémy poválečné doby patřil jablonecký provoz k velmi moderním a jen v samotném Jablonci činila roční produkce až 140 000 hektolitrů piva ročně. O jeho světovosti svědčí například i fakt, že láhev vyhlášeného Jabloneckého Jantaru najdete ještě dnes v muzeu piva v Kodani mezi více jak 13 000 lahvemi z celého světa. Poptávka po jabloneckém pivu rostla, investice do technologie však nepřicházely. Postupem času stroje stárly, neustále však musely produkovat naplánované hektolitry piva. Pivovar se dostal několikrát na pokraj kolapsu.

V roce 1981 se dokonce uvažovalo o ukončení výroby. Nakonec však bylo rozhodnuto o rekonstrukci. Novou nerezovou varnu dodal Strojobal Pacov. V roce 1986 došlo k modernizaci chlazení – byly dodány chladící věže a nové rozvody. Ležácký sklep se dočkal rozšíření o 6-7 000 hl. Pivovar byl uzavřen v roce 1991.

Zdroj: https://www.pivovary.info/?p=107981