Jablonec nad Nisou
Jablonec nad Nisou (německy Gablonz an der Neiße, polsky Jabłoniec nad Nysą) je statutární město v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Leží 9 km jihovýchodně od Liberce, v údolí řeky Nisy a jejích přítoků. Na ploše 31,38 km² zde žije přibližně 45 tisíc obyvatel. Město proslulo výrobou skla a bižuterie,
je v něm však zastoupena i řada jiných průmyslových odvětví. Jablonec a
okolí nabízejí množství sportovních i turistických aktivit (Maloskalsko, Jizerské hory). Samotný Jablonec má zhruba 44 tisíc obyvatel, de facto však vytváří souměstí s Libercem. V tomto souměstí žije téměř 150 tisíc lidí, což představuje jeden z největších městských prostorů v zemi.
Název
O původu jména existuje několik teorií, za nejpravděpodobnější je v současnosti považována ta, že jméno "Jablonec" je odvozeno od slova "jabloň" (podle pověsti, která kolovala mezi většinovým německým obyvatelstvem, Jablonec vznikl kolem zájezdního hostince na křižovatce obchodních cest, u kterého rostla jabloň - dnes křižovatka "U Zeleného stromu" s kruhovým objezdem).
Podle jiné teorie název souvisí s latinským označením "gabulum", místo, kde se vybíralo clo. Tato teorie je podporována tím, že velká část měst s podobnými názvy (Jablonné, Jablunkov) leží u hranic nebo na významných starých stezkách.
Další teorie jméno dává do souvislosti s německým "gabel" (vidlice, větvení - Jablonec leží na soutoku Novoveského potoka, Lužické a Bílé Nisy, podobně jako německý název Jablonného v Podještědí - Deutsch Gabel).
Historie
První písemná zmínka o Jablonci pochází z roku 1356, v němž byla obnovena fara a postaven kostel sv. Anny. Během husitských válek byla obec ušetřena, avšak za vlády Jiřího z Poděbrad Jablonec jako součást maloskalského panství, přívržence husitů, dne 30. srpna 1469 stejně jako obce Rýnovice, Maršovice a Jistebsko neunikl vypálení. V zemských deskách z let 1538 a 1543 se pak uvádí jako pustý.
K pozvolnému znovuosídlování došlo až v druhé polovině 16. století, především v souvislosti s podmínkami pro sklářství. V druhé polovině 17. století už sklářství zažívalo bouřlivý rozvoj a díky vývoji techniky drahokamové řezby se k němu přidal i průmysl bižuterní. K tomu hojně přispěli mistři "štajnšnajderové", kteří na této technice pracovali.[6] Během třicetileté války (roku 1643) byl Jablonec s okolními vesnicemi vypálen znovu.
V letech 1708-1710 odpor libereckých měšťanů zmařil snahy hrabat Desfoursů o povýšení Jablonce na městys. K tomu došlo císařským rozhodnutím až 21. dubna 1808. Roku 1847 Jablonec konečně spojila se světem výstavba Krkonošské silnice. V letech 1848-1850 zanikla patrimoniální správa a v Jablonci byl historicky prvním starostou zvolen exportér Josef Pfeiffer. V roce 1866 se dekretem císaře Františka Josefa I. stal Jablonec městem. Jmenovací dekret však obdržel až v roce 1906, kdy si tehdejší starosta jeho vydání u císaře údajně doslova "vyseděl". K této příležitosti byl závazně kodifikován městský znak a k jménu města připsán přívlastek "nad Nisou".
Z Jablonce se mezitím stalo světově proslulé středisko obchodu s bižuterií. V roce 1880 zde pro tyto účely založili uměleckoprůmyslovou školu a v roce 1888 bylo město napojeno na železniční síť tratí Liberec - Jablonec, zanedlouho prodlouženou z Jablonce přes Smržovku a Tanvald až do Kořenova a tam napojenou na síť tehdejších železnic pruských. To vše výrazně přispělo k rozkvětu jabloneckého průmyslu, který zase vedl k rozvoji architektury. Zdejší exportéři si stavěli domy zejména ve stylu secese. Za zmínku určitě stojí i výjimečný secesní kostel Povýšení svatého kříže. Mnoho staveb ve městě nese prvky dobového historismu, např. novorenesanční budova pošty, historizující městské divadlo se secesními interiéry či evangelický kostel ve stylu novogotiky. Stoletá voda roku 1897 zničila valnou část regionu, v následujícím desetiletí se proto začaly stavět ochranné přehrady včetně jabloneckého vodního díla Mšeno. V meziválečném období nechalo město vybudovat dvě největší funkcionalistické dominanty města - novou radnici a katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Tím dalo v dobách krize práci téměř dvěma tisícům dělníků.
Jablonec utrpěl útěkem Čechů před nacismem a především nuceným odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce. Přestože byla značná část místních Němců díky sklářské odbornosti z odsunu vyňata, počet obyvatel Jablonce klesl o více než 10 tisíc. Velká část odsunutých z Jablonce a okolí našla nový domov ve městě Kaufbeuren v jižním Bavorsku, ve čtvrti jež byla roce 1952 pojmenována Neugablonz, tedy Nový Jablonec. Město (na rozdíl od sousedního Liberce) naopak tolik nepostihla okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Zasáhla ho, stejně jako celou republiku, vlna panelové výstavby, která zničila nejen historické Mšeno nad Nisou, ale i zcela změnila malebná jablonecká předměstí. Statutárním městem se Jablonec nad Nisou stal v roce 2012.
Počet obyvatel
Průmysl
V bižuterii a sklářství je v Jablonci a okolí ještě dnes zaměstnáno 11 000 lidí, přičemž produkce je z velké většiny orientována exportně. Kromě bižuterie a sklářství je však v Jablonci výrazně zastoupeno také strojírenství, dřevozpracující průmysl a výroba nábytku. V Jablonci je také mincovna pro Česko s názvem Česká mincovna, založená po rozpadu Československa (mincovna pro Slovensko zůstala ve slovenské Kremnici).
Nejdůležitější sklářské podniky: EcoGlass, G&B beads, Preciosa. Společnosti Bižuterie, Česká mincovna, Ornela a Železnobrodské sklo byly součástí jedné společnosti Jablonex Group. Padesátiletá historie závodu Železnobrodské sklo v Železném Brodu na Jablonecku skončila v srpnu 2009. Další podniky společnosti Jablonex Group byly prodány nebo uzavřeny v roce 2010.
Společnost Jablotron vyrábí zabezpečovací zařízení a mobilní telefony. Firma Soliter vyrábí kovové šperky. Společnost Lucas Varity vyrábí v Jablonci a okolí autobrzdy pod jménem TRW Automotive Aftermarket CZ LUCAS Autobrzdy (převzala zařízení bývalých podniků Autobrzdy a Ateso). Dodává mimo jiné pro společnost Škoda Auto. V místní části Jablonecké Paseky sídlí tradiční český výrobce elektroinstalačního materiálu (vypínačů a zásuvek). Firma byla založena 1868 pod názvem Kramer & Löbl jako výrobce skleněných svítidel a částí svítidel. Od roku 1908 sídlí v Jabloneckých Pasekách a vyrábí elektroinstalační materiál, nyní (2015) pod značkou ABB, Elektro-Praga.
Doprava
Související informace naleznete také v článcích Tramvajová doprava v Jablonci nad Nisou, Tramvajová trať Liberec - Jablonec nad Nisou a Městská autobusová doprava v Jablonci nad Nisou. Železniční stanice Jablonec nad NisouMěstskou dopravu v Jablonci nad Nisou tvoří síť městských autobusů. Provoz zajišťuje Jablonecká dopravní a.s. (Dříve ho zajišťoval Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou a ještě před tím ho zajišťovala firma ČSAD Jablonec). Městské autobusy zajíždějí i do přilehlých obcí - Rychnova u Jablonce nad Nisou, Janova nad Nisou, Bedřichova či Lučan nad Nisou. Do jablonecké čtvrti Lukášov zajíždí i linka č. 15 liberecké MHD.
Mezi lety 1900 až 1965 měl Jablonec svou vlastní tramvajovou síť s tratěmi do Mšena, Rychnova či Janova, dnes do města vede pouze meziměstská tramvajová trať z Liberce. Trať je unikátní svým úzkým rozchodem, který činí 1000 mm, a také tím, že je pouze jednokolejná. Do Jablonce zajíždí tramvajová linka č. 11, jejímž dopravcem je rovněž Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou.
S krajským Libercem má Jablonec silniční spojení po silnici I/14, v roce 2012 se plánovala její rekonstrukce. Silnice I/14 dále pokračuje na Tanvald. Silnice první třídy I/65 spojuje Jablonec s významnou silnicí I/35, která Jablonec míjí.
Jablonec nemá příliš dobré železniční spojení. Leží na regionální železniční trati 036 z Liberce přes Tanvald a Harrachov do Polska. Do Jablonce jezdí jen osobní vlaky linky L1 Liberec - Jablonec - Smržovka - Tanvald - Harrachov, o víkendu pak i spěšné vlaky Tanvald - Jablonec - Liberec - Drážďany. Jablonec je městskou dopravou spojen s nádražím v Rychnově u Jablonce nad Nisou, které leží na hlavní trati 030 Liberec - Hradec Králové, a kde staví všechny vlaky včetně rychlíkové linky Liberec - Pardubice, která má v Turnově přípoje na rychlíky směr Mladá Boleslav a Praha.
Pamětihodnosti
- Bývalá fara je historiky považována za nejstarší budovu celého Jablonce nad Nisou. Nachází se v Kostelní ulici naproti kostelu sv. Anny. Na zahradě je umístěno sousoší Getsemanské zahrady z roku 1829.
- Kostel svaté Anny je nejstarším dochovaným jabloneckým svatostánkem. Stojí na místě původního dřevěného kostelíka. Současný kostel je původně barokní stavba z let 1685-1687. Věž byla přistavěna až roku 1706 a roku 1842 byla přistavěna i sakristie situovaná do svahu za kostelem. V té době byla fasáda kostela upravena v neorenesančním
stylu. Kostel v současnosti neslouží bohoslužebným účelům a po letech,
kdy byl v katastrofálním stavu, byl financemi města opraven a přidružen
k Městskému divadlu. Dnes je využívaným místem pro kulturní události. Před kostelem jsou umístěny dvě plastiky:
- Socha Panny Marie v naději (Panny Marie Karlovské - patronky těhotných žen a šťastných porodů) tesaná z pískovce roku 1773, na zadní straně soklu má darovací nápis a jméno autora Jana Christiana Weisse.
- Náhrobní kříž, nazývaný někdy Smírčí kříž, z roku 1666; pískovcová náhrobní stéla s tesaným křížem a německým nápisem o smrti Hanse Kleinerta umrznutím. Po straně je signatura kameníka Georga Weisse, přemístěno od jabloneckého pivovaru.
- Belveder - pozdně barokní dům s mansardovou střechou, poprvé zmiňovaný roku 1773. Dnes je zde umístěna část expozice, kanceláře a depozitáře Muzea skla a bižuterie.
- Petřín - vrch nad Jabloncem, kde stojí secesní výletní restaurace s rozhlednou postavená roku 1906. Z rozhledny je výhled na Jizerské hory a na město Jablonec nad Nisou.
- Evangelický kostel Dr. Farského. Toleranční evangelický kostel byl postaven jako jednolodní v neogotickém stylu s přilehlou farní budovou již roku 1833. Nachází se v samém centru na Náměstí Dr. Farského. V letech 1892-1896 byl přebudován na trojlodní baziliku, opět v neogotickém stylu pod vedením stavitele Arweda Thameruse. Věž o výšce 60 metrů je jednou z dominant jabloneckého panoramatu. Uvnitř jsou cenná leptaná skla (postava Martina Luthera), sklomalby z let 1896-1897 a křišťálové lustry. Kostel je od roku 1946 ve vlastnictví Církve československé husitské, stejně jako přilehlá farní budova.
- Starokatolický kostel Povýšení svatého kříže je vzácná secesní sakrální stavba. Byl postaven v letech 1902-1906 podle návrhu Josefa Zascheho, jabloneckého rodáka. Kostel byl stavěn pro starokatolickou církev, která kostel užívá dodnes.
- Římskokatolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova byl rovněž postaven podle projektu Josefa Zascheho, který jej navrhl ještě ve stylu secesním, ale později plány upravil v tehdy aktuálním stylu funkcionalistickém. Tento trojlodní chrám byl vybudován v letech 1930-1932 a od té doby je největším kostelem Libereckého kraje. Na hlavním oltáři je umístěna bronzová socha Krista v nadživotní velikosti od vídeňského sochaře Arnolda Hartiga z roku 1930. Kostel byl rekonstruován na konci 20. století. Sídlí zde děkanský úřad.
- Městské divadlo - stavba firmy Fellner a Helmer byla postavena v letech 1906-1907 v secesním slohu. Divadlo bylo v 90. letech 20. století nákladně zrekonstruováno. Divadlo nemá stálý divadelní soubor.
- Stará radnice byla postavena nedlouho po povýšení Jablonce na město, v letech 1867-1869. V neorenesanční stavbě kromě městského úřadu sídlila i pošta a později i okresní úřad. Po postavení nové radnice ve třicátých letech 20. století byla do staré radnice přemístěna Městská knihovna, na kterou největší měrou přispěl dr. Anton Randa, po kterém se zde jmenuje jedno z gymnázií.
- Nová radnice. Pětipatrová funkcionalistická budova s prvky konstruktivismu a neoklasicismu a interiérem ve stylu art deco (z něhož se dochovala malá část) byla postavena podle plánů libereckého německého architekta Karla Wintera v letech 1931-1933, tedy v letech hospodářské krize. Výstavba přinesla množství pracovních příležitostí v této těžké době. V objektu bylo od začátku umístěno kino, kavárny a restaurace. Radnici v poválečné době postihly nešťastné úpravy vnitřních prostor. Dnes je objekt sídlem městského úřadu, informačních středisek a kina. V přízemních prostorách jsou umístěny obchody a galerie My. V létě lze s průvodcem vystoupat na radniční věž, odkud je nádherný panoramatický rozhled.
- Neysseburg - dnes zpustlá budova, která sloužila jako sídlo místní pobočky německého dobročinného a recesistického spolku Schlaraffia (říše Preciosa Iserina), postavená roku 1909 podle projektu jabloneckého architekta a stavitele Arweda Thameruse (sám byl členem spolku jako rytíř Bramante). Objekt byl po dlouholetých snahách o záchranu na základě evidentních památkových hodnot zbourán v květnu 2019 (tč. demolice probíhá za pokračujících sporů s městským úřadem).
- Háskova vila - nejstarší ze tří významných funkcionalistických vil v Jablonci. V roce 1929 navštívil jablonecký exportér bižuterie Jaroslav Hásek výstavu Wohnung und Werkraum (WUWA) ve Vratislavi, kde jej zaujal návrh rodinného domu architekta Heinricha Lauterbacha. Vila byla vystavěna v roce 1931 a nachází se za jabloneckou přehradou v Průběžné ulici. Je považována za jednu z nejkrásnějších ukázek aerodynamického funkcionalismu vratislavské školy a je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod číslem rejstříku 18366/5-4788.
- Schmelowského vila - jedna z nejhodnotnějších meziválečných staveb na severočeském území, byla postavena roku 1933 pro lékaře Friedricha Schmelowského. Jejím tvůrcem byl čelný představitel tzv. Vratislavské architektonické školy, Heinrich Lauterbach.
- Kantorova vila - postavena v letech 1933-1934 pro rodinu chirurga Alfreda Kantora. Jejím autorem byl Heinrich Kulka, žák, spolupracovník a blízký přítel Adolfa Loose. Čtyřpodlažní vila stojí na křižovatce ulic Palackého a U přehrady a připomíná Müllerovu vilu v Praze. Rodina Alfreda Kantora musela po válce vilu opustit a odstěhovala se do Německa. Dům pak byl v roce 1960 přestavěn na bytový dům, což podstatně zasáhlo do původních dispozic Kulkova výtvoru.
- Dům manželů Josefa Václava a Jany Scheybalových - bývalá fara proti kostelu sv. Anny, dnes památník, Galerie My a turistické infocentrum
- Synagoga - vypálena v roce 1938
- Muzeum skla a bižuterie, cenná secesní budova původně sídlo exportní firmy Zimmer & Schmidt;
- Poštovní úřad - neorenesanční budova z roku 1896
- Střelnice - stavba spolku ostrostřelců (založeného již roku 1761), společenská budova z let 1870-1871, později sportovní centrum
Přírodní zajímavosti
Jablonec nad Nisou je zasazen do nádherné přírody. Od západu sem zasahuje Žitavská pánev, v jejímž okrsku Jablonecká kotlina se rozkládá vlastní centrum města, které je ze zbývajících světových stran obklopeno Jizerskými horami (na severním okraji města jde o okrsek Tanvaldská vrchovina, na východě Černostudnický hřbet, na jihu Maršovická vrchovina). Výše položené partie Jizerských hor na severu jsou dobře přístupné i MHD, jejíž autobusy zajíždí až do Bedřichova - ráje běhu na lyžích. Při okrajích města jsou dobře přístupné dva zalesněné hřebeny - na jihovýchod od Jablonce je to Černostudniční hřeben s rozhlednou na vrcholu Černá studnice, na severozápadním okraji města pak Prosečský hřeben s rozhlednou Nad Prosečí; obě lokality skýtají možností dobrého výhledu. Nedaleko Jablonce se nachází také přírodní park Maloskalsko, malebný mikroregion s množstvím rozeklaných pískovcových skal protnutých tokem řeky Jizery.
Městem prochází rozvodí Baltského moře (povodí řeky Lužická Nisa) a Severního moře (povodí Labe), kam směřuje v Kokoníně pramenící řeka Mohelka - pravostranný přítok Jizery. Na území města je několik zajímavých geologických útvarů - Balvan s kotlem v ulici U Balvanu, Čertův kámen (kámen položený na čtyřech menších kamenech) a Schnuppstein (skalisko s vyhlídkou) v místní části Vrkoslavice, peřejnaté údolí řeky Lužická Nisa v části Brandl s říčními hrnci.
Části města
Katastrální území Jablonce nad NisouMěsto se skládá z osmi místních částí, které jsou téměř shodné s katastrálními územími (v závorce německý název):
- Jablonec nad Nisou (Gablonz an der Neisse). Hlavní místní část je poměrně velká, statisticky je rozdělena na 23 základních sídelních jednotek.
- Proseč nad Nisou (Proschwitz an der Neiße)
- Lukášov (Luxdorf)
- Rýnovice (Reinowitz). Ve druhé polovině 19. století (do roku 1897) byly spojeny s Lukášovem. V roce 1960 byly sloučeny se Mšenem nad Nisou a v roce 1962 připojeny k Jablonci nad Nisou.
- Mšeno nad Nisou (Grünwald an der Neiße). Část katastrálního území Mšeno nad Nisou patří k místní částí Jablonecké Paseky, místní část Mšeno nad Nisou je tak rozdělena na dvě části - na východě města má malou exklávu. Od roku 1912 bylo Mšeno městysem, v roce 1962 bylo připojeno k Jablonci nad Nisou. Počátkem 80. let 20. století bylo staré Mšeno zbouráno a nahrazeno novým sídlištěm.
- Jablonecké Paseky (Bad Schlag). Kromě katastrálního území Jablonecké Paseky patří k místní části Jablonecké Paseky též na severu přiléhající zastavěná část katastrálního území Mšeno nad Nisou. Původně patřily ke vsi Vrkoslavice, do roku 1904 patřily k obci Mšeno nad Nisou, poté byly samostatnou obcí, po druhé světové válce byly připojeny k Jablonci, s nímž zástavbou splynuly.
- Vrkoslavice (Seidenschwanz); zahrnuje sídelní celek Dobrá Voda (Guttbrunn bei Gablonz an der Neisse). V letech 1850-1898 byly spojeny s Kokonínem, od roku 1962 jsou částí Jablonce nad Nisou.
- Kokonín (Kukan). V roce 2012 se v souvislosti se sporem o čističku odpadních vod konalo místní referendum o osamostatnění této místní části, jeho iniciátoři však poté vyzvali k jeho bojkotu.
(zdroj: Wikipedia)
NÁVŠTĚVA RAKOUSKÉHO CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA LP.1906 - ku příležitosti povýšení Jablonce na město.
Roku
1852 požádali občané Jablonce císaře Františka Josefa I. o povýšení na
město. Žádosti bylo 28. března 1866 vyhověno a úřední přípis byl odeslán
31. března ze státního ministerstva ve Vídni na pražské
místodržitelství. Odtud šel dál služební cestou na jablonecký okresní
úřad, který dopis předal 18. dubna 1866 obecní radě.
Mezitím ale
vypukla prusko-rakouská válka a ta způsobila Jablonci patálie: město
neobdrželo pergamenovou listinu s městským znakem. Teprve po čtyřiceti
letech, roku 1906, při příležitosti mocnářovy návštěvy Jablonce, byla mu
tato záležitost připomenuta a roku 1910 město konečně dokument
obdrželo. Jenže listina byla chybná, neboť město bylo označeno jako
Jablonec nad Nisou, zatímco správně měl být uveden Jablonec. Městská
rada proto neprodleně požádala ministerstvo vnitra o změnu názvu a 20.
prosince 1910 bylo suplice vyhověno. Od té doby nese město dnešní název.
Zdroj Wikipedia
František Josef I. - Gablonz a.d.Nisse 1906.
Před 110 lety se konala obří výstava českých Němců. Přijel i císař
Pražská
jubilejní výstava v roce 1891 se stala manifestací slovanského
obyvatelstva Čech. Mezi Němci se začala rodit myšlenka uspořádat si
výstavu vlastní, která by reprezentovala německy mluvící oblasti. Návrh
vzešel od libereckého Živnostenského spolku v roce 1894 a následovaly
několikaleté rozsáhlé přípravy.
.
Největšími
sumami přispělo město Liberec (padesát tisíc korun), textilní firmy
Johann Liebieg & Co., Ignaz Klinger z Nového Města pod Smrkem, Ignaz
Ginzkey & Co. z Vratislavic nad Nisou a Franz Schmitt z Českého
Dubu (dohromady sto tisíc korun) a tiskárna bratří Stiepelů (pětadvacet
tisíc korun).
Na základě získaných úpisů organizátoři obdrželi úvěr na tehdy astronomickou částku milion a půl korun.
Jako místo konání byl vybrán nezastavěný areál nad právě dokončenou přehradou. "Za výhodných podmínek jej pronajal hrabě Franz Clam-Gallas," uvedl památkář a historik umění Jaroslav Zeman.
Zahajovací
ceremoniál za účasti protektora arcivévody Karla Ferdinanda se
uskutečnil 17. května 1906 a vrcholem výstavy se stala 21. června
návštěva císaře Františka Josefa I.
"Poctila-li hlava státu nějaké město či akci svou návštěvou, bylo to
vnímáno jako mimořádná událost. V tomto případě cesta do Liberce představovala jistou kompenzaci za předchozí návštěvu Jubilejní výstavy v Praze s cílem podpořit a zachovat loajalitu českých Němců," vyprávěl Zeman.
Střed kompozice zabrala nika a kašna
"Aby
František Josef vyvážil návštěvu výstavy, setkal se za svého
libereckého pobytu i s představitelem české menšiny Václavem Šamánkem."
Císař při této příležitosti navštívil také Vratislavice nad Nisou a Jablonec nad Nisou.
Střed
kompozice zaujímala třiapadesát metrů vysoká centrální hala s kupolí,
velkou nikou a kašnou od sochaře Franze Metznera. U přehrady vznikla síť
cest, podél nichž byly rozestaveny výstavní budovy, od malých kiosků po
reprezentativní pavilony renomovaných firem a navržené také vesměs
renomovanými architekty.
https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/vyroci-vystavy-ceskych-nemcu-v-liberci.A160520_083627_liberec-zpravy_tm?
...................
Vůdce sudetských Němců pocházel ze smíšeného manželství - byl synem úředníka, Němce Konrada Henleina a Češky Hedwigy (rozené Dvořáčkové). Absolvoval německou obchodní akademii v Jablonci a v roce 1916 se přihlásil do armády. Bojoval na italské frontě a byl zajat, přičemž se domů vrátil až v roce 1919. Poté pracoval jako bankovní úředník a od roku 1925 jako učitel tělocviku v Aši. Velmi aktivně se angažoval v tzv. turnerském hnutí (založeném Friedrichem Ludwigem Jahnem v první polovině 19 století, přičemž v tomto tělocvičném hnutí byl kladen důraz na národní - německou - soudržnost podobně jako u později založeného českého Sokola). I díky tomu se stal ve městě populární osobností. V říjnu roku 1933 založil politické hnutí Sudetendeutsche Heimatfront (SHF), které se později (1935) přeměnilo na Sudetendeutsche Partei (SdP). Postupně získal podporu nacistického vedení v Německu a díky kontaktům na západní politické kruhy dosáhl mezinárodní diskuse nad sudetoněmeckou otázkou. S Adolfem Hitlerem se setkal poprvé v srpnu roku 1935. Přestože vedle českých agrárníků byla SdP nejsilnější politickou stranou, zůstala v opozici, v níž jí chtěli čeští a ostatní němečtí politici izolovat. To však SdP umožnilo nadále vystupovat z pozice kritika koalice, což jí v době, kdy ještě stále panovala v pohraničí vysoká nezaměstnanost a bída, umožnilo nadále zvyšovat počet svých příznivců. Heinlein zpočátku vycházel ze skutečnosti, že v SdP byly různé názorové proudy a on sám se přikláněl k požadavku autonomie v rámci Československa. Plně se s plány nacistů ztotožnil až v roce 1937, kdy se také stal fanatickým stoupencem Hitlera. Navíc mu imponoval vůdcovský princip, kterým odstranil diskuse ve straně. V roce 1938 se SdP dala plně do služeb nacistického Německa a pracovala na rozbití Československa zevnitř. Po zákazu SdP v polovině září Henlein uprchl do Německa a postavil se do čela ozbrojených oddílů Freikorps, které se dopouštěly násilností v pohraničních oblastech. Po zabrání Sudet byl jmenován gruppenführerem SS, župním vedoucím (SdP se sloučila s NSDAP) a poslancem říšského sněmu. Po 15. březnu 1939 se stal říšským místodržícím v Sudetské župě. Ačkoli zastával vysoké funkce, jeho vliv byl omezený, což ostatně platilo až na několik výjimek i pro další sudetoněmecké funkcionáře. V květnu 1945 byl zajat americkou armádou u Lokte a uvězněn v Plzni. 10. května si ve vězení podřezal žíly.
PŮVODNÍ RECOLOROVANÉ POHLEDNICE STARÉHO GABLONZ a.d.NISE
Fotografie byly některé zažloutlé a zašlé časem, proto jsem se rozhodl je malinko zrestaurovat a nabídnout vám je, i když je většina z vás už viděla. (archiv Fotočas Mirek)
L U K Á Š O V
a jeho historické exteriéry se školou jako hlavní dominantou snímku.Foto není datováno, takže si ani netroufnu v kterém roce dvacátého století byl snímek pořízen. Možná někdo...
(color Fotočas)
(foto Matyáš Gál.)
Výstavná rezidence exportéra Richarda Haasise
byla situovaná ve dvorním traktu
exportního domu Haasis v Podhorské ulici. Výstavné sídlo, obklopené
parkově upravenou zahradou, se vyznačovalo elegantními neorenesančními
formami v duchu přísného historismu. Dům tak byl
zřejmě nejhonosnějším a nejnáročnějším reprezentantem individuální
historizující zástavby v rámci Jablonce. Dominantním prvkem byla nárožní
schodišťová věž, umožňující přístup do jednotlivých podlaží a provozně
spojená s vestibulem. Poměrně atypické bylo funkční rozdělení interiéru,
kde se stírá rozdíl mezi privátní a reprezentativní částí domu, což
bylo zapříčiněno blízkým exportním domem, kde bylo možné ubytovat hosty.
Ústředním komunikačním uzlem byla úzká střední chodba, na kterou
navazovaly jednotlivé místnosti. Směrem do dvora provozní místnosti jako
kuchyň, spíž a pokoj služebné, do zahrady pak obytné místnosti a velký
obývací pokoj s trojbokým arkýřem. Netradičně řešená pak byla zahrada,
spojená s vilou skrze osově situovaný můstek přes Nisu před zahradním
průčelím. Ten zároveň představuje jediný, in situ dochovaný, a stále
patrný relikt vily. V roce 1963 byl dlouhou dobu neudržovaný objekt pro
schátralost barbarsky zbořen.
(autor příspěvku Zbyněk Prokopič)
JABLONEC MĚL I SVOU BOTANICKOU ZAHRADU
Vedle cesty do dvorního traktu dnes již nefunkční budovy Telekomu stojí zajímavý strom. Jedná se o liliovník tulipánokvětý, který je poslední připomínkou jablonecké botanické zahrady. Ta byla součástí zdejšího městského muzea.Městské muzeum jabloneckého Řemeslného spolku bylo otevřeno 25. března 1904 a patronát nad ním převzal muzejní výbor spolku. Jeho předseda - učitel Karl R. Fischer - se později stal jabloneckým starostou. Muzeum tehdy sídlilo v budově dívčí obecné a měšťanské školy, zvané dle fasády Zelená. Expozice se nacházela ve dvou přízemních místnostech.
Sbírky muzea byly rozděleny do tří oddělení: etnografického, průmyslového a vlastivědného. A protože se neustále rozrůstaly, přestaly po čase prostory stačit. Muzeum však obdrželo od města renovovaný dům s pozemkem ve Školní ulici 9 (dnes Generála Mrázka). Slavnostní otevření nové expozice se konalo 29. října 1911.
Muzeum i botanická zahrada přečkaly bez větší úhony druhou světovou válku. V nesnadné situaci po válce ale péče o zahradu upadla.
Otevřením nového jabloneckého muzea, shodou okolností v budově bývalé exportní firmy Zimmer & Schmidt, upadl celý prostor do zapomnění a likvidace zvolna pokračovala. V polovině 70. let zde byla postavena budova Telekomu a rozsáhlé zemní práce zdevastovaly celý prostor až k bývalému hotelu Praha.
color Fotočas
S použitím materiálů J. Kobra.
Václav Vostřák
Jablonec nad Nisou / tornádo v roce 1929 !
------------------------------------Domy vlevo nahoře jsou Alešova 19 a 21 a ten větší v pravé polovině je U Brusíren 17, první dům na fotce už nestojí, ten druhý za ním by mohl být U Brusíren 1, foceno z náspu železniční trati asi v místě bývalé vlečky.(color Fotočas)
![Ovocný trh [ kluziště ], dnešní autobusák.. Ovocný trh byl tržištěm i kluzištěm Ovocný trh sloužil jako tržní místo už před první světovou válkou. Ne nadarmo se místu říkalo Obstmarkt, tedy Ovocný trh. O tom, že tržnice zde byla již začátkem století, svědčí i název ulice, která na něj navazuje – Tržní. V zimním období se volné rovné prostranství využívalo jako kluziště. Tehdejší bruslařský spolek získal kluziště do svého vlastnictví od Antonína Zascheho na jaře 1890 a v prosinci téhož roku už se bruslilo. „ V.Vostřák (color Fotočas)](https://d655cbe8f0.clvaw-cdnwnd.com/ecae0f6ac8a3fe5779bfc7af0cd664d0/200053115-e8591e8592/1569.webp?ph=d655cbe8f0)
V R K O S L A V I C E
pokládání základního kamene vrkoslavické školy 1901.
.........................................................................
Ves s libozvučným českým názvem Vrkoslavice vznikla na rozvodí Severního a Baltského moře.
K
jejímu založení došlo snad koncem 16. století. Nejstarší známá zmínka
je spojována s rokem 1608 a s vartenberským urbářem. První domky měly
být postaveny při prastaré obchodní stezce, která přicházela od
Železného Brodu přes Maršovice a Kokonín, a která pokračovala úbočím
Bártlova vrchu dál do Jablonce nad Nisou. U této cesty, blízko
někdejšího pivovaru, stávala zvláštní památka připomínající rok 1666,
kdy tady umrzl jakýsi Hans Kleinert. Tak zvaný Křížový kámen byl později
přemístěn a dnes se nachází u jabloneckého kostela svaté Anny.
Svérázné pojmenování obce nedalo v minulosti spát regionálním badatelům.
Jedni se domnívali, že souvisí s dodnes rozšířeným příjmením Vrkoslav,
druzí ho spojovali s ptákem brkoslavem, který k nám tu a tam zalétá v
zimě ze severu. Vlastní jméno bylo poněkud neobratně přeloženo do
němčiny a tak vznikl název Seidenschwanz.
Při pohledu na katastrální
mapu Vrkoslavic nás zaujme podivně protáhlý a nepravidelný tvar, který
souvisí s historickým vývojem obce. Sahá od Dobré Vody až k Jabloneckým
Pasekám. V minulosti sem přináležely i Paseky, ty se však v roce 1838
odloučily. Naopak Dobrá Voda byla dodatečně připojena, když předtím
patřila k Rádlu. Dodnes ještě rozlišujeme část zvanou Malé Vrkoslavice,
zatímco dříve používaný název Velké Vrkoslavice již není běžný.
Na
území Vrkoslavic se nacházejí dvě mimořádné přírodní zajímavosti. Jednou
z nich je pověstmi opředený, blízko hřbitova stojící Čertův kámen. Jeho
neobyčejný tvar býval symbolem Vrkoslavic. Druhým přírodním výtvorem je
skalka zdobená křížem, zvaná Vyhlídka. Její zvláštností není jen
rozhled, který se z ní poutníkovi naskytne. Pozoruhodná je zejména
geologická odlišnost skály od okolí. Odborníci přišli na to, že se jedná
o pozůstatek pradávného břidličnatého příkrovu této části Jizerských
hor. Jablonecký horský spolek zde nechal již v roce 1902 zřídit schody a
vyhlídkovou plošinu se zábradlím.
Ke stavebním pamětihodnostem
Vrkoslavic patří římsko-katolický kostelík Svatého Jana Nepomuckého,
který byl postaven na základech starší kaple v letech 1867 až 1871.
Avšak již v roce 1735 zde nechal zámožný občan Wenzel Hübner vystavět
kamennou kapli. Ta sloužila až do roku 1811, kdy ji Hübnerův vnuk Franz
nahradil novou kapličkou, která tu stála další desítky let. Stávající
kostelík byl naposledy renovován po první světové válce a dnešní jeho
stav volá po další opravě.
Malá zvonička stávala také v Malých
Vrkoslavicích. Také ta byla postavena na místě starší dřevěné kaple.
Když byla roku 1882 dokončena, zasvětili ji Archandělu Michaelovi. V
kronice Vrkoslavic, kterou napsal zdejší učitel Hugo Simm v roce 1935,
je ještě uváděna jako místní zajímavost, avšak do dnešních dnů z ní
nezůstalo nic zachováno. Stávala při hlavní silnici.
Vrkoslavické
děti docházely dříve do školy v Kokoníně. Roku 1903 zde dokončili
vlastní školní budovu ta slouží svému účelu až do dnešních dnů. Po roce
1918 byla postavena také dvoutřídní škola pro české děti; dnes tady
nalezneme mateřskou školku. U hlavní školy stojí žulový pomník, který
byl odhalen před první světovou válkou k poctě zakladatele německého
tělocvičného hnutí Friedricha Ludwiga Jahna (žil v letech 1778 až 1852).
Později byl přeměněn na památku Julia Fučíka a dnes je věnován
naposledy vzniklé samostatné obci Vrkoslavice. Také památník odhalený v
roce 1926 v parku nad školou na počest vrkoslavických obětí světové
války, byl po roce 1945 pozměněn. Nejprve byl postaven "na hlavu" a poté
byl věnován památce osvoboditelů. V roce 2001 došlo k opravě pietního
místa a na žulový obelisk byla připevněna deska, připomínající památku
obětí obou světových válek.
Dominantou Vrkoslavic se v roce 1906
stalo pohostinství s rozhlednou, zvané dříve Nickelkoppe, dnešní Petřín.
V devadesátých letech uplynulého století pohostinství značně zchátralo.
Až koncem minulého století bylo velkoryse rekonstruováno novým
majitelem a od roku 2000 zase slouží svému účelu.
Nejdůležitější
zdejší stavbou však býval pivovar. Byl vystavěn v letech 1833 až 1835
tehdejším majitelem panství Johannem Römischem.
"Liberecko-vratislavicko-jablonecký pivovar" byl významným zdrojem
daňových příjmů do obecní pokladny. Nad pivovarem byly v letech 1882 až
1899 postupně založeny tři rybníky. Pro pivovarské potřeby se tady těžil
v zimních měsících led. Roku 1922 bylo na horním rybníku otevřeno
koupaliště.
V roce 1850 se v souvislosti s novým zemským
upořádáním Vrkoslavice staly součástí Kokonína. Až v roce 1898 se znovu
osamostatnily. Ke spojení s Jabloncem nad Nisou došlo v roce 1962.
Text: Otokar Simm
děkujeme pane Simm....
(color Fotočas)
Jsou
to Vrkoslavice a je to tam i německy napsané. Znamená to ptáka brkoslava, ale někde v
minulosti nastala chyba v zápisech. V některých dobách se psalo v
češtině "v", jako v azbuce, tedy "b".
Zdroj: Blanka Peskova, komentář Zbyněk Prokopič
Vrkoslavické rybníky 1920...
Nedaleko našeho zastavení se odehrála 20. 4. 1890 zajímavá příhoda. V prvních jarních dnech si na okolních loukách hrála početná skupina 31 místních dětí, které překvapila náhlá bouřka s prudkým deštěm. Všechny děti se před deštěm schovaly pod veliký smrk. Po nějaké chvíli, když voda začala stékat mezi větvemi, rozutekly se směrem domů. Ještě nebyly ani sto kroků od místa, když do skupiny stromů sjel blesk. Nejvíce byl rozštípnut právě smrk, pod kterým byly ještě před chvílí děti schované.
V následujících dnech přicházely na toto místo stovky lidí, neboť obyvatelé byli přesvědčeni, že jen boží zázrak děti zachránil před neštěstím. Později zde byl z podnětu jabloneckého faráře Josefa Ressela postaven pamětní kámen, na kterém býval umístěn železný kříž. Od té doby se místu začalo říkat "U Křížku".
autor příspěvku Fotočas Mirek
Sluneční léčebné lázně v Kokoníně ....
se nacházely v novorenezanční vile čp. 293, která dosud stojí v jihovýchodní části obce (tzv. "Zámeček"). Po 1 světové válce provozovala lázně paní Sofie Rößlerová............................Na území Kokonína se nacházelo několik pramenů, kterým byly přisuzovány léčivé účinky. Kokonín, hlavně jeho jižní stráň, je bohatý na množství pramenů a studní, vč. vodojemů, které sloužili k napájení místního vodovodu, který se počal budovat před rokem 1900 a do provozu byl dán roku 1903.V lesoparku po krátké době však vytryskl mohutný pramen vody těsně pod zdemolovaným vodojemem (dnes Schindlerův pramen).(color Fotočas)
JABLONECKÝ SPORTOVNÍ STADION
První zmínky o stadionu jsou již z 19. století, kde na místě dnešního stadionu zřídil své sportoviště střelecký klub Jablonec. Střelnice se v průběhu času stala nejvýznamnějším sportovištěm v Jablonci nad Nisou. Avšak dnešní podobu začal stadion nabírat až v roce 1955, kdy byla vybudována hlavní tribuna, která sloužila svému účelu až do roku 2002. (color Fotočas)
Zelené Údolí
"Podívej v tom baráku až nejsou ani okna.
No ti to teda vybydleli," pronesl v tramvaji číslo 11 muž středního věku k partnerce a mírně se ušklíbl. Právě na trase z Jablonce do Liberce dopravní prostředek vyjížděl ze zastávky Zelené údolí. "Prej jim všem dali náhradní byty," dodala žena.
Oba domy skutečně vypadají podstatně hůře než před pár lety. Radnice do nich investovat nechce, ba právě naopak. Chystá se je poslat k zemi. "Jsou i demoliční výměry," potvrdila mluvčí radnice Markéta Hozová, že příliš náhradních bytů se nerozdává.
"Oni ti nájemníci tak nějak vysublimovali," řekla mluvčí s nadsázkou. Řada lidí tu byla u příbuzných bez platné smlouvy a museli se postarat sami. Ostatním skončila nájemní smlouva tak jako tak, protože ji tu měli na dobu určitou. Radost z toho nemají moc lidé v Kokoníně, kam několik rodin přesídlilo.
Z místa se nechce dobrovolně hnout tedy jen jedna rodina. Jak se Deníku podařilo zjistit, požadují od radnice jako jednu z variant byt na Mírovém náměstí v Jablonci. "Všechno běží. Oba domy by měly do zimy padnou," dodala náměstkyně primátora Soňa Paukrtová. Na jejich místě se s další výstavbou už nepočítá.
Zdroj: https://www.denik.cz/liberecky-kraj/dve-barabizny-do-zimy-zmizi-20131010-fwok.html
Soubor dvou starých nájemních domů č. p. 146 a 148
umístěných ve strmé
zákrutě silnice a tramvajové tratě na Jablonec ze směru Liberce. Místo
mělo zajímavou atmosféru v panoramatu zalesněných kopců Prosečského
hřebene. V domech bydleli romští nájemníci. Tyto domy patřily městu
Jablonec nad Nisou. Vzhledem k odloučenosti od města byla tato enkláva
označována jako romské ghetto. Novému vedení města se nelíbila tato
separace Romů a přálo si jejich integraci. Proto rozhodlo o vystěhování
romských nájemníků z "ghetta" a přestěhovalo je do města. Zároveň bylo
rozhodnuto o demolici těchto domů, ačkoliv jejich technický stav nebyl
nejhorší.
zdroj:https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/3127-ghetto-zelene-udoli-jablonec-nad-nisou
křižovatka Podhorská a Smetanova
horní
fotografie je o pár let mladší nežli spodní, pže je focena z vysokého
domu co teď stojí 'za bývalou Rybárnou', na spodní fotografii ještě
nestojí...
(archiv David Pavlis)
Náhodné WINDOW do minulosti...Dominantou města je bezesporu Tyršův park. Podmáčený pozemek v údolní nivě byl roku 1884 zakoupen místním okrašlovacím spolkem.(color Fotočas)
hospoda Zum Schwan
Zajímavý
byl hotel Zum Schwan (známý ještě dnes pod názvem U Švánů), později jen
Schwan, (č. p. 3025) na rohu ulic Růžová 2 a SNP 5a, jehož majitelem
byl Heinrich Schwan. Zásluhou Ernsta Hollmanna zde bylo otevřeno již v
roce 1908 první jablonecké kino, kde se promítaly němé filmy (autor příspěvku Pavel Killian)
pár domků z minulosti Jablonce
(archiv David Pavlis)
Jablonec n.N. a vzducholodě
(archiv Ladislav Vacek)
foto : Kaffe B E L L E V U E kdysi ve 30-tých letech ...
.................................
Vila Bellevue existuje dodnes, poskytuje jedinečný výhled na město, klid, soukromí a možnost relaxace v těsné blízkosti lesa.
V
mezonetovém apartmánu s terasou a zahradou nalezne každý z hostů svoje
oblíbené místo. Ložnice se nacházejí každá v jiném patře, ubytování je
vhodné pro dva páry, ale i pro rodiče s dětmi. V obývacím pokoji je
menší pohovka, kde může přespat další z návštěvníků. Ubytování je určeno
pro milovníky přírody, architektury, prosvětlených prostor a nevšedních
zážitků. Ve vile kromě obývacího pokoje spojeného s kuchyní a jídelnou
najdete 2 ložnice, prostornou koupelnu s vanou, sprchou, WC, bidetem.
Dále WC zvlášť, šatnu, předsíň, balkón, místo na práci a relax. K
dispozici je posezení a plynový gril na terase. Vítejte!
Hostitel: Jakub
Mým zájmem jsou spokojení hosté, kteří se budou rádi vracet.
Dům
je prakticky součástí lesa, ale přitom nedaleko centra a jablonecké
přehrady. Za 10 minut se dostanete autem do Jizerských hor a v Českém
ráji jste za 20 minut. Okolí Jablonce je plné turistických stezek,
cyklostezek a singletreků. V zimě vás přivítají běžecké tratě i nedaleké
sjezdovky (Špičák, Malinovka, Severák).
(color Fotočas)
Kavárna BELLEVUE ("Pěkný výhled-Lesní terasa") v Gablonz a.d.N
Pasecké lázně Dr. Glettlera, na samém počátku 20. století velmi oblíbené a široko daleko proslulé jako Bad Schlag, se z podhorské krajiny doslova vypařily se skončením druhé světové války. Rozsáhlý lázeňský areál, rozkládající se v údolí i na svazích kopce nad současnou železniční stanicí Jablonecké Paseky a končící až bývalou výletní restaurací Bellevue nad dnešní Letohradskou ulicí (autor příspěvku Fotočas Mirek)
