Spolky, kina, hostince

O starých jabloneckých hospodách

Revoluční hnutí, které se v roce 1848 přehnalo Evropou, způsobilo pád patrimoniálních panství a absolutistické státy přijaly své ústavy. Z poddaných se stali občané, kteří se směli podílet na správě země. Vznik okresních a vyšších úřadů umožnil svobodnější rozvoj vzdělanosti i zábavy.

S tím souvisel i postupný vznik mnoha kulturních a vzdělávacích spolků. Tato sdružení potřebovala pro svoji činnost zázemí, které často nacházela v různých hostincích. Pro obě strany to konečně bylo spojení výhodné. Jestliže před rokem 1848 byly v Jablonci registrovány pouze tři spolky, teď začaly růst jako houby po dešti, neboť touha po vzdělání a společenské zábavě neustále stoupala. Vyvrcholením pak byla 30. léta minulého století, kdy bylo jen v Jablonci nad Nisou evidováno 322 spolků a společenství, z toho však bylo jenom 49 českých. Členství se stalo jakousi módní společenskou nutností.

V jabloneckém adresáři z roku 1934 je uvedeno 59 hospod, 12 hotelů, 10 kaváren a 9 vináren. Spolky tedy měly opravdu na vybranou. Jako spolkové domovy tak byly využívány podniky všech velikostí i kvalit. K význačným lokálům patřil z tohoto pohledu hotel Arnold v Podhorské ulici 17, č. p. 967, kde se scházelo na deset různých spolků. Majiteli hotelu byli Josef Arnold a Hermann Posselt. Po skončení první světové války zde sídlil krátce i štáb českého vojska, které obsadilo Jablonec. Po roce 1945 se v tomto objektu nacházela kavárna Nisa a později ubytovna a klubovna národního podniku LIAZ.

Zajímavý byl hotel Zum Schwan (známý ještě dnes pod názvem U Švánů), později jen Schwan, (č. p. 3025) na rohu ulic Růžová 2 a SNP 5a, jehož majitelem byl Heinrich Schwan. Zásluhou Ernsta Hollmanna zde bylo otevřeno již v roce 1908 první jablonecké kino, kde se promítaly němé filmy. Hrálo se třikrát denně a v neděli dokonce čtyřikrát. Diváci měli k dispozici 414 sedadel! Spolkům tady nabízeli zázemí ještě i po roce 1945. Roku 1946 byl změněn název podniku na "Společenský dům osvobozených politických vězňů". Název se pochopitelně moc dlouho neudržel.

Ještě poměrně nedávno existovalo v Jablonci kino Jabloň. Původně se zde, na rohu Revoluční a Pivovarské ulice (č. p. 1132), nacházel hotel Wustunger Hof, jehož majitelem byl Josef Scholz. Součástí zařízení byla i suterénní vinárna. Kromě spolkového domova se zde nacházelo kino, původně známé jako Invaliden-Kino, které mělo 580 míst k sezení. Název kina vycházel z toho, že licenci k jeho provozování vlastnil Svaz válečných invalidů. Pojmenování Jabloň sem bylo přeneseno až po roce 1945 z Národního domu. Dnes již kino mládí mé generace neexistuje, a tak zbyly jen vzpomínky na pověstnou první řadu za korunu, za to s nosem až na plátně.

Také v dnešní době se některé spolky a organizace scházejí v restauracích. Snad se časem přiblížíme k úrovni 30. let, vždyť politické a ideové zákazy naštěstí odnesl čas.

Václav Vostřák

Hostince a sport

O starých jabloneckých hospodách

Spojení hospod a sportu? Na první pohled se taková vazba může zdát podivná, ale kde jinde se slaví velká vítězství a zapíjejí hořké porážky? Kde se probírají šance jednotlivých klubů a tipují sázky? V tom je přeci úloha hospod nezastupitelná.

Střelnice - cvičiště jabloneckých ostrostřelců

Za nejstarší místní sport lze za určitých okolností považovat střelbu. Jablonecký střelecký spolek byl založen už roku 1760, i když jistě ne jako sportovní klub. Později se jeho sídlem stal prostor nynější Střelnice. V roce 1869 byl spolkem zakoupen pozemek, na kterém byl dle plánů arch. Marasse postaven objekt střelnice. Základní kámen byl položen 8. května 1870 a přesně po roce došlo k jeho slavnostnímu otevření.
Po přestavbě roku 1888 přibyla střelecká stanoviště, roku 1890 byl založen park, dvě prostranství pro konání zábav, hudební pavilon a šenk s kuželnou. V roce 1900 vznikl na Střelnici ovál s klopenou cyklistickou dráhou a v jeho středu prostor pro cvičení. Po roce 1918 byl ale střelecký spolek zakázán. Až v roce 1927 zřídil na Střelnici klub míčových her fotbalové hřiště. Do současnosti se však zachoval název Střelnice svědčící o pestré a bohaté minulosti tohoto místa a především o jeho původním určení.

Novoveské koupaliště

K dalším jabloneckým zajímavostem se řadí místo poblíž starokatolického kostela. Nejdříve bylo na Novoveském potoce vybudováno kluziště "Jabloneckého bruslařského spolku". Autorem projektu byl místní stavitel Oskar Corazza, zemní a stavební práce pak provedla spřízněná stavební firma Florian Corazza spolu s dalšími jabloneckými podniky.

Pozdější koupaliště o rozloze 12 000 m2 mělo i elektrické osvětlení. Ostrůvek uprostřed sloužil v létě jako půjčovna lodiček a v zimě se zamrzlá plocha nadále proměňovala v kluziště. Hrála se zde i hokejová utkání, uskutečnily se tu krasobruslařské soutěže a exhibice. Pamětníci vzpomínají na slavné hokejové utkání s Kanaďany v roce 1947. Po roce 1945 využívali okolí koupaliště též jablonečtí lehcí atleti. Jako zázemí sportovců a návštěvníků sloužila také tady dobře vybavená restaurace.

Břízky

Mšenský občan Karl Hübner z čísla popisného 57 věnoval v květnu 1908 obci pozemek za účelem pořádání lidových slavností. Již 2. srpna zde místní spolky uspořádaly při příležitosti 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. velkou veselici.

V letech 1911 - 1912 zde dal místní "Výsadbový a okrašlovací spolek" postavit výletní pohostinství a hotel Břízky. Název byl odvozen od březového hájku, jenž se zde nacházel. Budově bylo přiděleno popisné číslo 310 a prvním hoteliérem se stal Karl Hawel.

Okolí bylo upraveno jako přírodní park, který byl doplněn hudebním altánem a tanečním parketem. Břízky se na řadu desetiletí staly místem pro konání slavností, zábav i sportovních utkání. Od roku 1913 se zde scházeli jablonečtí fotbalisté, jejichž klub získal nedalekou louku.

V roce 1925 byl v místě zvaném dříve "Zillertal" postaven lyžařský můstek, který byl hned následující zimu uveden do provozu. Mnohem později byly na skokanském dopadu několikrát pořádány motocyklové závody v jízdě do vrchu. Ještě dnes místní vědí, kam půjdou, vyrazí-li na procházku "k dopadu".

Václav Vostřák

České hostince

O starých jabloneckých hospodách

Pojem česká hospoda je v dnešní době spojován nejspíš s představou "vepřo, knedlo, zela a s dobrým točeným pivem. Ale nebylo tomu tak vždycky. V roce 1910 měl Jablonec téměř třicet tisíc obyvatel a z nich bylo jen dva a půl tisíce Čechů. A ti se samozřejmě chtěli někde scházet.
Již roku 1870 byl v Jablonci založen první český spolek nazvaný Česká beseda. Měl 52 členů a dokonce i vlastní knihovnu se čtyřmi sty svazky. Spolkaři se scházeli ve stejnojmenné hospodě. Roku 1895 tvořila téměř polovinu jeho členů chasa z jabloneckého pivovaru razící heslo "Co slaďák, to člen České besedy". Působila zde i podpůrná jednota "Havlíček" založená v únoru roku 1904.

Hotel Skrha

Roku 1890 si postavil v dnešní ulici 5. května, na místě zmíněné České besedy, Miloslav Skrha hotel, který po sobě pojmenoval. V tomto zařízení našla sídlo řada českých institucí. Nacházela se tu např. stanice Klubu čsl. turistů, autoklubu (AKRČsl.), ale i filiálka Živnostenské záložny v Turnově. Po obsazení pohraničí byl objekt přejmenován na "Hotel Egerläder" a hostinským se stal Anton Sommer. Po válce byl provoz hotelu Skrha obnoven, leč z bývalé slávy zbyla jen chátrající hospoda. Až v 90. letech nový vlastník objekt vkusně opravil a dal mu jméno Diana. Snad ho ona bohyně lovu ochrání.

Národní dům

Jablonecký Sokol a Česká beseda koupily v roce 1904 dům pana Lammela v Revoluční ul. 27, č. p. 857. Koupě byla sice stvrzena již 2. 5. 1904, ale udělení výčepní a hostinské koncese trvalo ještě další čtyři roky. Takový byl počátek Národního domu v Jablonci.

Celý objekt byl přestavěn a zvětšen podle projektu jičínského architekta Holečka. Národní dům pak byl českou menšinou všestranně využíván. Bylo zde např. české kino Jabloň, sídlo tu našel Český spolek divadelních ochotníků J. K. Tyl i Sokol. Konaly se tu české plesy a další rozsáhlá kulturní činnost. Po odtržení pohraničí byl Národní dům Němci zabaven a přebudován na výrobní závod. Po roce 1945 se již kultuře nevrátil.

Hotel Merkur

Dalším významným střediskem života jabloneckých Čechů se stal Merkur. Tento ryze český hotel byl postaven roku 1930 dle projektu pražského architekta Františka Jandy. Stavitelem byl Karel Pokorný z Mnichova Hradiště a stavebním dozorem byl pověřen Albert Vosátka z Velkých Hamrů. Merkur se stal filiálkou Okresní hospodářské záložny v Železném Brodě. Nacházela se zde též vyhlášená kavárna s restaurací a Češi se tady scházeli i v těžkých dobách okupace.

Po roce 1948 byl znárodněný Merkur spravován Bytovým podnikem. Místo zde našla závodní jídelna, byty i různé obchody a služby. Budova, která dříve byla významnou dominantou Anenského náměstí, bez údržby zchátrala natolik, že byla v roce 1987 odstřelena. Nový hotel stejného jména a na tomtéž místě již významu původního zařízení nikdy nedosáhl.

Pro úplnost se zmíníme ještě o české restauraci Dělnický dům, která se nacházela v Mlýnské ulici 46a, č. p. 1279. Sídlila zde "Stanice dělnických turistů" i jiné dělnické spolky.

Jablonecké zaniklé hospůdky.

Od pověsti k hospodě

Známá pověst o jabloni vypráví, že v dávné minulosti stávala u brodu přes Nisu, v dnešní ulici u Zeleného stromu, jabloň. Pod ní měli odpočívat vozkové, kteří přijížděli od Železného Brodu, Turnova a Malé Skály nebo tam právě směřovali. Cesta do Jablonce vedla z jihu přes příkrý Bártlův vrch a přes podobný kopec ve Vrkoslavicích. Po namáhavé cestě bylo nutné si v údolí odpočinout. Na tomto místě byl později postaven i hostinec, jehož název přímo s pověstí souvisel. Jako základ městského znaku přešel tento strom i do jablonecké heraldiky. Tolik A. H. Posselt, v pořadí čtvrtý jablonecký starosta.

Dům číslo popisné 194, zvaný U Zeleného stromu, zde skutečně stál, a to již před rokem 1800. Hostinec silně zasahoval do ulice a v roce 1947 narazilo do obvodové zdi nákladní auto. Tato poslední událost nakonec vedla ke zbourání starobylého roubeného stavení. Poslední majitelkou hostince, jehož součástí bylo i sedlářství J. Neumanna, byla paní Karoline Neumann.

Centrum s Korunou

Přirozeným středem "Dolního" Jablonce byl prostor kolem dnešního Komenského náměstí a kostela svaté Anny. Roh dnešních ulic Komenského a Jugoslávské a prostor parčíku tvořil zájezdní hostinec zvaný Dorfschenke, později přejmenovaný na Hotel Krone. Roubený dům číslo popisné 560 zde nechal postavit sedlák Christ Elger již v polovině 17. století. O nový vzhled tentokrát již zděného objektu se postaral v roce 1840 G. Esselbach. Hotel Koruna s vinárnou zvanou Rheingold měly vyhlášenou úroveň a přečkaly i 2. světovou válku. Po roce 1949 byla Koruna přeměněna na ubytovnu zaměstnanců bižuterie a o čtyři roky později byla zbourána.

Stará střelnice

Zajímavý byl i třetí hostinec, zvaný Stieblerův (č. p. 75), který koupil "C. k. privilegovaný střelecký sbor" již roku 1816. Na přilehlé louce dali ostrostřelci vystavět dřevěný pavilon se střelnicí. Původní hospoda se však nezachovala. V roce 1825 objekt koupil nový majitel, pekař Josef Schmidt, a ten nechal zbourat pavilon. Na jeho místě postavil nový hostinec, ke kterému přistavěl i sál. Zachován zůstal název Stará střelnice a střelci se tady scházeli až do roku 1871, kdy byla podle plánů architektů Marasse a Womaczky vybudována střelnice nová. Objekt Staré střelnice (Liberecká 36) zmizel až při stavbě panelových domů, tzv. "abecedy".

V době, kdy popisované hospody vznikaly, se ještě nedbalo tolik na eleganci a přepych. Šlo hlavně o to, aby mohl majitel pocestným nabídnout v teple dobré jídlo a pití i přátelskou atmosféru. Nocleh byl totiž zakončením dne, neboť v noci se v té době ještě moc necestovalo. Cesty v té době nebyly udržované a za tmy byly proto značně nebezpečné. Navíc hrozilo i nebezpečí přepadení různou loupeživou cháskou.

autor: Václav Vostřák

Taneční zábavy a veselice

O starých jabloneckých hospodách

Tři krále, 6. ledna, začíná masopust, období, kdy se - na rozdíl od půstu - pojídání masa povoluje. V tomto čase trvajícím až do Velikonoc se také vždycky pořádalo nejvíc tanečních zábav a plesů. A kde jinde, než v hospodách a restauracích! Taneční sály byly krásně vyzdobeny, připravovaly se tomboly, hospodští doplňovali zásoby nápojů a jídel. Lidé si pořizovali nákladné toalety, kadeřníci byli na roztrhání, plakátovací plochy zaplnila oznámení. Plesová sezóna mohla začít. Účast na nejvýznamnějších plesech byla společenskou nutností.

Dobrá Voda

Velmi známé v tomto směru bývalo pohostinství na Dobré Vodě. Podle studánky s údajně léčivou vodou se osadě říkalo Guttbrunn, čili Dobrá Studnice. Příliv výletníků vedl pana Langa, majitele vrkoslavického hotelu Lang, ke stavbě tzv. Guttbrunnwarte. Honosná stavba časem získala několik sálů, zahradní restauraci i vyhlídkovou věž. Prý tu byli schopni přijmout až dva tisíce lidí! Lang vymyslel i skvělý slogan, když hosty zval do "Pivního sanatoria".

Po roce 1945 provozoval restauraci J. Drobník z Návarova. Nepochopení souvislostí je zjevné na dobové pohlednici, kdy bylo zařízení zváno "Guttbrunnova bouda". Společenské změny nakonec přivedly slavný hostinec k pádu. Nezabránily tomu ani vyhlášené Silvestry a taneční zábavy. Před tím byl objekt sice ještě využíván jako drůbežárna a sklad obilí, ale roku 1966 byl zbourán.

Zlatý jelen

Na opačném konci města, ve Mšeně, býval význačným centrem zábavy a tance hotel Zlatý jelen. Už v roce 1767 zde stála sýpka poplužního dvora, jež byla v majetku Schürerů z Waldheimu. V roce 1775 byla přeměněna na první mšenskou hospodu U Jelena, jejímž majitelem byl fořt Johann Weber. Při číslování domů jí bylo přiděleno popisné číslo 70.

V roce 1897 byl k hospodě přistavěn velký sál, objevil se i nový název U Zlatého jelena. Dlouhodobě neudržovaný objekt, provozovaný podnikem Restaurace a jídelny, postupně dožil a v 70. letech musel ustoupit nové zástavbě. Dodnes však na jeho místě najdeme stejnojmenné zařízení.

Hotel Corso

Jednalo se zřejmě o nejznámější jablonecký podnik, kde se pravidelně tančilo. Také tato budova byla opakovaně upravována a měnila se i její jména. Původní název Hotel Carlsbad změnil např. nový majitel na Hotel Erlebach.

Z pohlednice je patrné, že vedle vchodu do hotelu byla i cukrárna, pozdě i bufet. Z druhé strany, z ulice A. Chvojky, byla v 60. letech otevřena Skleněnka. Název souvisel s výzdobou tvořenou skleněnými tyčemi a mačkářskými kleštěmi. Hojně ji navštěvovala jablonecká mládež. V 60. letech mívalo Corso otevřeno nejdéle do noci. Pravidelné bývaly dohady personálu s hosty o nezbytnosti společenského oblečení. V té době se tu pořádaly velmi populární "čaje o páté". K paradoxům patřilo, že začínaly v 16 hodin a pilo se během nich hlavně pivo.

V Jablonci se samozřejmě hrálo a veselilo i v mnoha dalších lokálech. Jmenovat můžeme Telefonku, Šván, Tajvan nebo Petřín, v okolí pak Černou studnici, Prosečskou chatu, Vinšovku, Vyhlídku atd.

Václav Vostřák

Hospody, které zmizely

Česká hospoda byla a je fórem demokracie. Společnost, která se koncem týdne v hospodách schází, potřebuje kromě zábavy upřesnit své názory a získat další poznatky. V dobách nedávno minulých, kdy oficiální informace byly většinou pochybné, byla proto úloha hospod nenahraditelná. Hlavně zařízení IV. cenové skupiny bývala studnicí lidové moudrosti. Zpívalo se při kytaře, v kruhu přátel se pilo a debatovalo o všem, politiku samozřejmě nevyjímaje. Takových hospod byla i v Jablonci celá řada a mnohé z nich později zanikly. Vzpomeňme alespoň některých.

Pamětníci hospody Na Růžku v ulici P. Bezruče, lidově zvané Vingl, možná ještě dnes vzpomenou na otce a syna Javůrkovi, kteří zde byli hostinskými. Čepovali dobré jablonecké pivo a nabízeli vyhlášené jednohubky. V zadní místnosti lokálu se probralo obrovské množství informací a problémů. A zpěv při kytaře prý bylo slyšet až v Palackého ulici. Po zbourání se část hostů přesunula do pivnice Restaurace mladých, které dali název Símálka. To podle tehdy běžícího seriálu Muž na radnici.

Česká kuželna se nacházela v Pasířské ulici. Ve IV. cenové skupině tady nabízeli základní občerstvení a tři druhy piva. Také tady se scházela pestrá a jaksepatří hlučná společnost, i tady byla vždy připravená kytara. Nechvalným zvykem bylo přenášení židlí, které pak kolem stolu vytvářely dva i tři okruhy - to aby se přátelé slyšeli. Hostinský Krejčí z toho moc nadšený nebyl, ale host byl host.

Skleněný džbán stál na rohu Podhorské a Perlové ulice, ale říkalo se mu spíš U Erbenů. To podle původního majitele Karla Erbena. Hostinský Polcar, jeden z posledních národních správců, vedl restauraci se sálem, kde se v sobotu pravidelně tančilo.

Zbourána byla i stará hospoda U Staré lípy v zatáčce Novoveské ulice. Majitelem býval kdysi Franz Honsů a hostinským Josef Lammel, v 50. a 60. letech zde s půllitry běhal pan Witvar. Jídelní lístek bývalo zvykem psát křídou na tabuli stojící hned u vchodu. Scházela se tu pestrá společnost karbaníků, většinou mariášníků.

Zvláštní postavení ale měl známý bufet U Žantů, oficiálně zvaný Na Konečné. Nacházel se na konečné liberecké tramvaje na Anenském náměstí a vedl ho hostinský Kornoušek. Tady byla doslova burza práce. Dělníci nedostatkových profesí se tu scházeli na svačině, která se nejednou protáhla až do oběda a v hustém cigaretovém dýmu bylo možné sehnat v každou denní dobu potřebného meloucháře.

Zanikla i vyhlášená vinárna Venuše v Jugoslávské ulici. Duší podniku a vzorným vedoucím byl pan Sasín, vystupováním gentleman. Tady končila většina podnikových oslav, neboť tady se cítily i dáma dobře. Kam se asi poděla socha věstonické Venuše, která stála hned u vchodu? Zmizela i spousta dalších zařízení, všechna je ani nelze vyjmenovat. Vzpomeňme ještě jen na oblíbenou Kamenku (Na Výsluní) ve Mšeně, na Tajvan (Na Přehradě), rýnovickou Rudou hvězdu či prosečskou restauraci U Kučerů. Kdo ví, jestli jednou bude někdo vzpomínat i na ty současné hospody?

Václav Vostřák