Frýdlantské domy
Frýdlantské domy
Kromě starých měšťanských domů s nádhernými pískovcovými portály je ve starém Frýdlantě ještě několik významných budov, které mají svoji historii. Jednou z nich je starý špitál na rohu ulic Míru a Kodešové. Zřídil jej roku 1564 Bedřich z Redernu nákladem 800 kop grošů jako útulek pro všechny místní choré, chudé a nemohoucí. Dům však roku 1634 vyhořel a dlouho nebyl nikdo ochoten na jeho opravu věnovat peníze. Ty městu k tomuto účelu odkázal až místní občan Martin Kadner. Špitál byl tedy opraven, později ještě několikrát přestavěn a dodnes slouží jako dům pečovatelské služby svému původnímu účelu.
Chudobinců však ve Frýdlantě bývalo kdysi více, na konci minulého století byl vybudován ještě jeden (dnes budova školní jídelny) a v dobách po první světové válce byla ke stejným účelům postavena i budova při novoměstské silnici (dnes již zrušená poliklinika). Stavba dnešní frýdlantské nemocnice byla zahájena roku 1898. Na realizaci tak velkolepého projektu své doby však chyběly finanční prostředky, a tak založil frýdlantský historik Julius Helbig nadaci, která vydala velkou litografii historických budov ve Frýdlantě. Z výtěžku prodeje těchto obrazů a díky příspěvkům sponzorů mohla být tehdejší Okresní nemocnice císaře Františka Josefa 24.10.1902 slavnostně otevřena. V druhé půli minulého století, v době mimořádného stavebního ruchu, přibylo ve Frýdlantě i několik veřejných budov, jejichž vybudování si vynutilo zvláště vyhlášení frýdlantského okresu roku 1850. Přímo na náměstí vyrostla obrovská budova okresního hejtmanství (dnes Policie ČR) a v ulici Mládeže pak novorenesanční stavba okresního soudu, berního úřadu a věznice (dnes gymnázium). Ve městě byl též c. k. celní úřad a c. k. poštovní úřad, který sídlil v budově staré pošty na rohu Hrnčířského náměstí.
Podle starých adresářů bylo roku 1900 ve městě Frýdlantu celkem 111 občanských spolků různého zaměření. Je pozoruhodné, že mezi těmi všemi německými ochotnickými, cyklistickými, pěveckými a okrašlovacími spolky zde působilo i jedenáct spolků českých, což je, vzhledem k tehdy velmi malému počtu Čechů ve městě, úctyhodné číslo. Spolky měly většinou své klubovny a spolkové místnosti, jen ti nejbohatší, například spolky střelecké a tělocvičné, se později vzmohly na vlastní budovy. Historie střeleckého spolku sahá až do chaotických dob 17. století, kdy střelci sloužili v podstatě jako místní domobrana.
Stará Střelnice však nebyla přímo ve městě, stávala kdesi v polích nedaleko dnešního hřbitova. Střelci organizovali mnohé turnaje a slavnosti, zvláště populární "střílení ku ptáku", vše za hojné účasti místního občanstva. Budova Střelnice se ještě několikrát stěhovala. Poslední stávala na místě, kde je dnes areál zimního stadionu, roku 1942 však i se vším inventářem lehla popelem. Po střelcích zůstaly jen staré dřevěné štíty na chodbě muzea.
Tělocvičný spolek (turneři) si po mnoha průtazích postavil svoji tělocvičnu (Tumhalle) na břehu řeky Smědé, nedaleko železničního náspu. Budova byla později úplně přestavěna, v průčelí ozdobena bílou ptačí sochou a nazvána Sokolovnou. Kde už však byl v té době všem německým turnerům konec. I frýdlantské hostince mají svoje zajímavé historie.
Mezi ty úplně nejstarší patří hospoda U bílého koně na náměstí, zvaná místními Němci "Weisses Ross" nebo zkráceně "Rössel". Vznikla prý již někdy v poslední čtvrtině 16. století a je významná hlavně tím, že v ní roku 1945 sídlil štáb místní posádky sovětské armády. Starobylou krčmou je i větrovský Kretscham, využívaný donedávna jako moštárna. Budova dodnes stojí v levotočivé zatáčce silnice na Liberec. Hostinec zřídila nedaleko svého zámku také ziskuchtivá Kateřina z Redernu. Ten se rychle stal trnem v oku místním měšťanům, zámecká paní je tím, že v šenku prodávala vlastní pivo, připravovala o velké zisky.
V hostinci Beseda se roku 1918 sešli zástupci dvaceti obcí frýdlantského okresu a požadovali okamžité zastavení války a zlepšení zásobování potravinami. Okresní hejtmanství však jejich aktivitu nepodpořilo. Zajímavou stavbou je i Solnice na konci ulice Svatopluka Čecha. Starý sklad soli, donedávna strategické suroviny, byl několikrát přestavován a svou poslední podobu získal po roce 1945, kdy jej, stejně jako nedalekou školu, zasáhla letecká puma. Solnice tehdy byla, na rozdíl od školy, zrekonstruována a přeměněna na byty pro místní lid. Posledním významným domem Frýdlantu je Glückův dům (tzv. Pionýrák) naproti budově gymnázia. Nádherná stavba byla na počátku století vybudována advokátem Glückem, příslušníkem místní židovské komunity, jako byt a židovská synagoga.
(zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - Ohlédnutí 1996)
