O starých chalupách

O starých chalupách a jejich krutém osudu

Mám rád staré frýdlantské chalupy, jejich malá okénka, nahnuté štíty a rozpraskané hrázdění. Nízké místnůstky, dveře, ve kterých se i průměrně vysoký člověk musí ohnout, navlhlé zdi - to vše tvoří jejich zaprášené tajemství, které pochopí jen málokdo.

Ve svém podivínství však naštěstí nejsem sám, kromě zadumaných etnografů a poblázněných Pražáků se frýdlantskými chalupami zabývali již před druhou světovou válkou někteří místní badatelé. Tito lidé mnoho vesnic a osad obešli, co mohli, vyfotografovali, tvary štítů a hrázdění namalovali a popsali a nakonec to vše pro potěchu ostatních vydali v jednom díle frýdlantské vlastivědy.

Z vědeckých knih je známo, že hrázděné stavby k nám pronikly snad někdy v 15. století z Německa a budovaly se zde až do doby vcelku nedávné. Technika stavby takových chalup byla jednoduchá, na dřevěném či kamenném přízemí se vztyčila konstrukce, která byla vymazána hlínou smísenou s plevely. V pozdějších letech byly navíc takto postavené domy ještě pobity dřevěnými prkny nebo omítnuty.

Ve Frýdlantě dnes najdeme z obrovského počtu hrázděných staveb jen několik zapomenutých, které unikly "obrovskému vraždění" v letech po poslední válce, kdy tehdejšímu lidu připadaly příliš německé a nuzné, Dva velmi pěkně udržované domy (358 a 359) stojí v Zahradní ulici, jen pár metrů od hlavního náměstí. Také v ulici vedoucí k zámku jsou dvě typické dřevěnky, jejich trámy však rychle nahlodává zub času. Nejkrásnější hrázděná chalupa však doposud stojí v Husově ulici. I ona však jen tiše a trpělivě čeká na majetného zachránce nebo bezbolestnou smrt.

Několik starodávných chalup je i v ulici pod frýdlantským hřbitovem. Jedna z nich je dokonce památná, pamětní tabule na ní hlásá, že se zde narodil roku 1840 frýdlantský soukeník, socialista a rebel - Josef Krosch - postava velmi pozoruhodná.

Frýdlantské dřevěné chalupy se stále těší obrovskému a do nebe volajícímu nezájmu místních občanů. Jedna z nich, kupodivu ta nejmenší, je však výjimkou, v období vánočních svátků se její malá dvířka nezavřou. I já jsem okolo domku s nápisem Betlém dlouho chodil nevšímavě, až nedávno mne napadlo zazvonit u dveří pana Simona, jehož dědeček Gustav (1873-1953) slavný frýdlantský betlém sestrojil. Pan Simon mne nevyhodil, natáhl si tlusté ponožky a léty nablýskaným klíčem otevřel dvířka do nuzného stavení. Přestože je pohyblivý betlém tvořený více než 130 figurkami v našem kraji unikátem, měl několikrát namále. Poprvé, když chtěli jeho majitele a ochránce po válce odsunout do Německa, a pak mnoho let poté, kdy se zalíbil komusi v daleké Praze. Simonovi zatím "svůj" betlém vždy pro Frýdlant uchránili, nicméně nejhorší časy přišly až teď. Více než 200 let staré chaloupce hrozí spadnutí a smutný pan Simon na opravu nemá. Je proto možné, že jednoho dne kdosi otočí naleštěným klíčem a návštěvy staré chalupy, Simonův betlém i dřevěná vůně budou patřit minulosti. Dost však chmurných myšlenek, ještě je mnoho krásných chalup na Frýdlantsku. Nejvíce snad ve Vísce, několik pak i v Hormí a Dolní Řasnici a okolních obcích. Obrovské hrázděné statky s vysokými krovy jsou i ve Višňové, opuštěné vesnici ve stínu polských výsypek. Právě v této obci bývala v literatuře často zmiňovaná " Alter Weg", stará cesta lemovaná chalupami různého typu a stáří.

Někdy do Višňové zajedu na kole, žije tam můj kamarád Jára, místní rodák a lokální patriot. Stejně jako většina zdejších lidí se ani on o hrázděné domy a jejich dávné majitele příliš nezajímá, nicméně, protože je přítel, neodporuje mé podivné myšlence, že zbourat starou chalupu je jako zabít člověka.

(zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - Ohlédnutí, 1996)