O frýdlantských ptáčnících, cechovních mistrech a ztichlých továrnách

12.12.2021

Stará značka frýdlantského pekařského cechu.

Zámecký pivovar ve Frýdlantě.

Pohled do provozu staré městské elektrárny. Jak je vidět, dělníci ještě tehdy nosili bílé límečky.

O frýdlantských ptáčnících, cechovních mistrech a ztichlých továrnách

Psát o frýdlantském průmyslu a továrnách je nudné a číst to ještě nudnější. Dodnes však lze na mnoha místech Frýdlantska spatřit zničenou práci několika generací, už proto jí musí být věnována samostatná kapitola.

Původní Frýdlantsko bylo krajem rybářů a zemědělců. Země ptáčníků, prapodivných lidí, kteří zde za dávných dob provozovali "své ušlechtilé, líbezné a milé umění". Podle starých zpráv bývala čihadla na šesti mísmíná na Hág, Hartu a Supí vrch. Na zelený ptačí lep ze jmelí však nebyli chytáni pouze ptáci, traduje se, že jakýsi pekelný čihař vytahal z obětní kasičky hejnického kostela pomocí prutu namočeného v lepu, celý měsíční výnos. Lidé se skutečně živili všelijak, jedli sýkory, čížky, stehlíky, vybírali vraní hnízda. Ve 14. a 15. století vznikají cechy soukeníků, ševců, řezníků, pekařů, krejčích, Stará značka frýdlantského kovářů, zámečníků, bednářů a dalších. pekařského cechu.

Jejich stanovy jsou v letech 1550 - 1551 potvrzeny vrchností. Největší vliv měli dlouho frýdlantští soukeníci, starý cech, kterému privilegia udělil již roku 1441 Ulrich z Biberštejna. Místní sukno bylo kvalitní, vyváželo se do mnoha zemí a název frýdlantské sukno" se stal za krátký čas obchodní značkou. Organizace cechovní práce nabyla již ve středověku značné dokonalosti, roku 1593 si pláteničtí tovaryši založili i bratrstvo proti útlaku ze strany mistrů. Mezi nejstarší frýdlantské manufaktury patřila místní papírna založená roku 1457. Zdejší papír byl prý mimořádně kvalitní, archy se znakem biberštejnského parohu a později redernského kola putovaly do celé Evropy. Roku 1629 přijíždí do Frýdlantu nakupovat papír 1 sám věhlasný astrolog Johannes Kepler. Provoz papírny pak byl několikrát zastaven a zase obnoven, ještě na počátku tohoto století se ve staré budově stojící v areálu nynějšího Stavokombinátu vyráběl hrubý balící papír. Také výroba obuvi má ve městě svoji dlouholetou tradici, roku 1601 bylo ve Frýdlantě celkem 39 ševcovských mistrů. Průmyslově začala různé druhy bot vyrábět roku 1898 firma Josef Hampel ve své dnes již zbořené továrně.

O zámeckém pivovaru, založeném roku 1597 Melchiorem z Redernu, se většinou mluví v souvislosti se spory o právo várečné. Je pravdou, že po té, co měšťané o toto právo přišli, začal zdejší pivovar nebývale prosperovat. Ačkoliv se střídala léta dobrá i špatná, pivo se pilo stále; aby se zvýšila výroba, byly budovy několikrát rekonstruovány, až dostaly dnešní podobu. Pivo se ve Frýdlantě vařilo ještě krátký čas po 2. světové válce, pak skončila sláva zdejšího pivovaru, konec modrého ledu z místních rybníků, konec ozdobných láhví s porcelánovými víčky. Ze zlaté doby zůstaly jen plechové reklamy a clam-gallasovský erb na zchátralé budově.

Rozvoj průmyslu a mnoho dobrých věcí je na Frýdlantsku převážně spojováno s textilkami, obrovskými budovami, bohatstvím místních fabrikantů. Úplně první textilní továrnu založil roku 1833 W. Sigmund v místě dnešního státního statku. O třicet let později vznikla přímo ve městě barevna s hezkým jménem Eisenschimmel a konečně roku 1803 velká textilka Rolfs (dnes Tiskárna textilu). Gigantické byly i Klingerovy a Hantschelovy podniky v Novém Městě a Jindřichovicích. Oba si za frýdlantské textilie, stejně jako liberecký Liebig, později koupili šlechtické tituly.

Těžká doba dolehla na frýdlantské továrny po vzniku ČSR, exportní možnosti do mnoha zemí bývalé monarchie se zmenšily. Desítky firem zlikvidovala i světová hospodářská krize na počátku třicátých let. Léta další, desetiletí budování, již nikdy frýdlantskému průmyslu nevrátila původní lesk z konce minulého století. Kromě zmiňovaných vil, honosných továrnických hrobek, neudržovaných objektů a zarostlých vodních náhonů si vzpomínám ještě na jednu památku textilního průmyslu Frýdlantska. Tou jsou stará dřevěná tiskátka na látky s ozdobnými vzory. Snad nejvíce jsem jich viděl v Novém Městě pod Smrkem, kde si je lidé věší na zdi místo obrazů.

(Zdroj: Marek Řeháček - Frýdlant - ohlédnutí, 1996)