Petrášovice
Obec Bílá se skládá ze čtrnácti částí z nichž některé (šest) byly v minulosti samostatnými obcemi.
Publikace 10 let programu obnovy venkova
Jednotlivé části obce jsou: Bílá se samotou Píska, Petrašovice, Bohdánkov, Kohoutovice, Kocourov, Vlčetín se samotou Luhov, Domaslavice, Hradčany, Chvalčovice, Trávníček, Dehtáry, Klamorna, Letařovice a Vesec.
Části obce Hradčany, Dehtáry, Klamorna a Letařovice jsou nejstaršími částmi, což je doloženo pravěkými nálezy (3. tisíciletí př.n.l.).
V území je doloženo osídlení již ve 3. tisíciletí př.n.l. ojedinělými nálezy kamenných nástrojů v Petrašovicích, z 2. tisíciletí př.n.l. pochází keramika z Klamorny u Chvalčovic, z 1. tisíciletí př.n.l. pocházejí zlomky keramiky z Letařovic. Slovanské osídlení dokládají nálezy ze sídla z doby hradištní na Klamorně. Trvalé osídlení spadá do období raného středověku. Z roku 1590 pochází urbář dubského panství, který uvádí osady Vlčetín, Luhov, Bohdánkov, Petrašovice, Kohoutovice, Dolení Vesec, Kocourov, Bílý, Dehtáry, Chvalčovice, Hradčany, Trávníček a Letařovice, tedy části, ze kterých se dnes skládá obec Bílá.
Kostel sv. Jakuba v Letařovicích je připomínán v dokladech již roku 1363 a dodnes jsou zachovány dřevěné kazetové stropy a stopy středověkých nástěnných maleb. O Domaslavicích je první zmínka z roku 1540, rovněž tak osada Luhov a první doložení obce Petrašovice z roku 1538. Samotná obec Bílá je v dokladech zmiňována již v roce 1537 jako malá zemědělská osada.
V obci se dochovala celá řada roubenek z počátku 19. století doposud velmi dobře udržovaných a využívaných k rekreaci. Bývalou obec Petrašovice navštěvoval i český básník Fráňa Šrámek, který usiloval o dceru tehdejšího řídícího učitele, což se mu nakonec i podařilo a oženil se s ní. V části obce Vlčetín je, v roce 1996 opravený, památník obětem 1. a 2. světové války.
Památky
- kostel sv. Jakuba v Letařovicích včetně kostnice s oltářem z lidských kostí
- kaple a barokní plastika sv. Immaculaty v Bohdánkově
- kaplička sv. Jana Nepomuckého a středověký smírčí kříž v Domaslavicích
- centrální pískovcový kříž na hřbitově v Bílé
Petrašovice (německy Potrosowitz) jsou malá vesnice, část obce Bílá v okrese Liberec. Nachází se asi 1,5 km na východ od Bílé. Je zde evidováno 48 adres. Trvale zde žije 116 obyvatel.
Petrašovice je také název katastrálního území o rozloze 8,11 km2. V katastrálním území Petrašovice leží i Bohdánkov, Kocourov, Kohoutovice a Vesec.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1538.
Podle Kudrnáče [1903] jde o "starobylou osadu založenou na soutoku tří potoků (Bysterka, Žďárský a Záskalský), které se od soutoku nazývají Oharka. Obec je ohraničena vyvýšeninami Chlomkem a Skotovinou. Na jaře jsou tu časté šedé mlhy zvané "větrné", které škodí osení. Obecní rytmistr Antonín Jíra vystavěl v obci kapli, která se nedočkala vysvěcení a byla rozbořena. Následně byl dům rytmistra prodán a utržené peníze vloženy do fondu pro stavbu nové kaple."
V roce 1903 žilo v obci 492 obyvatel, kteří žili ve 114 domech. Starostou byl Jan Jíra z Kohoutovic. Fungovala zde hospoda nebo Brusírna skleněných kroužků. Ze spolků byla činná Národní jednota Severočeská a Sbor dobrovolných hasičů. Mezi významné petrašovické rodáky patřil profesor na pražské Umělecko průmyslové škole Václav Dědek nebo architekt Bohumil Dědek působící ve službách Schwarzenberků na zámku Hluboká.
V roce 1930 tvořilo obec šest místních částí, a to Bohdánkov (89 obyvatel), Kocourov (22), Kohoutovice (74), Petrašovice (177), Vesec (66) a Žďárek 2. díl (39 obyvatel). Ve 117 zdejších domech žilo celkem 467 lidí a obec zabírala území velké 903 ha. Až do roku 1938 patřily Petrašovice k politickému okresu Turnov. Po Mnichovském diktátu a odstoupení pohraničí zůstaly Petrašovice, proti všem původním předpokladům, na území připojeném k Německu.
Od osvobození až do srpna 1945 přešla oblast Českodubska pod správu Okresní správní komise Liberec. Poté byla včleněna do politického okresu Turnov (rozhodnutím ZNV v Praze ze dne 23. 8. 1945). Pod něj správně spadalo Českodubsko až do roku 1960. Podle nového územně správního uspořádání a zrušení okresu Turnov, došlo k přičlenění obcí v okolí Českého Dubu k okresu Liberec.
O svou samostatnost přišly Petrašovice v roce 1976. Správu převzal "Společný místní národní výbor pro obce Bílá, Hradčany, Petrašovice se sídlem v Bílé okres Liberec". Celý proces integrace byl završen v roce 1980, kdy došlo ke sloučení obcí tvořících od roku 1976 společný MNV, tedy obcí Bílá, Hradčany a Petrašovice. Vznikla nová územně administrativní jednotka Bílá, v níž byly ponechány části obce s názvy: Bílá, Bohdánkov, Dehtáry, Hradčany, Chvalčovice, Klamorná, Kocourov, Kohoutovice, Letařovice, Petrašovice, Trávníček, Vesec, Vlčetín.
Petrašovice navštěvoval český básník Fráňa Šrámek, který se ucházel o dceru zdejšího řídícího učitele Miloslavu Hrdličkovou (1884-1958), se kterou se nakonec oženil.
(zdroj: Wikipedia)
Mám
rád, když se poštěstí doplnit některý z příběhů. Jako dneska díky
fotografiím od paní Mohelské z Českého Dubu. O hradčanském kováři Josefu
Jirounkovi jsem psal v Příběhu podještědské obce I. S rodinou se
odstěhoval v roce 1945 do bývalých "Sudet" za lepším, stejně jako celá
řada dalších rolníků z nehostinných strání mezi Hradčany a Trávníčkem.
Dodnes stojí nad Hradčany vedle vodárny budova kovárny. Dřevěné obytné
stavení ale zmizelo a já jsem dlouhou nevěděl, jak celé místo vypadalo
původně. Dnes už to vím, a vy se mnou!
PS: Jirounkův předchůdce Václav
Jiránek v roce 1900 opravil smírčí kříž stojící u úvozové cesty naproti
kovárně. Dnes na místě stojí jeho replika, navrácená sem péčí obce
Bílá, Liberecký kraj a Spolek Dubáci. autor příspěvku.
zdroj: Příběh podještědské obce
Stavení čp. 53 při krajské silnici v Petrašovicích
mnozí znají ještě jako "krám U Chourů". Již méně se ale ví, že budova původně vznikla roku 1902 jako hostinec. Jelikož ale původní hostinští odešli a dalšímu majiteli již koncese hostinská udělena nebyla, vznikla zde v roce 1911 nejdřív motorová brusírna skla, která měla dávat práci několika desítkám lidí. V roce 1929 zakoupil zkrachovalou brusírnu Rudolf Chour, který zde zřídil krám a snažil se i o obnovu hostinské živnosti. Je vzpomínaný jako oblíbený soused, dobrý obchodník, hasič a vlastenec, který stanul v dubnu 1945 v čele ilegálního národního výboru. V čele výboru vytrval do roku 1946. Právě po Chourovi se dochoval i roztomilý fragment reklamního kalendáře, který přikládám.Barevná sklíčka z doby brusírny jsou prý v přilehlém potoce stále k nalezení. Dům ale chátrá. Zachrání jej někdo?
zdroj: Příběh podještědské obce
Bohdánkovský výletní hostinec U Janečků
byl vyhlášený již za dob mocnářství. A jelikož budova stála (a dodnes stojí) při rušné hlavní silnici z Duba do Hodkovic, už v roce 1931 si hostinský na obci stěžoval na nebezpečný provoz: "O žádosti Josefa Janečka z Bohdánkova č. 22 za povolení zhotovit a postavit na svůj náklad tabuli u silnice: Zákaz rychlé jízdy automobilami kol jeho hostince.Proti postavení tabule se zákazem rychlé jízdy nečiní obecní zastupitelstvo námitek."
zdroj: Příběh podještědské obce