Jizerka v roce 1930

JIZERKA - dříve a dnes

Vystoupíme-li jen malý kousek nad Chrastavu, na Vysokou, jsme udiveni, jak široký horizont se nám odtud otvírá. Na jedné straně se táhne silueta Ještědského hřebene, která pak dále na obzoru přechází do Lužických hor (Hvozd, Luž), na druhé straně směrem na sever vidíme výrazný obrys Oldřichovského Špičáku a úplně vzadu část vrcholu nejvyšší hory Jizerských hor - Smrku (1124 m) s novou moderní rozhlednou. Jizerské hory - to nejsou jen skály a lesy, ale i kus historie a zajímavé osudy tamních lidí, kteří neměli snadný život. Několik set pomníčků připomíná místa tragických událostí: smrt dřevorubců i hajných v boji s pytláky, ale i sebevražd z nejrůznějších příčin. A jména na pomníčcích jsou sice většinou německá, avšak v poválečném období samozřejmě také česká. Jizerské hory - to je i známý lyžařský závod "Jizerská padesátka ", sobotní a nedělní výlety celých rodin i výpravy zkušených sportovců. Klenotem té krajiny, která sahá až ke státní hranici s Polskem, je obec JIZERKA. Má skutečně horský ráz, dřevěná stavení tu jsou od sebe dost daleko vzdálená. Když vyšla v roce 1970 publikace RNDr. Miloslava Nevrlého KNIHA O JIZERSKÝCH HORÁCH, vzbudila mezi tehdejší severočeskou veřejností nevšední zájem. Ten byl tak velký, že kniha vyšla o několik let později znovu, rozšířená o dalších několik kapitol. Následovaly i pozoruhodné fotografické publikace: Jizerské ticho a Moje Jizerky.
Co víme z historie?
V oněch místech, kde ční k obloze čedičový vrch Bukovec, bývala kdysi nejasná hranice dvou panství: frýdlantského (Bibrštejnové, -Redernové, Gallasové a později Clam-Gallasové), z druhé strany sem z českého vnitrozemí zasahovalo panství Smiřických. V archivech se zachovaly soudní listiny o sporech mezi těmito šlechtickými majiteli. A bylo o co se soudit. Rozsáhlé lesy plné zvěře, naleziště polodrahokamů, kam přicházeli hledači až z daleké Itálie. Nejstarší záznamy sahají až do doby kolem roku 1530. Jaké bývalo povolání tamějších obyvatel? Byli to dřevorubci, lovci, rybáři, čihaři, bylinářky a hajní, později také skláři. Po roce 1620 prý se zde zdržovali také českobratrští uprchlíci, kteří pak později přešli do dnešního Polska. Do řeky Jizerky se tu vlévá Safírový potok, v němž Italové, ale i někteří místní horalé hledali rubíny, modré safíry, spinely, topasy, především však ilmenit, který tu dostal název izerín. Dokonce zachytili při rýžování i nepatrná zrníčka zlata. Obec Jizerka má i dlouholetou sklářskou tradici. Podnikatel Riedel v roce 1828 vybudoval známou sklárnu nejen v Kristiánově, ale také přímo na Jizerce. Ta budova dodnes stojí, i když se z komína již nekouří a sklo se tu netaví. Dominantou vesnice je tzv. Panský dům s věžičkou na střeše, se zvonem, který nejenže oznamoval poledne, ale v době zimních chumelenic ohlašoval zbloudilým, že jsou nablízku lidská sídla a tedy záchrana. Čihaři lovili ptáky do sítí. Stanovené množství jich museli odevzdávat po panské kuchyně na frýdlantský zámek, část prodávali i s dřevěnou klíckou, kterou sami vyrobili. V roce 1815 navštívil horskou osadu hrabě Vilém. Na jeho počest se osada krátce jmenovala Vilémova výšina (WilhelmshOhe). Byl zde postaven kamenný pomník ve tvaru pyramidy, který tu stojí dodnes. Nynější hostinec "Pyramida" bývala původně brusírna skla. Za dlouhých zimních měsíců, kdy bylo celé okolí pokryto hlubokou vrstvou sněhu, bylo možné se pohybovat po krajině pouze s pomocí sněžnic. Byl jsem na Jizerce několikrát, ovšem před mnoha lety. V sobotu 10. září letošního roku jsem se tam vydal znovu. Autem přes Smědavu, kolem vodní nádrže Souš do Polubného a odtud oklikou na Jizerku. Měl jsem štěstí, protože byl opravdu nádherný den babího léta. Mnohé se tu změnilo, naštěstí k lepšímu. Panský dům je dnes hotel s velmi příjemným prostředím. A ceny tu nejsou tak vysoké, jak bych býval čekal. Nedaleká "Pyramida" se přestavuje a modernizuje. V bývalé sklárně je útulná restaurace, "Stará pila" slouží dnes jako škola v přírodě. Známý Hnojový dům podivína G. Ginzla je sice v provozu, ale majitel žije v současné době dlouhodobě u své sestry v Německu. Všechno je udržováno ve velmi dobrém stavu. Byli jsme náhodnými svědky cyklistického závodu s několika sty účastníků, který tu právě probíhal. Navštívili jsme místní horské muzeum, zřízené v bývalé školní budově. Manželé Vítovi, kteří tu měli celý víkend službu, hovořili o vystavených exponátech skutečně zasvěceně. Je tam původní pracovní nářadí bývalých obyvatel, klece a sítě čihařů, skutečné, kdysi často používané sněžnice, velké saně, na nichž se sváželo dříví Z hor do údolí, zařízení sklářské dílny, ale také fauna a flóra Jizerských hor. Je tu vystavena i puška, Z níž byl zastřelen nejslavnější jizerskohorský pytlák Stammel, staré fotografie a spousta dalších zajímavostí. Na otázku, jak je možné, že jsme nikde neviděli sloupy elektrického vedení, ačkoliv se v hotelu, v muzeu i jinde svítí elektřinou, jsem dostal následující odpověď Před několika lety byla osada Jizerka prohlášena za venkovskou přírodní památkovou rezervaci a podle stanovených pravidel musely být dřevěné i železné sloupy vedení odstraněny a dráty jsou uloženy v kabelech pod zemí, aby nebyl narušen vzhled obce. V restauraci Jizera jsme byli svědky dvou dětských výprav s českou a polskou státní vlajkou. A tak tu kolem zněly tři jazyky: čeština, němčina a polština. Nedávno byl nedaleko odtud otevřen hraniční přechod pro polské pěší turisty a cyklisty. Na Jizerce je opravdu krásně a bude tu ještě lépe, až budou mít stromy pestré podzimní listí. Pokud nevíte, kam se v říjnu v sobotu či v neděli vypravit, dáváme vám tip: na Jizerku!!! (zdroj:  https://www.chrastava.cz )

Jizerka v roce 1924 a 14.5.2000

Nejvýstavnějším stavením na Jizerce býval takzvaný Panský dům, Reprezentativní huťmistrovo sídlo dal počátkem třicátých let 19. století postavit Franz Riedel. V období let 1835 až 1844 v něm bydlel jeho synovec a pozdější zeť Josef. Úplně vpravo je zachycena bývalá jednotřídní škola z roku 1890, ve které je dnes umístěna stálá expozice, nazvaná Stará a nová tvář Jizerských hor. Mohlo by se zdát, Že na starém záběru ještě stojí stará huť, avšak není tomu tak, To jen poní pozůstavší komín vyčnívá za stavením v popředí.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Kutin, 2001)

Jizerka v roce 1934 a 30.1.1996

Jizerka kolem roku 1910

Založení sklárny na Jizerce jasně ukazuje, jak výteční byli Riedlové nejen skláři, ale i podnikatelé. Větrné smrště před rokem 1827 po sobě zanechaly velké množství polomů a Jizerským horám hrozila kůrovcová kalamita. Tehdy Franz Anton Riedel nabídl správě frýdlantského panství, že na Jizerce, v centru polomů, postaví sklárnu. Uzavírá s vrchností smlouvu na dobu třiceti let, během níž bude odebírat veškeré dřevo za pevnou cenu bez ohledu na jeho kvalitu, za to mu ale vrchnost zaručí, že na svém panství nepovolí stavbu žádné další huti a neobnoví smlouvu na dodání dřeva pro rohanskou huť v Potočné, jejímž nájemcem byl Anton Brůckner. Vrchnost na podmínky přistoupila a Anton Brückner byl zlikvidován.
zdroj: kalendář Skleněné obrázky 2017 - z historie sklářské výroby v Libereckém kraji

Jizerka v roce 1941 a 21.11.1998

Ne vždy je zima na Jizerce tak přívětivá jako na těchto záběrech. Osada je totiž považována za nejchladnější místo v Čechách, protože 22. 1. 1940 zde bylo naměřeno minus 42,7 stupňů Celsia. Pro Jizerku je charakteristická silueta Bukovce, ta však čas od času obmění svoji podobu v závislosti na stavu porostů. Mnoho však nechybělo, aby se prohl této dominanty změnil mnohem výrazněji. Počátkem devatenáctého století tady bylo započato s dobýváním čediče. Otevřeny byly dva nevelké lomy, naštěstí v nich byla těžba brzy zastavena.

( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)

Osada Jizerka

Leží na Malé Jizerské louce mezi Vlašským a Středním jizerským hřbetem Jizerských hor ve výšce 862 m n. m., což z ní dělá nejvýše položenou osadu Jizerských hor.

Osadou protéká potok Jizerka, do něj se zde vlévají Sklářský a Safírový potok. Podle potoka je osada také pojmenovaná, někdejší název Vilémova výšina z roku 1815 po synu tehdejšího majitele panství Clam-Gallase se neujal. Nedaleko osady, podél horské silnice na Smědavu, se nachází národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky.

Osada je poprvé písemně zmíněna v roce 1539 v registru pražského archivu ve sporu o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským jako odlehlé obydlí čihařů a ptáčníků. Výsledkem tohoto sporu byl odprodej osady a jejího okolí do majetku frýdlantského panství roku 1591. Od 15. století byla navštěvována italskými prospektory hledajícími drahokamy na Safírovém potoce. Ti zde hledali celou řadu drahých kamenů, byly mezi nimi například rubíny, modré safíry, spinely, topazy a v neposlední řadě nerost ilmenit, který byl pojmenován místními jako izerín. Roku 1769 měla osada celkem 7 domů.

V roce 1828 založil sklář Franz Anton Riedel první sklářskou huť v osadě. Vyrábělo se v ní duté sklo a skleněné tyče. Druhá sklářská huť vznikla roku 1866 a fungovala až do roku 1911.

Jizerka byla v letech 1850-1936 součástí obce Bílý Potok, v letech 1936-1959 samostatnou obcí.

V údolí řeky Jizerky a údolí hraničního úseku Jizery se nachází takzvaná "rezervace tmy" neboli Jizerská oblast tmavé oblohy (polsky Izerski Park Ciemnego Nieba), která byla zřízena za účelem informování široké veřejnosti o problematice světelného znečištění. Má popularizovat noční životní prostředí i podpořit turistický ruch. Na čtyřech místech byly umístěny informační tabule s různými tématy o noční obloze a světelném znečištění. Vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory vysvětluje, že jde víceméně o proklamativní záležitost a neformální dohodu, že se v oblasti nebudou používat zbytečné světelné poutače nebo lasery. V Jizerce není ani veřejné osvětlení. Chráněná oblast tmavé oblohy zaujímá téměř 75 kilometrů čtverečních a spadá do ní i bývalá polská sklářská osada Orle, dnes turistické středisko. Na Jizerce by mělo být pouhýma očima vidět kolem 1000 hvězd, ve městech asi 200 a ve velkoměstech kolem 20. Na Jizerkou jezdí pozorovat oblohu astronomové z Liberce a Jablonce, avšak na jihozápadě a západě Čech jsou ještě tmavší místa.

(zdroj Wikipedie, foto Peter Dorn)

O S A D A (color Fotočas)

Jizerka je dnes střediskem letní a zimní turistiky. Má silniční spojení se zbytkem Kořenova (konkrétně s Horním Polubným), v zimních měsících však bývá občas zcela odříznuta od světa sněhovými závějemi. Zástavba vsi je od roku 1995 chráněna jako vesnická památková rezervace.

Osadou protéká potok Jizerka, do něj se zde vlévají Sklářský a Safírový potok. Podle potoka je osada také pojmenovaná, někdejší název Vilémova výšina z roku 1815 po synu tehdejšího majitele panství Clam-Gallase se neujal. Nedaleko osady, podél horské silnice na Smědavu, se nachází národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky.

Osada je poprvé písemně zmíněna v roce 1539 v registru pražského archivu ve sporu o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským jako odlehlé obydlí čihařů a ptáčníků. Výsledkem tohoto sporu byl odprodej osady a jejího okolí do majetku frýdlantského panství roku 1591. Od 15. století byla navštěvována italskými prospektory hledajícími drahokamy na Safírovém potoce. Ti zde hledali celou řadu drahých kamenů, byly mezi nimi například rubíny, modré safíry, spinely, topazy a v neposlední řadě nerost ilmenit, který byl pojmenován místními jako izerín. Roku 1769 měla osada celkem 7 domů.

(zdroj: Wikipedia)

Jizerka v roce 1903 a 2003

Když byla na Jizerce v roce 1829 dokončena stavba první sklářské huti, bylo třeba vybudovat i dostatečné sídlo pro huťmistra. Dům, který pro něho byl vystavěn, byl na zdejší poměry neobvykle velký ahonosný. Po ukončení sklářské výroby v roce1911 byl využíván k letní rekreaci dětí. Nejkrušnější období zajímavé stavební památky nastalo v devadesátých letech uplynulého století. V hodině dvanásté se naštěstí našel zájemce, který stavení s mimořádnou pečlivostí opravil, takže od roku 2003 zde tráví volné chvíle hosté penzionu Panský dům.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Kutin)

Jizerka v roce 1938 a 15.5.2015

Nejvýchodnější cíp Jizerky. Dále jsou již pouze lesy, táhnoucí se k hranici na řece Jizeře; jejich samotu strážil osamělý a tajuplný Hoyerův dům. Úplně dole je v louce u říčky Jizerky celnice, nad ní pak Bradlerův dům číslo 24, později proslulý jako turistická chata Stockelbaude a dodnes označovaný jako Šteklovna. Výše je Kunzeho pila, dnes oblíbený penzion Stará pila. Až se nechce věřit, že na její kolo byla voda z Jizerky přiváděna půl kilometru dlouhým náhonem až od mostu pod křižovatkou s Lasičí cestou, jeho průběh je ale v loukách stále patrný.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

Pešákovna na Jizerce (1938)

PANSKÝ DŮM

V roce 1829 ho spolu se sklárnami na Jizerce postavil král zdejších sklářů Franz Riedel. Počátkem 20. století sloužil dům k rekreaci a později jako hospodářské stavení lesní správy.70. léta 20. století byla ve znamení nepovedené a nedokončené přeměny Panského domu na rekreační zařízení. Dům ležel ladem a pomalu se rozpadal.Zatímco exteriér si zachoval zbytky bývalé krásy, interiéry byly ještě v roce 2002 zdevastované. Citlivá rekonstrukce, která skloubila historické prvky s moderními, vrátila objektu jeho lesk a slávu. Dnes je z něj kulturní památka, která od roku 2003 zase slouží turistům a hostům."

 "Proč vznikl počátkem 19. století kamenný pomník Pyramida, nikdo přesně neví. Možná na počest návštěvy hraběte Clam-Gallase v roce 1815, snad jako připomínka první stavby v Riedlových sklárnách na Jizerce v roce 1829."(autor příspěvku Vojtěch Klimt)

Pyramida

Proč vznikl počátkem 19. století kamenný pomník Pyramida, nikdo přesně neví. Možná na počest návštěvy hraběte Clam-Gallase v roce 1815, snad jako připomínka první tavby v Riedlových sklárnách na Jizerce v roce 1829. Po založení skláren vedle ní postavili brusírnu skla, koncem 19. století v ní začal fungovat oblíbený hostinec rodiny Kunzeových a v roce 1927 přistavěli prostorný roubený sál.

Po 2. světové válce provozovala hostinec Pyramida, jediný na Jizerce, paní Kakrdová, rozená Kunze. Od 60. let zařízení často měnilo vlastníky a provozovatele a výsledkem byly nesourodé přístavky a zanedbaná údržba. Pyramida přesto stále zůstávala pojmem.

Na jaře 2005 se konečně dočkala celkové rekonstrukce a už o rok později zahájila úspěšné tažení směrem ke spokojeným klientům. Do centra společenského dění ji vrátilo obnovené jeviště, kde se koná řada oblíbených akcí v čele s dubnovým kočičkovým bálem.

(zdroj: https://www.jizerka.cz/historie/)

Chata Pyramida na Jizerce v roce 1937

Vyprávění o jizerskohorských hospodách by nebylo úplné, kdybychom vynechali chatu Pyramida. Své jméno dostala podle sloupu vztyčeného zde na počest hraběte Wilhelma Clam-Gallase, syna majitele panství. Původně to byla brusírna skla, později přestavěná na hostinec. Ten ale neproslavilo jméno Wilhelm Clam-Gallas, ale Marta Kakrdová. Narodila se v roce 1910, jako dcera zdejšího hostinského a starosty Franze Kunzeho, a vládla v Pyramidě až do své smrtí v roce 1977. Vypráví se o ní mnoho historek. Měla jsem možnost prolézt Pyramidu zrekonstruovanou a vylepšenou od sklepa až po střechu. A věřte nebo ne. Její laskavý duch tu vládne pořád. zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014

Jizerka v roce 1940 a 12.5.1998

Jizerka v roce 1935 a 9.2.2015

Zimní spousty zasypaly Jizerku a vykouzlily z hostince Pyramida sněžný zámek. Ještě v polovině 19. století patřily všechny pozemky v tomto místě hraběti Clam-Gallasovi, který je dlouhodobě pronajal sklářům Riedelům. Důvod postavení žulové pyramidy se jenom odhaduje - snad se tak stalo roku 1827 na počest pana hraběte Wilhelma, po němž byla roku 1815 pojmenována i osada. Jisté ale je, že pomník přinesl název hospodě, která vznikla v bývalé brusírně skla. Po válce to byl dlouho jediný podnik na Jizerce; spojován byl s paní hostinskou Kakrdovou. V roce 2006 byla Pyramida citlivě opravena.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

Chata pod Bukovcem

Jizerka číslo 1 (1923)

Původní horská chalupa, která byla v těchto místech evidována v roce 1843, byla později přestavena na hostinec Iserthal, nazývaný též Endlerova bouda. Stávala na samém konci Jizerky směrem od Bukovce proti Hnojovému domu. Číslo 1 měla proto, že tehdejší číslování se dělalo od Bílého Potoka. V 50. letech 20. století hostinec zanikl a na jeho místě byl otevřen zemník pro těžbu žulového perku na stavbu lesních cest. Když se perk přestal těžit, zarostlo místo vřesovištěm. Nyní se zde staví nové rekreační zařízení, které rozpoutalo mnohé vášně. Není nám dáno soudit, a tak jen můžeme držet palce Jizerce, aby to bylo k jejímu prospěchu.

(zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014)

pozn. V současnosti již (2023) je nový pension v provozu:

komentář Jany Fojtíkové - penzion již funguje, snad druhým rokem. Majitelé přes 20 let pobývali na Jizerce v různých penzionech, až se rozhodli koupit ruinu a postavit na původních základech nový. Myslím, že velmi zdařile a citlivě. Paní navíc výborně vaří.

Zveme Vás do našeho nově postaveného rodinného penzionu s restaurací na Jizerce, užít si víkend, dovolenou, setkání s přáteli, rodinnou oslavu, nebo prostě jen pár volných dní.

Penzion byl postaven v místě původního hostince na Jizerce s číslem popisným 1.

Přijďte si vychutnat naši pohostinnost. Věřte, že Vám s dobrou náladou splníme (skoro) každé Vaše přání a to vše v překrásném místě v osadě Jizerka, jejíž historie sahá až do roku 1539 a kde můžete i bez dalekohledu pozorovat hvězdy.

Jára a Zdena Šulcovi

Sklárna

Sklárnu, v pořadí druhou na Jizerce, postavila rodina krále jizerskohorských sklářů Riedela v roce 1866. Sklo se v ní tavilo a skleněné výrobky vyráběly až do začátku 20. století.

Do 2. světové války sloužila jako turistická ubytovna, potom jako skladiště nebo garáž. Po roce 1990 byl objekt zrestaurován a přestavěn na penzion a restauraci. Tím byl zachráněn před zbořením.

Ve 21. století jsme do unikátní rozlehlé kamenné výrobní haly vestavěli kryté sportoviště. Dnes je tato krásná budova kulturní památkou.

Na sklářskou tradici navazují velmi oblíbené Anenské sklářské slavnosti na Jizerce, které se konají vždy nejbližší sobotu od svátku sv. Anny 26. července.

(zdroj:  https://www.jizerka.cz/historie/ )

Středobod Jizerek

Nečekané setkání se stejně smýšlejícím Rafal Kotylak Parádní, studené, větrné odpoledne

.(foto Tomáš Exner)

DIVOKÝ JEZDEC

Obec Kořenov vznikla v roce 1960 sloučením původních obcí Jizerka, Polubný, Příchovice a Rejdice. Rozlohou 55,8 km² patří mezi největší obce v ČR. Kořenov se rozkládá na území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a částí se dotýká Krkonošského národního parku. První osídlenci z počátku 16. století se živili lovem zvěře a ryb, později porážením dřeva a pálením uhlí v milířích, ještě později pak byly zakládány sklářské hutě.

Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se stal majitelem této části Jizerských hor Albrecht z Valdštejna, který prodal své navarovské a semilské panství rodu hrabat Desfoursů a ti je spojili do panství semilského. V roce 1824 přikoupil jizerskohorské obce kníže Rohan. V 18. století přicházeli do zdejšího kraje němečtí kolonisté se sklářským podnikáním, káceli lesy a proměňovali je v ornou půdu a pastviny. Češi zůstávali v nížinách, Němci v předhůří.

Stará frýdlantská osada Jizerka byla k nynějšímu Kořenovu přičleněna až v roce 1960. V Příchovicích byl v roce 1824 položen základní kámen kostela sv. Víta, v roce 1847 byly položeny základy kamenné rozhledny Štěpánky - dominanty Příchovic, pojmenované na počest arcivévody Štěpána. Nejstarší obcí v okrese Tanvaldském byly Rejdice. Ve třicetileté válce byla tato obec vypálena Švédy. Osídlování Polubného bylo součástí původní české kolonizace od Vysokého nad Jizerou. Na nejvyšší planině byl v roce 1783 vysvěcen kostel sv. Jana Křtitele s farou, v roce 1799 byla vybudována škola. Rozhodnutím císaře Františka Josefa byla obec Polubný v roce 1899 povýšena na městys. Přičiněním sklářských magnátů Riedlů byla z Jilemnice vedena přes Tanvald kolem skláren v údolí Desné do Kořenova železniční trať. Trať otevřená v roce 1902 pokračovala dále do Pruska. V roce 1843 byly založeny lázně Kořenov, ke kterým v roce 1872 nechal sklář Jan Riedel postavit lázeňský dům. V lázních byly praktikovány kúry vodní, sirné, rašelinné a s přípravou smrkového jehličí. Krátce po roce 1949 byly znárodněné lázně uzavřeny.

Do neosídlených hor pod Bukovou horou na dnešní Jizerce se uchylovali pronásledovaní evangelíci. Kolem roku 1550 se zde usadilo několik horníků, kteří těžili safíry, v roce 1828 zde založil sklář Riedel sklářskou huť, která na počátku 20. století zanikla a ze sklářů se stali dřevaři.

Kořenov jako obec (sídelní útvar) vznikl sloučením samostatných obcí Polubný a Příchovice, osady Rejdice a Jizerky tehdy patřící obci Bílý Potok. Sloučení se stalo v roce 1960. Jméno Kořenov je odvozeno z názvu místní části v obci Polubný. (autor příspěvku Jaroslav Zeman - Protržená přehrada)

www. korenov.cz

Nad horskou osadou

(foto Tomáš Exner)