Jílemnice

06.04.2023
1911 Celkový pohled (zdroj: Historie.cz)
1911 Celkový pohled (zdroj: Historie.cz)

Jilemnice (německy Starkenbach) je podkrkonošské město v okrese Semily. Je jedním z měst, která si činí nárok na označení "brána do Krkonoš".  Je přirozeným centrem pro střední část západních Krkonoš a Podkrkonoší. Žije zde přibližně 5 400 obyvatel. Zajímavý je půdorys centra města, ukazující na jeho plánovité založení, nikoli živelné osídlení. V roce 1894 zde vznikl Český krkonošský spolek SKI Jilemnice, nejstarší český lyžařský spolek. (zdroj: Wikipedia)

Pohled na trhové město Jilemnice, kresba Johanna Venuta z roku 1786
Pohled na trhové město Jilemnice, kresba Johanna Venuta z roku 1786
Kresba Jilemnického zámku před dostavbou
Kresba Jilemnického zámku před dostavbou
Jilemnický zámek v současnosti
Jilemnický zámek v současnosti
Farní římskokatolický kostel svatého Vavřince
Farní římskokatolický kostel svatého Vavřince
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Jilemnici
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Jilemnici
Radnice
Radnice
Železniční stanice Jilemnice
Železniční stanice Jilemnice
Dřívější dívčí škola, dnes ZŠ Komenského
Dřívější dívčí škola, dnes ZŠ Komenského
Biatlonová střelnice v areálu Hraběnka
Biatlonová střelnice v areálu Hraběnka

Sport

Město Jilemnice je označována jako "kolébka českého lyžování". Již od roku 1894 zde sportovní lyžování organizuje Český krkonošský spolek SKI, nejstarší samostatný lyžařský spolek v českých zemích.[31] Ve městě působí různé další sportovní spolky a organizace, například TJ Sokol či fotbalový klub SK Jilemnice.

Pro sport v krytých prostorách slouží především sokolovna na Tyršově náměstí, dále městská Sportovní hala ve Studentské ulici a několik školních tělocvičen. Ke sportu pod otevřeným nebem jsou využívány zejména víceúčelový sportovní stadion v někdejším Sokolském parku (s fotbalovým hřištěm, běžeckými dráhami, tenisovými kurty aj.), na jižním okraji města situovaný Všesportovní areál Hraběnka (s částečně osvětlenou asfaltovou in-line dráhou v délce 2,7 km a s biatlonovou střelnicí o dvaceti stavech) nebo školní hřiště ZŠ Komenského.

(zdroj: Wikipedia)

Město vzniklo někdy na počátku 14. století jako hospodářské centrum rozsáhlého štěpanického panství drženého pány z Valdštejna. Žel historické prameny nám neumožňují souvislejší pohled do nejstarší historie města, neboť naprostá většina pramenů byla zničena (zejména požárními katastrofami). Pravidelný půdorys náměstí a přilehlých ulic nám napovídá, že město vzniklo patrně na zeleném drnu. Vzhledem ke své odlehlé poloze se Jilemnice rozvíjela pomaleji než poddanská města v živém a úrodném vnitrozemí. Zdá se však, že odlehlá poloha ji léta chránila před vážnými válečnými pohromami. Rozmach města byl ještě výrazněji omezen od roku 1492, kdy si Valdštejnové město i panství rozdělili na dvě samostatné části.

Z 15. století pocházejí první zmínky o jilemnických dolech. V následujícím století se připomíná zdejší vyspělé plátenictví.

Události třicetileté války zasáhly oblast až v roce 1634, kdy město vypálili Švédové. Přesto důsledky války pro město i okolí byly katastrofální. Jilemnice ztratila valnou část svého hospodářského zázemí, obchodní svazky byly na léta zpřetrhány. Město zchudlo natolik, že stavba skromné dřevěné školy v roce 1638 a znovu v roce 1683 si vyžádala spolupráci obou částí rozdělené obce a odprodej části obecního majetku. Obchod váznul po celé 17. století, zdejší plátna se nedokázala prosadit na širším než místním trhu. Také pokusy obnovit zdejší těžbu rud se minuly účinkem.

Pronikavý obrat k lepšímu nastává teprve rokem 1701, kdy obě části panství se spolu s městem opět sloučily pod rukou jediného majitele – hraběcího rodu Harrachů, jehož příslušníci vynikali pružnou a progresívní hospodářskou politikou.

Noví majitelé v prvé řadě pozvedli na světovou úroveň zdejší sklářství a plátenictví. Ze zahraničí nechali dovézt kvalitnější lněná semena a zároveň přizvali zkušené zahraniční odborníky, kteří měli naučit zdejší lid lepšímu zpracování lnu. Největším nedostatkem zdejších pláten bývalo jejich závěrečné zpracování. Proto Harrachové zakládali četná bělidla (nejbližší v Jilemnici – Hrabačově), jež poskytovala odpadní látky využívané s úspěchem v zemědělství jako první umělá hnojiva a přispěla tak nemalou měrou ke zvyšování úrovně polního hospodářství. Plátenická sláva města vyvrcholila ve druhé polovině 18. a na počátku 19. století, kdy se zde tkaly vynikající batisty, závoje i další zboží špičkové kvality. Sláva zdejších výrobků daleko překročila hranice rakouské monarchie. Ostatně Krkonošské muzeum v Jilemnici dodnes chová ukázky ruční příze z počátku 19. století. 296 metrů této příze váží pouze jediný gram! Dodnes se jedná o nejjemnější lněnou přízi na světě.

Len se zpracovával částečně po domácku, částečně v hraběcích manufakturách (nejbližší v Jilemnici – Hrabačově). Také Jilemničtí se pouštěli do plátenického podnikání a zejména obchod jim přinášel značné zisky. To vše se začalo velmi rychle odrážet na vzhledu města. Staré přízemní roubené domky začaly ustupovat honosnější roubené zástavbě, objevily se i první zděné stavby. Rovněž obyvatel rychle přibývalo. Zámožnost se dodnes zračí v řadě barokových statuí v ulicích města a náměstí, zejména pak v monumentální barokní architektuře a cenném zařízení kostela sv. Vavřince.

Zvýšený stavební ruch spojený s rozvíjejícím se průmyslovým podnikáním měl však i své stinné stránky. Množily se zhoubné požáry a zvláště krutě postihly město v roce 1788, 1803, 1838. Valnou měrou setřely jeho někdejší ráz a přinutily zdejší obyvatele stavět z cihel a kamene. Při největším z uvedených požárů, v roce 1788, lehlo v Jilemnici popelem 114 domů a řada dalších v důsledku poškození musela být zbořena.

Během první poloviny 19. století plátenictví zvolna upadalo. Textilní podnikání stále více ovládala moderní tovární velkovýroba, v níž se Jilemnice nedokázala výrazněji prosadit a slibný rozvoj zahájený v 18. století zvolna ustrnul. Teprve ve druhé polovině století se ve městě opět začalo čileji podnikat.

V průběhu 19. století se Jilemnice, od založení osídlená českým obyvatelstvem, začala probouzet k uvědomělému národnímu životu. Rozproudil se tu zejména po pádu Bachova absolutismu a Jilemnice se stala centrem českých obyvatel Krkonoš.

Se zlepšujícími se dopravními podmínkami (zejména po vybudování důležitých železničních spojů) se začal rozvíjet turistický ruch. Roku 1889 tu byl založen druhý mimopražský odbor Klubu českých turistů. V této souvislosti nelze nevzpomenout na průkopnické úsilí dolnoštěpanického řídícího učitele Jana Buchara, neúnavného propagátora Krkonoš. Právě on si jako první uvědomil, jak významnou ekonomickou i národnostní posilou pro zdejší obyvatele může být proud turistů z vnitrozemí. Jilemnice se v té době začala měnit v příjemné východisko do západních Krkonoš.

Se jménem Jana Buchara je neodmyslitelně spojena další slavná jilemnická tradice – lyžování. Lyže sem přivezl pro své lesní dělníky v roce 1892 hrabě Jan Harrach. Ačkoliv se nejednalo o první české lyže (ty získal již v roce 1887 Josef Rössler Ořovský v Praze), lyžování se tady ujalo neobyčejně rychle, rozšířilo se do všech vrstev obyvatelstva a Jilemnice se stala nejvýznamnějším českým lyžařským centrem a jistě právem byla označována přídomkem "kolébka českého lyžování". Ruku v ruce s praktickým využitím lyží se začalo rozvíjet i lyžování sportovní. Již v roce 1893 zdejší lyžaři uspořádali první lyžařský výlet. O dva roky později (1895) založili první samostatné lyžařské sdružení v českých zemích a na Slovensku "Český krkonošský spolek Ski". Ten se chopil organizace sportovního lyžování a spolu s pražským klubem sehrál v jeho rozvoji neobyčejně důležitou roli. Z Jilemnice vyšla řada vynikajících lyžařů. Jen zcela namátkou připomeňme tragicky zahynulého Bohumila Hanče (1913), dále pak Jaroslava Cardala, Evu Paulusovou, Stanislava Henycha, Květu Jeriovou – Peckovou atd. Lyžařskou líhní zůstává Jilemnice dosud. Lyžařský dorost je mimo jiné vychováván ve specializovaných třídách místní základní školy a gymnázia.

Mimořádným rozvojem prošlo ve druhé polovině 19. století také jilemnické školství. Vedle podstatně rozšířené sítě základních škol vznikla v roce 1873 průmyslová škola textilní, jež nedávno zanikla. V roce 1913 bylo založeno gymnázium, první střední škola s českou vyučovací řečí v Krkonoších.

Slibný rozvoj města pokračoval i v meziválečném období. Přibrzdily jej teprve mnichovské události, jež posunuly státní hranici až do těsného sousedství města a ochromily z velké části místní ekonomické vztahy a v neposlední řadě i turistický ruch.

Po roce 1945 zaznamenalo město výrazné proměny. Změnila se především struktura průmyslu. Textilní závody byly zčásti nahrazeny průmyslem strojírenským (dnes Brano Group a. s. výroba autopříslušenství) a průmyslem potravinářským (Devro s.r.o., jediný výrobce umělých střev v České republice). V souvislosti s těmito změnami se do určité míry změnila i struktura obyvatelstva.

Přestože město i nadále zůstalo východiskem do západních Krkonoš a ročně jím procházely statisíce turistů, nemohlo v minulém systému této přednosti využít a zvolna ztrácelo přívětivý charakter letoviska. Obnovit tuto tvář, regenerovat cenné historické jádro a vybavit město vším, co turisté ke svému pohodlí potřebují, patří k prvořadým úkolům současné epochy.

Z Jilemnice vyšla řada významných a slavných rodáků: V roce 1836 se zde narodil geolog světového významu František Pošepný, zakladatel světové ložiskové geologie. Jako vynikající chemik proslul Josef Hanuš (1878–1952), k jehož poctě je dodnes udělována Hanušova medaile. Obecné popularitě se těší dílo spisovatele Jaroslava Havlíčka (1896–1943), jednoho z našich největších meziválečných epiků (Neviditelný, Petrolejové lampy, Synáček, Barbora Hlavsová), pro nějž Jilemnice zůstala nejdůležitějším inspiračním zdrojem. Spisovatel Jan Weiss (1892–1972) patří k zakladatelům české sci-fi (Dům o tisíci patrech, Spáč ve zvěrokruhu atd.). Do dějin české umělecké fotografie se nesmazatelně zapsal Zdenko Feyfar (1913). Dominantní postavení v jeho díle zaujaly rodné Krkonoše a Praha. Na zdejším gymnáziu studoval roku 1938 populární skladatel, interpret a výtvarník Jiří Šlitr (1924–1969), rodák ze Zálesní Lhoty. Z nedaleké Víchovské Lhoty pochází jeden z největších českých realistických krajinářů František Kaván (1866–1941).

zdroj: https://www.mestojilemnice.cz/o-meste/o-meste/

Interiér Kina 70
Interiér Kina 70

Kultura

Ve městě se nachází jednosálový biograf Kino 70, který byl svého času teprve druhým kinem s projekční technologií 70 mm. V kině se pořádá od roku 2014 lidskoprávní filmový festival Mnoho světů v Jilemnici.

V roce 1860 byl v Jilemnici založen ochotnický spolek Kollár (kde se výrazně angažoval třeba pedagog Josef Bernard) a působil zde až do šedesátých let 20. století. Tradice ochotnického divadla zde byla velmi silná.

Působil zde také zábavní spolek Rámus (1872–1882), Divadelní odbor TJ Sokol Jilemnice (1896[pozn. 2]–1914), Dělnická vzdělávací beseda "Havlíček" Jilemnice (1899–1907), Akademický spolek "Podhoran" Jilemnice (1910–1913), Lidová scéna J. K. Tyl v Jilemnici (1913–1944).[27] V současnosti zde funguje ochotnický spolek Divadlo v Roztocké založené roku 1991 Zdeňkem Karáskem a Dětský divadelní soubor Jilm založen v roce 1996.

Taktéž zde funguje taneční skupina PaulDance, která dosahuje významných výsledků ve světě (např. titul Mistři světa 2016 na Mistrovství světa IDO ve speciálních párových tancích)

Natáčela se zde část první epizody seriálu Hop nebo Trop.

V literatuře nalezneme Jilemnici především v románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy, Vlčí kůže a novele Synáček. Místní Tauchmannova vila sloužila jako předloha pro Hajnovu vilu v románu Neviditelný. Na Jilemnici vzpomíná ve svých básních i jeho syn Zbyněk Havlíček (např. ve své básni Sbohem můj rodný dome z cyklu "Jděte do prdele, všichni, všichni, všichni! Třetí manifest" z roku 1960).

V Jilemnici byla 2004 založena skupina Koneckonců. Město také poskytlo inspiraci pro blackmetalové album Jilemnický okultista skupiny Master's Hammer. (zdroj: Wikipedia)

Krkonošské muzeum v Jilemnici
Krkonošské muzeum v Jilemnici

Pamětihodnosti

Za péči o památky získala Jilemnice ocenění Historické město roku 2012. Nejznámější jsou:

  • Jilemnický zámek; je zde umístěn Metelkův mechanický betlém z roku 1983.
  • Kostel svatého Vavřince – dřevěná stavba nahrazena kamennou, kterou dal roku 1729 vystavět Alfons hrabě Harrach
  • Radnice na náměstí
  • Bývalý hraběcí pivovar
  • Kaple Božího těla v Jilmu
  • Kaple svatého Isidora
  • Domy ve Zvědavé uličce

Jilemnické náměstí v zimě (vlevo radnice)
Jilemnické náměstí v zimě (vlevo radnice)
Jarmark na jilemnickém náměstí, foto Josef Vejnar (1897)
Jarmark na jilemnickém náměstí, foto Josef Vejnar (1897)
1899 (zdroj: Historie.cz)
1899 (zdroj: Historie.cz)
Demonstrace na jilemnickém náměstí, foto Jaroslav Feyfar (1907)
Demonstrace na jilemnickém náměstí, foto Jaroslav Feyfar (1907)
1897 (zdroj: Historie.cz)
1897 (zdroj: Historie.cz)
1899 Stavba dráhy mezi Jilemnicí a Hrabačovem, vpravo zbytky domku Novotných (foto Josef Vejnar) (zdroj: Historie.cz)
1899 Stavba dráhy mezi Jilemnicí a Hrabačovem, vpravo zbytky domku Novotných (foto Josef Vejnar) (zdroj: Historie.cz)
1900 Restaurace Na Kozinci (zdroj: Historie.cz)
1900 Restaurace Na Kozinci (zdroj: Historie.cz)
1900 Jilemnice náměstí (zdroj: Historie.cz)
1900 Jilemnice náměstí (zdroj: Historie.cz)
1900 Zvědavá ulička (zdroj: Historie.cz)
1900 Zvědavá ulička (zdroj: Historie.cz)
1900 Stará část Palackého ulice (zdroj: Historie.cz)
1900 Stará část Palackého ulice (zdroj: Historie.cz)
1901 Radnice, celkový pohled, Kozinec, zámek, sokolovna (zdroj: Historie.cz)
1901 Radnice, celkový pohled, Kozinec, zámek, sokolovna (zdroj: Historie.cz)
1902 Kozinec (zdroj: Historie.cz)
1902 Kozinec (zdroj: Historie.cz)
1903 Občanská záložna (zdroj: Historie.cz)
1903 Občanská záložna (zdroj: Historie.cz)
1905 Pohled od JZ (zdroj: Historie.cz)
1905 Pohled od JZ (zdroj: Historie.cz)
1905 Kozinec (zdroj: Historie.cz)
1905 Kozinec (zdroj: Historie.cz)
1905 Kozinec (zdroj: Historie.cz)
1905 Kozinec (zdroj: Historie.cz)
1905 Celkový pohled (zdroj: Historie.cz)
1905 Celkový pohled (zdroj: Historie.cz)
1906 Celkový pohled (zdroj: Historie.cz)
1906 Celkový pohled (zdroj: Historie.cz)
1909 Statek (zdroj: Historie.cz)
1909 Statek (zdroj: Historie.cz)
1910 Pošta (zdroj: Historie.cz)
1910 Pošta (zdroj: Historie.cz)
1915 Celkový pohled (zdroj: Historie.cz)
1915 Celkový pohled (zdroj: Historie.cz)
1911 Kočár se saněmi (zdroj: Historie.cz)
1911 Kočár se saněmi (zdroj: Historie.cz)
1915 Nádraží (zdroj: Historie.cz)
1915 Nádraží (zdroj: Historie.cz)
1920 Celkový pohled od jihovýchodu (zdroj: Historie.cz)
1920 Celkový pohled od jihovýchodu (zdroj: Historie.cz)
1928 Kubánkova továrna (zdroj: Historie.cz)
1928 Kubánkova továrna (zdroj: Historie.cz)
1930 Restaurace Na Kozinci (zdroj: Historie.cz)
1930 Restaurace Na Kozinci (zdroj: Historie.cz)
1930 Restaurace Kozinec (zdroj: Historie.cz)
1930 Restaurace Kozinec (zdroj: Historie.cz)
1950 Jilemnice náměstí  (zdroj: Historie.cz)
1950 Jilemnice náměstí (zdroj: Historie.cz)
1935 Vojákův mlýn (zdroj: Historie.cz)
1935 Vojákův mlýn (zdroj: Historie.cz)
1935 Pražská ulice (zdroj: Historie.cz)
1935 Pražská ulice (zdroj: Historie.cz)
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
17.8.1954 Celkový pohled na město (zdroj: Historie.cz)
17.8.1954 Celkový pohled na město (zdroj: Historie.cz)
archiv M.Péč
archiv M.Péč
1980 Jilemnice- celkový pohled, Krakonoš, náměstí a zámek (zdroj: Historie.cz)
1980 Jilemnice- celkový pohled, Krakonoš, náměstí a zámek (zdroj: Historie.cz)
1955 (zdroj: Historie.cz)
1955 (zdroj: Historie.cz)
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
1955 Jilemnická kovárna (zdroj: Historie.cz)
1955 Jilemnická kovárna (zdroj: Historie.cz)
2018 Zde stávala "Jilemnická" kovárna. Vpravo vidíte kousek kruháče. (zdroj: Historie.cz)
2018 Zde stávala "Jilemnická" kovárna. Vpravo vidíte kousek kruháče. (zdroj: Historie.cz)






kliknutím vstoupíte na