Heřmanička

Heřmanička (Frýdlant v Čechách – Heřmanice – Žitava)

Mezinárodní kořeny, lidová jména a úzký rozchod

Frýdlantské obchodní dráhy vznikaly postupně v 90. letech 19. století, avšak kořeny úzkokolejného spojení sahají ještě hlouběji. Již v roce 1864 vzniklo komité na výstavbu dráhy ze Zittau (Žitavy) přes Reichenau (dnešní Bogatyni) do Frýdlantu. Vzhledem ke složitým politickým jednáním mezi Rakouskem a Saskem však projekt ztroskotal.

Pruská strana chtěla uspokojit poptávku po železnici alespoň částečně, a tak vybudovala úzkokolejku ze Zittau do Reichenau (úzký rozchod 750 mm byl zvolen proto, aby mohla vést přímo do továren a co nejblíže obcím), s provozem zahájeným 17. října 1884. Z Reichenau do Frýdlantu pak nějakou dobu fungovalo alespoň dostavníkové spojení.

Zájem o přímé železniční propojení však neutuchal. Vzniku definitivní tratě nejvíce napomohly textilní továrny v Dětřichově a cihelna s výrobou šamotového zboží v Kunraticích, které potřebovaly dovážet české uhlí a vyvážet své výrobky. Nakonec bylo rozhodnuto ve prospěch úzkého rozchodu. Místní obyvatelé i železničáři svou rázovitou dráhu s oblibou nazývali Heřmanička, Žitavka nebo také Kudlanka.

Po složitých přípravách, vyřešení trasování přes Dětřichov (včetně stavby úvratě) a zajištění financí začala stavba v dubnu 1899. Provoz na trati vedoucí z Frýdlantu přes Dětřichov, Kunratice a Heřmanice do někdejších Markocic, Bogatyně a dál do německé Žitavy (odtamtud pokračovala dokonce na Oybin a do Jonsdorfu) byl slavnostně zahájen 25. srpna 1900.

Od válečných zvratů po nucený konec

V soukromých rukou dráha fungovala do roku 1924,čehož 1. ledna 1925 převzal stát (podřízeno ředitelství drah v Hradci Králové). Po mnichovském diktátu přešla Heřmanička pod správu Německých říšských drah (DRB). Konec druhé světové války přinesl přerušení provozu a 30. května 1945 dorazil do Heřmanic první osidlovací vlak s českými železničáři. Německý úsek za hranicemi však zanikl již po válce, kdy se jeho větší část ocitla na polském území, a mezinárodní doprava tak definitivně skončila.

V poválečném období se průmysl nadechl k novému životu a otevřely se čedičové lomy v Heřmanicích. Osobní doprava byla sice v roce 1947 kvůli nerentabilitě zrušena a nahrazena autobusy, avšak obce vytrvale protestovaly, protože autobusy kapacitně nestačily. Po letech snah byla osobní doprava 14. července 1957 opět obnovena a v 60. letech se trať dočkala modernizace.

Kritický úder však přišel v lednu 1976. Dne 13. ledna 1976 byl na základě zprávy o velmi špatném stavu železničního svršku (po sérii vykolejení) definitivně zastaven provoz. Posledním vlakem byl osobní spoj z Heřmanic do Frýdlantu. Náhradní autobusová doprava jezdila až do června 1984, kdy byla trať úředně zrušena, a v roce 1997 byly zbývající koleje vytěženy do sběrných surovin.

Druhý dech: Spolek Frýdlantské okresní dráhy a muzeum

Odkaz Heřmaničky naštěstí zcela nezanikl. Skupina nadšenců se se zánikem nikdy nesmířila – již od 80. let pořádali pochod "Po stopách Heřmaničky" a 10. září 2004 založili Spolek Frýdlantské okresní dráhy.

Díky jejich úsilí dnes v bývalé lokomotivní výtopně ve Frýdlantu v Čechách (vlevo od hlavní stanice při pohledu od vlaku, vedle přejezdu na Černousy a Nové Město pod Smrkem) funguje železniční muzeum. To schraňuje unikátní exponáty, dokumenty a vlastní dokonce i funkční typ původní lokomotivy a několik historických vozů. Spolek navíc úspěšně oživil část kolejiště ve Frýdlantu, kde se konají předváděcí jízdy, a postupně zachraňuje i polozřícenou budovu nádraží v Heřmanicích s vizí vybudování nového muzea a navazující cyklostezky.

Vzniku tratě z Frýdlantu do Heřmanic nejvíce napomohly textilní továrny v Dětřichově a cihelna s výrobou šamotového zboží v Kunraticích. Již v roce 1864 bylo zřízeno komité na výstavbu dráhy ze Zittau přes Reichenau do Frýdlantu. Vzhledem k složitým jednáním mezi Rakouskem a Saskem celý projekt ztroskotal. Pruská strana, aby uspokojila zájem o železnici, vybudovala úzkokolejku ze Zittau do Reichenau. Úzký rozchod byl zvolen pro to, aby dráha mohla vést do továren a co nejblíže obcí. První jízda proběhla 17.10.1884. Z Reichenau do Frýdlantu pak fungovalo nějaký čas dostavníkové spojení.

Frýdlant v Čechách. I když do Heřmanic se jelo naposledy v r. 1976, lokomotiva T47.008 byla vyfotografována v depu ve Frýdlantu 14.července 1981. (Foto: Petr Ovsenák)

Ve čtvrtek 24. ledna 1907 ráno došlo na trati Heřmanice – Frýdlant k železničnímu neštěstí, 

které si mohlo lehce vyžádat i oběti na životech. Když za panující silné bouře vyjel z kunratického nádraží na trať první ranní vlak č.201, převrátil za obcí náraz větru několik vagonů na konci soupravy. 

Ty se svezly po náspu trati a strhly s sebou i služební vůz a jeden vagon pro cestující. Lokomotiva zůstala naštěstí na kolejích. Ve vlaku byly lehce zraněny 4 osoby. Na místo neštěstí byl povolán obvodní lékař MUDr. Metzel, který zraněným poskytl první pomoc. Na místo se také rychle dostavila i soudní komise pod vedením JUDr. Jindricha, která měla sepsat zprávu o události a vzniklých škodách. Bylo velkým štěstím, že se z této nehody pasažéři vlaku, mezi kterými byli nejen zaměstnanci železnice, ale i velké množství školou povinných dětí, vyvázli jen s velkým leknutím.

autor příspěvku Petr Krause

13. ledna 2026 je to přesně 50 let od zastavení provozu na naší úzkorozchodné trati z Frýdlantu do Heřmanic, tedy na tzv. Heřmaničce. Tehdy (také v úterý) 13. ledna 1976 byla od 10:00 hod. zavedena tzv. trvalá nepředvídaná výluka traťové koleje v celém úseku trati z Frýdlantu až do Heřmanic. Důvodem byl špatný stav železničního svršku.

Trať se již 7. ledna 1976, mj. po několika předchozích vykolejeních, přeměřila a poté už bylo jen v zápise sepsaném právě 13. ledna 1976 konstatováno, že jsou na mnoha místech překročeny dovolené odchylky rozchodu, že stav pražců, kolejnic a upevňovadel je velmi špatný a že tento stav nezaručuje bezpečný provoz. Zároveň bylo rozhodnuto o zastavení provozu.A tak tedy posledním vlakem toho dne byl osobní vlak č. 20705 s odjezdem v 7:09 z Heřmanic a s příjezdem do Frýdlantu v 7:50 hod.Od toho osudného dne místo vlaků do Heřmanic jezdily autobusy. Náhradní autobusová doprava trvala až do června 1984 (tedy přes 8 let...), kdy se trať úředně zrušila.

Železnice rychle zarůstala náletovými dřevinami, nádražní budovy v Kunraticích a posléze i v Dětřichově a Heřmanicích byly opuštěny a chátraly, železniční přejezdy se zaasfaltovaly.Kupodivu koleje, až na několik kratších úseků, zůstaly ležet na svém místě do roku 1997, kdy byly vytěženy do sběrných surovin.

Motorové lokomotivy T47.008 a T47.020 se odvezly na úzkokolejky v Jindřichově Hradci, lokomotiva T47.010 byla převezena do šumperských železničních dílen na rozebrání na náhradní díly a sešrotování.

Čtyři tehdy ještě zánovní osobní vozy řady Balm/ú chátraly několik let ve stanici ve Frýdlantu. Poté i ty byly v první polovině 80. let postupně sešrotovány. Ani pátý vůz řady Balm/ú, který se tenkrát vrátil z opravy, neunikl sešrotování. Postával několik let na normálně rozchodném voze ve Višňové, a pak se převezl do Jindřichova Hradce, kde byl rozebrán na součástky a vozová skříň sešrotována.Avšak naše úzkokolejka nezanikla zcela úplně. Několik místních železničářů a příznivců se se zánikem dráhy nikdy nesmířilo. Již od druhé poloviny 80. let 20. století klub frýdlantských turistů každoročně pořádal pochod "Po stopách Heřmaničky". Při této akci se vystavovaly zejména fotografie z historie provozu úzkokolejky.Nakonec byl v roce 2004 založen Spolek Frýdlantské okresní dráhy právě za účelem uchování památek a obnovy jedinečné trati s úzkým rozchodem 750 mm.

V červnu roku 2008 spolek otevřel ve frýdlantské lokomotivní výtopně železniční muzeum a v září 2024 se na obnoveném kolejišti nádraží úzkokolejky ve Frýdlantu uskutečnily první zkušební a předváděcí jízdy s lokomotivou T36.002.V současnosti cílem spolku je opět propojit nádraží úzkokolejky ve Frýdlantu s lokomotivní výtopnou (železničním muzeem) a následně i se zastávkou Frýdlant, která se nachází na okraji města při silnici z Frýdlantu do Žitavy.

A tak stále i po padesáti letech žije naděje, že bude aspoň na části trati obnoven historický a turistický provoz osobních vlaků.