Hejnická historie

12.01.2022
Hejnice - pohlednice, rok 1971 (archiv Všichni Čermáci)
Hejnice - pohlednice, rok 1971 (archiv Všichni Čermáci)
zdroj: https://www.ivo-turista.borec.cz
zdroj: https://www.ivo-turista.borec.cz
zdroj: https://www.ivo-turista.borec.cz
zdroj: https://www.ivo-turista.borec.cz
archiv Emila Karkoše
archiv Emila Karkoše
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro

Hejnice

(německy Haindorf) jsou město na severu České republiky ve Frýdlantském výběžku Libereckého kraje. Od krajského i okresního města Liberce leží asi 16 kilometrů severovýchodním směrem. Žije v něm přibližně 2700 obyvatel.

První písemná zmínka pochází z roku 1381, i když některé prameny uvádějí již 13. století, kdy mělo podle pověsti dojít k zázraku uzdravení rodiny sítaře ze sousední obce odměnou za jím zakoupenou a sem donesenou sošku Panny Marie. Z lokality se stalo poutní místo a vystavěl se zde kostel. Vlastníky obce byli postupně Redernové, následně Albrecht z Valdštejna a po něm Gallasové a Clam-Gallasové. Za vlády Gallasů vznikl u kostela františkánský klášter a došlo také k barokní přestavbě kostela. Vzniklá bazilika byla zasvěcena Navštívení Panny Marie. Kostel však po asi 40 letech vyhořel a jeho oprava již nebyla tak velkolepá a rychlá jako předchozí přestavba celého chrámu a dokončila se až na konci 19. století.

Během tohoto století vznikaly v obci průmyslové továrny (porcelánky, papírny a textilky), otevřela se škola a od roku 1900 je do Hejnic zavedena železniční trať. Rozvoj obce měl za následek její povýšení na město, k čemuž došlo 31. července 1917. Během první republiky Hejnice prosperovaly a panoval zde čilý kulturní ruch. Po druhé světové válce a odsunu zdejšího německého obyvatelstva však počet obyvatel, i přes sestěhovávání rodin z československého vnitrozemí, klesal. Během dubna 1950 navíc v rámci Akce K došlo k přepadení místního kláštera, z něhož se vytvořil internační tábor pro řeholníky. Ti pak museli nuceně pracovat v blízkých továrnách. Chátrající klášter se povedlo obnovit a opětovně jej roku 2001 otevřít coby "Mezinárodní centrum duchovní obnovy". Během léta roku 2010 však město postihly záplavy, které jeho část poničily.
Město je tvořeno dvěma částmi (vedle samotných Hejnic ještě Ferdinandovem) a nachází se v údolí na severním úbočí Jizerských hor. Protéká jím řeka Smědá. Prochází tudy silnice II/290 a také železniční trať číslo 038. Ve městě je poštovní úřad, mateřská, základní i střední odborná škola, je zde služebna policie i zbrojnice místních dobrovolných hasičů. Nachází se tu také fotbalové hřiště, na němž hraje své zápasy místní FK Hejnice.
Ke zdejším významným památkově chráněným stavbám patří vedle kláštera a baziliky také barokní boží muka a silniční most u kostela. Pravidelně se počátkem léta konají Hejnické slavnosti a na podzim pak turistický pochod "Putování po stopách Železné koruny" spolu s festivalem trampské a folkové hudby Jizerská nota. Od léta do podzimu probíhá v kostele tradiční festival varhanní hudby.

2017 (archiv Hoši v koši)
2017 (archiv Hoši v koši)
foto Jirka Jiroušek
foto Jirka Jiroušek

fotografie označené tímto logem pocházejí z archivu Rostislava Jelínka

1933 (zdroj: https://pohlednice.sbiram.cz)
1933 (zdroj: https://pohlednice.sbiram.cz)
Hejnice. Pohlednice prošlá poštou v roce 1928. (archiv J.Peterka)
Hejnice. Pohlednice prošlá poštou v roce 1928. (archiv J.Peterka)
Hejnice na pohlednici, která prošla poštou v roce 1939. (archiv J.Peterka)
Hejnice na pohlednici, která prošla poštou v roce 1939. (archiv J.Peterka)

Severní stranou Jizerských hor z Hejnic až na Obří sud

Cestovatelé Marek Řeháček a Jaroslav Hoření se tentokrát vydali na vyhlášené poutní místo do Hejnic a popošli i kousek dál.

archiv Václav Šimáček
archiv Václav Šimáček
Hejnice 1930 (archiv J.Peterka)
Hejnice 1930 (archiv J.Peterka)
Hejnice 1941 autor: Paul Schulz (archiv J.Peterka)
Hejnice 1941 autor: Paul Schulz (archiv J.Peterka)
Hejnice v roce 1938 (archiv Tomáš Stracke) Upravené barevné podání a kontrast. (upravil Jiří Peterka)
Hejnice v roce 1938 (archiv Tomáš Stracke) Upravené barevné podání a kontrast. (upravil Jiří Peterka)
Hejnice v roce 1938 (archiv Tomáš Stracke)
Hejnice v roce 1938 (archiv Tomáš Stracke)
Hejnice (archiv J.Peterka)
Hejnice (archiv J.Peterka)
archiv R.Jelínek
archiv R.Jelínek
Hejnice v roce 1978 (archiv Všichni Čermáci)
Hejnice v roce 1978 (archiv Všichni Čermáci)
Hlavní ulice v Hejnicích byla krámek vedle krámku. „Bylo zde vše, od papírnictví po veškeré řemeslníky. Nebylo potřeba je shánět jako dnes ve Frýdlantě nebo dokonce v Liberci," vzpomněla na do dobu před válkou hejnická rodačka Margita Kučerová Foto: Mezinárodní centrum duchovní obnovy
Hlavní ulice v Hejnicích byla krámek vedle krámku. „Bylo zde vše, od papírnictví po veškeré řemeslníky. Nebylo potřeba je shánět jako dnes ve Frýdlantě nebo dokonce v Liberci," vzpomněla na do dobu před válkou hejnická rodačka Margita Kučerová Foto: Mezinárodní centrum duchovní obnovy
Hejnice 19.7.1931 a svěcení automobilů
Hejnice 19.7.1931 a svěcení automobilů
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Hejnice kolem roku 1970 (archiv J.Peterka)
Hejnice kolem roku 1970 (archiv J.Peterka)
Zdroj: Aukro
Zdroj: Aukro
V Hejnicích stálo dvaadvacet hotelů a restaurací. Prý byly neustále obsazené Foto: Mezinárodní centrum duchovné obnovy
V Hejnicích stálo dvaadvacet hotelů a restaurací. Prý byly neustále obsazené Foto: Mezinárodní centrum duchovné obnovy
archiv Jiří Peterka
archiv Jiří Peterka
Slavnost v Hejnicích Foto: Mezinárodní centrum duchovní obnovy
Slavnost v Hejnicích Foto: Mezinárodní centrum duchovní obnovy

Svěcení automobilů v Hejnicích v roce 1931

Ano, čtete dobře. Na fotografii z léta roku 1931 je skutečně zachyceno hromadné svěcení automobilů prováděné hejnickými kněžími. Dnes to spíše vyvolá úsměv, ale ve 30. letech představovalo skupinové svěcení aut jistou módu, jak o tom svědčí obdobné snímky z Rakouska a dalších zemí. S tímto zvykem se můžeme setkat i v současnosti, ale spíše u vozů sloužících hasičům a záchranářům. Jistě se jedná o přijatelnější alternativu, než je svěcení zbraní, pro které nemám příliš pochopení. Nablýskané automobily na snímku napovídají, že jejich vlastníky nebyli žádní chudáci. A také že nešlo převážně o továrníky, podnikatele a další představitele tehdejší "smetánky" Frýdlantska. Mohla mezi nimi být i Klotilda Clam-Gallasová, frýdlantská velkostatkářka a dědička po právě před rokem zemřelém Franzi Clam-Gallasovi, nebo Max Richter, majitel velké textilní továrny v nedalekém Luhu.
(zdroj: kalendář Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i ve vzduchu, 2013)

Sáňkování mimo hlavní ulice Foto: Mezinárodní centrum duchovní obnovy
Sáňkování mimo hlavní ulice Foto: Mezinárodní centrum duchovní obnovy
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
zdroj: Aukro
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
V Hejnicíh byla i přistávací plocha pro letadla Foto: Mezinárodní centrum duchovní obnovy
V Hejnicíh byla i přistávací plocha pro letadla Foto: Mezinárodní centrum duchovní obnovy
foto Tomáš Exner
foto Tomáš Exner
https://deutschboehmen.de
https://deutschboehmen.de
Hejnice , před nádražím . (archiv Jiří Šimíček)
Hejnice , před nádražím . (archiv Jiří Šimíček)
Jiný vstup v současnosti (archiv Lubor Dub)
Jiný vstup v současnosti (archiv Lubor Dub)
Jednou z nejúžasnějších technických památek Hejnicka je Velká Clam-Gallasovská obora. Postavená v letech 1848-52 o délce 42 km. Kolorovaný snímek zachycuje jeden z hlavních vstupů. Ten byste dnes našli v horní části Ferdinandova za tenisovými kurty. U žádné brány nechyběl železný kříž s malovaným plechovým korpusem Krista - s Boží pomocí - věřili Ti, kteří do jizerského lesa vstupovali. (archiv Matthias Schmidt )
Jednou z nejúžasnějších technických památek Hejnicka je Velká Clam-Gallasovská obora. Postavená v letech 1848-52 o délce 42 km. Kolorovaný snímek zachycuje jeden z hlavních vstupů. Ten byste dnes našli v horní části Ferdinandova za tenisovými kurty. U žádné brány nechyběl železný kříž s malovaným plechovým korpusem Krista - s Boží pomocí - věřili Ti, kteří do jizerského lesa vstupovali. (archiv Matthias Schmidt )
Hejnice v roce 1938 a 1.6.2014
Hejnice v roce 1938 a 1.6.2014

Hlavní ulice vede v Hejnicích přímo proti baroknímu chrámu. Již se zapomnělo, že na prostranství přímo před chrámem bylo umístěno více jak sedmdesát bud, v nichž zdejší horalé prodávali pouťové a dřevěné zboží. V minulosti měla proto ulice více sevřený charakter. Dominantními objekty zde byla Vollmerova cukrárna a kavárna Nussstein (Ořešník) nalevo a rozložitý a opravdu velmi zdobný hotel Kaiserhof (Císařský dvůr) napravo. Co se počtu aut týče, vypadá to, že od časů první republiky se tu nic nezměnilo. Opak je ale pravdou.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

archiv J.Kutílek
archiv J.Kutílek
Hejnice v roce 1907 a 9.5.2013
Hejnice v roce 1907 a 9.5.2013

Pohled z mostu přes Smědou k hejnickému chrámu je stále jedním znejfotografovanějších, ale v minulosti dokonce několikrát posloužil i jako předloha pro výtvarná díla. Řeka Smědá zde většinu roku působí jako nevinný potůček, kde si hrají malé děti na kamenech; po přívalových deštích vletních měsících ale umí i pěkně pozlobit majitele domů při svých březích. Za sto let se tu toho příliš nezměnilo: zmizela jedna z chalup pod opěrnou zdí i boudy s pouťovým zbožím, jejichž stříšky jsou patrné na prostranství před kostelem.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
Hejnice v roce 1930 a 14.5.2004
Hejnice v roce 1930 a 14.5.2004
1906 a 2019 (archiv M.Gergelčík)
1906 a 2019 (archiv M.Gergelčík)

Hejnice v roce 1930 a 14.5.2004

Takzvaný Riedelův dům (čp. 175) postavil kupec Anton Schulz v roce 1795. V rodině Josefa Riedela, dalšího zde působícího obchodníka s koloniálním zbožím, se 19. prosince 1816 narodil syn. Dostal jméno po otci, a když dospěl, navázal na rodinnou sklářskou tradici, nakrátko zpřetrhanou, a svou pílí a prozíravostí se vypracoval na uznávaného průmyslového magnáta. Na přelomu 19. a 20. století provozoval v domě varhaník Albert Ullrich hudební školu, v níž učil hře na klavír a housle, V první polovině 20. století zde byla umístěna pošta a už od roku 1905 telefonní ústředna. Po roce 1945 v budově sídlil národní výbor.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

Nádražní x Lázeňská (archiv M.Gergelčík)
Nádražní x Lázeňská (archiv M.Gergelčík)
Nádražní x Lázeňská (zdroj:https://picclick.de/ )
Nádražní x Lázeňská (zdroj:https://picclick.de/ )

Hejnice v roce 1931 a 29.4.2016 

Ještě nedávno býval nejhezčí pohled na Hejnice z vrcholu Ořešníku, ale když byla obnovena vyhlídka na kopci Na Chatkách, dostal tento pohled sílnou konkurenci. Vrch společně s hospodářstvím čp. 77 koupil na konci 17. století sedlák Neumann, nazývaný Niederbauer (dolní sedlák ); po něm byl pak pojmenován Niederbauersberg; české jméno je odvozeno od chaty s občerstvením, která zde bývala na počátku 20. století, Rod Neumannů zde vztyčil velký dřevěný kříž, jehož nástupce sem nadšenci umístili 4, listopadu 2014 ve 22.30 za svitu měsíce a silného větru. Zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček a Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes, 2016

Hejnice v roce 1931 a 29.4.2016
Hejnice v roce 1931 a 29.4.2016
1938 ( archiv Tomáš Stracke)
1938 ( archiv Tomáš Stracke)

Hejnice v roce 1929

Pohled z věže hotelu Scholz na střed Hejníc. Mohutná zděná hrázděná budova na křižovatce je starý Riedelův dům čp. 175, ve kterém se v roce 1816 narodil budoucí sklářský král Jizerských hor Josef Riedel.  0 sto let později zde bývala pošta a městský úřad. Národní výbor zde sídlil dočasně i po roce 1945. Velká budova vpravo je chlapecká měšťanská škola z roku 1895. Dlouhá stavba vlevo dole je bývalá Kratzerova porcelánka.
zdroj: Miloslav Nevrlý, Pavel D. Vinklát -;Album starých pohlednic Frýdlantsko, 2009

Hejnice v roce 1910 a 11.4.2000

Hejnice jsou prastarým poutním místem, jehož historie sahá až k přelomu 13. a 14. století. Lze předpokládat, že prvními osadníky, kteří se usadili v blízkosti říčky Smědé, byli uhlíři. Rozvoj Hejnic je však spojen s legendou o zázračném uzdravení těžce nemocné ženy, matky malého dítěte. Tato událost dala podnět ke stavbě kostelíka, ve kterém byla umístěna i soška zvaná Mater formosa, to je Spanilá paní. Dodnes se k ní přicházejí poklonit poutníci ze široka daleka.

Zdroj : Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes, 2001

Pohlednice z pohřebního průvodu na pohřbu hraběte Franze Clam-Gallase 23. ledna 1930
Pohlednice z pohřebního průvodu na pohřbu hraběte Franze Clam-Gallase 23. ledna 1930
Franz hrabě Clam-Gallas
Franz hrabě Clam-Gallas

Hejnice: Pohlednice z pohřebního průvodu na pohřbu hraběte Franze Clam-Gallase 23. ledna 1930

(archiv J.Peterka)

Pohlednice ze smutečního průvodu na pohřbu hraběte Franze Clam-Gallase 23. ledna 1930
Pohlednice ze smutečního průvodu na pohřbu hraběte Franze Clam-Gallase 23. ledna 1930
Pohlednice interiéru Chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích na pohřbu hraběte Franze Clam-Gallase při spouštění rakve do krypty 23. ledna 1930
Pohlednice interiéru Chrámu Navštívení Panny Marie v Hejnicích na pohřbu hraběte Franze Clam-Gallase při spouštění rakve do krypty 23. ledna 1930

Kaple svatého Antonína u kláštera v Hejnicích

Betlém

Mechanický betlém,
Augstenova restaurace Waldfrieden Ferdinandov.
Dnes hostinec U Cimpla.

Arboretum Josefa Eberta je sbírka dřevin, která se nachází na severu České republiky, ve Frýdlantském výběžku v Libereckém kraji, u domu číslo popisné 62 ve Ferdinandově, což je součást města Hejnice.

Pro město Hejnice. (foto Matyáš Gál)