Svěcení automobilů v Hejnicích v roce 1931

Ano, čtete dobře. Na fotografii z léta roku 1931 je skutečně zachyceno hromadné svěcení automobilů prováděné hejnickými kněžími. Dnes to spíše vyvolá úsměv, ale ve 30. letech představovalo skupinové svěcení aut jistou módu, jak o tom svědčí obdobné snímky z Rakouska a dalších zemí. S tímto zvykem se můžeme setkat i v současnosti, ale spíše u vozů sloužících hasičům a záchranářům. Jistě se jedná o přijatelnější alternativu, než je svěcení zbraní, pro které nemám příliš pochopení. Nablýskané automobily na snímku napovídají, že jejich vlastníky nebyli žádní chudáci. A také že nešlo převážně o továrníky, podnikatele a další představitele tehdejší "smetánky" Frýdlantska. Mohla mezi nimi být i Klotilda Clam-Gallasová, frýdlantská velkostatkářka a dědička po právě před rokem zemřelém Franzi Clam-Gallasovi, nebo Max Richter, majitel velké textilní továrny v nedalekém Luhu.
(zdroj: kalendář Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi - po zemi, na vodě i ve vzduchu, 2013)

Hlavní ulice vede v Hejnicích přímo proti baroknímu chrámu. Již se zapomnělo, že na prostranství přímo před chrámem bylo umístěno více jak sedmdesát bud, v nichž zdejší horalé prodávali pouťové a dřevěné zboží. V minulosti měla proto ulice více sevřený charakter. Dominantními objekty zde byla Vollmerova cukrárna a kavárna Nussstein (Ořešník) nalevo a rozložitý a opravdu velmi zdobný hotel Kaiserhof (Císařský dvůr) napravo. Co se počtu aut týče, vypadá to, že od časů první republiky se tu nic nezměnilo. Opak je ale pravdou.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

Pohled z mostu přes Smědou k hejnickému chrámu je stále jedním znejfotografovanějších, ale v minulosti dokonce několikrát posloužil i jako předloha pro výtvarná díla. Řeka Smědá zde většinu roku působí jako nevinný potůček, kde si hrají malé děti na kamenech; po přívalových deštích vletních měsících ale umí i pěkně pozlobit majitele domů při svých březích. Za sto let se tu toho příliš nezměnilo: zmizela jedna z chalup pod opěrnou zdí i boudy s pouťovým zbožím, jejichž stříšky jsou patrné na prostranství před kostelem.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček, Petr Kurtin, 2016)

Hejnice v roce 1930 a 14.5.2004

Takzvaný Riedelův dům (čp. 175) postavil kupec Anton Schulz v roce 1795. V rodině Josefa Riedela, dalšího zde působícího obchodníka s koloniálním zbožím, se 19. prosince 1816 narodil syn. Dostal jméno po otci, a když dospěl, navázal na rodinnou sklářskou tradici, nakrátko zpřetrhanou, a svou pílí a prozíravostí se vypracoval na uznávaného průmyslového magnáta. Na přelomu 19. a 20. století provozoval v domě varhaník Albert Ullrich hudební školu, v níž učil hře na klavír a housle, V první polovině 20. století zde byla umístěna pošta a už od roku 1905 telefonní ústředna. Po roce 1945 v budově sídlil národní výbor.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

Hejnice v roce 1931 a 29.4.2016 

Ještě nedávno býval nejhezčí pohled na Hejnice z vrcholu Ořešníku, ale když byla obnovena vyhlídka na kopci Na Chatkách, dostal tento pohled sílnou konkurenci. Vrch společně s hospodářstvím čp. 77 koupil na konci 17. století sedlák Neumann, nazývaný Niederbauer (dolní sedlák ); po něm byl pak pojmenován Niederbauersberg; české jméno je odvozeno od chaty s občerstvením, která zde bývala na počátku 20. století, Rod Neumannů zde vztyčil velký dřevěný kříž, jehož nástupce sem nadšenci umístili 4, listopadu 2014 ve 22.30 za svitu měsíce a silného větru. Zdroj: Jan a Šimon Pikousové, Marek Řeháček a Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes, 2016

Pro město Hejnice. (foto Matyáš Gál)