Grabštejn
Hrad Grabštejn čnící na skalnatém kopci nad obcí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou je poprvé zmíněn v listině z roku 1286, kde je jako majitel hradu uveden Ota II., purkrabí z Donína a na Grabštejně. Gotický hrad byl v průběhu 16. století přestavěn v reprezentativní renesanční sídlo. Největší rozmach zažilo panství i s hradem zřejmě v době, kdy jej ve svých rukách držel rod Clam-Gallasů.
Grabštejn v minulosti kontroloval cestu do Čech v uzlovém, hraničním místě, kde se i dnes dotýkají hranice tří států, České republiky, Německa a Polska. Cesta pod hradem je považována za jakousi páteř frýdlantského vévodství. Je nejefektivnější spojnicí mezi dánským králem Kristiánem IV. na severu (případně i švédským králem Gustavem Adolfem) a císařem Ferdinandem II. ve Vídni. V době frýdlantského knížectví to byly válčící strany. Vojensky významného Grabštejna se ve třicetileté válce zmocnil Albrecht z Valdštejna.
Po jeho smrti a v nastalých zmatcích posledního období války byl hrad obsazen švédskou posádkou, která odtud ovládala okolí až do uzavření míru v roce 1648. Z rozkazu císaře byly proto ve druhé polovině 17. století pobořeny hradby Grabštejna, aby se napříště nemohl stát nepřátelskou pevností.
Roku 1843, kdy byl majitelem hradu Eduard Clam-Gallas, do hradní věže udeřil blesk, čímž vznikl rozsáhlý požár, který zachvátil i střechy a nejvyšší patro přilehlého severního křídla horního hradu. Při opravách vyhořelých prostor dostala věž novou podobu s novogotickým zakončením do špice, jež si ponechala až do roku 1992. Od konce 80. let 20. století zde probíhala rekonstrukce, díky níž se podařilo poodkrýt krásu někdejšího sídla.
zdroj textu: https://www.kudyznudy.cz
Grabštejn (dříve také Olsytz, Wlsitz nebo Grafenstein) je původně gotický hrad ze 13. století, který byl v 16. století přestavěn na výstavný renesanční zámek. Grabštejn leží v Čechách, při údolí Lužické Nisy, nad vesnicí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou. Zámek je ve vlastnictví státu a je spravován Národním památkovým ústavem.
O tom, kdy byl původní hrad Grafenštejn založen, dodnes nepanuje mezi historiky shoda. Jisté však je, že se zde ve druhé polovině 13. století, v době vlády Přemysla Otakara II., objevují purkrabí z Donína, pánové na Grafenštejně. Donínové hrad drželi po tři století.
V 15. století, za husitských válek, byl hrad několikrát se střídavými úspěchy dobýván, jednou však odolal i útoku vojsk Šestiměstí. Ve druhé polovině 16. století jej však Donínové pro dluhy a spoluvlastnické problémy prodali císařskému radovi a zemskému místokancléři Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Ten jej během dvaceti let (1566-1586) nechal přebudovat na renesanční zámek a nechal pod ním vystavět poplužní dvůr. Během těchto mohutných úprav, dotýkajících se horního i dolního hradu, byla původní kaple svaté Barbory opatřena vynikající malířskou výzdobou. Díky této výzdobě a také náročnému vnitřnímu vybavení je kaple považována za jednu z perel renesance a raného manýrismu v Čechách. Autorem maleb v kapli je nejspíše Heinrich Bocksberger, malíř salcburského původu, pokládaný též za autora slavného, tzv. Malého postního plátna v blízké Žitavě. Kvůli zhoršenému postavení u dvora po nástupu Rudolfa II. a následným finančním těžkostem však byl roku 1586 Mehl nucen zámek opustit.
Zámek od něj získal nejprve Ferdinand Hoffmann z Grünbühelu, po něm rod Černousů, pak Nosticové a Trauttmansdorffové. Během té doby uplynula třicetiletá válka - na jejím začátku roku 1622 vyhořela velká hradní věž, v jejím průběhu hrad obsadila roku 1645 švédská posádka, a po jejím skončení bylo na příkaz císaře roku 1655 strženo původně mohutné hradební opevnění. Roku 1704 prodal Jan Josef z Trauttmannsdorffu zámek hraběti Janu Václavu Gallasovi. Gallasové a po nich Clam-Gallasové provedli na zámku několik přestaveb. Roku 1818 dostal dolní zámek zásluhou Kristiána Kryštofa Clam-Gallase dnešní klasicistní podobu a kolem něj vznikl park s mnoha vzácnými dřevinami. V roce 1930 zemřel poslední mužský příslušník rodu František Clam-Gallas a hrad a zámek Grabštejn zdědila jeho dcera Marie, provdaná Podstatzká z Liechtensteinu. Komplex využívala spolu s rodinou až do jeho konfiskace na základě dekretů prezidenta republiky Edvarda Beneše v roce 1945, kdy byli Clam-Gallasové nuceni kraj (v dobytčím vagónu) opustit. Následně byl ještě v nejnutnější míře udržován.
Roku 1953 se však na zámku usídlila Československá lidová armáda. Po odchodu armády z horního hradu na dolní Nový zámek roku 1973 začala zkáza celého hradu, kdy hrad nemající majitele hodně rychle chátral a během několika let se z něj stala téměř zřícenina. Záchranné práce začaly roku 1988 a trvaly do roku 2010, během nich byly původně značné škody postupně zahlazovány.
Funkci grabštejnského kastelána zastával v letech v letech 1991-2013 Jan Sedlák, kterého na začátku roku 2014 vystřídala Iva Bártová. Ta ve funkci působila do roku 2020, kdy se novou kastelánkou stala Věra Ozogánová. Dolní zámek a přilehlý park využívá Armáda České republiky k výcviku služebních psů a jako základnu armádních psovodů.
Horní zámek
Původní hrad ze 13. století patřil k dvoudílným hradům bergfritového typu. Tvořilo jej předhradí, na které na severu navazovalo hradní jádro s palácem a volně stojícím bergfritem. Původně dvoupatrový trojprostorový palác stával podél severní hradby. Nejspíše v 15. století byla přistavěna budova mezi palácem a věží, která sloužila jako hradní kaple, a další trojdílná budova vznikla podél východní hradby. Během období pozdní gotiky a renesance bylo razantně přestavěno předhradí. Na východní straně, kde se původně mohl nacházet široký parkán, byla postavena rozměrná budova s průjezdem a jižní hradbu zesílily dvě polookrouhlé a dovnitř otevřené dělostřelecké bašty. Renesanční budovy poté obklopily i zbývající strany prvního nádvoří.Fasády dvoupatrových budov na prvním nádvoří jsou zdobené sgrafitovou rustikou. Vnější úprava pochází z roku 1843, ale řešení interiérů je barokní. Dochovaná podoba bergfritu je výsledkem novogotických úprav z roku 1846.
Na návrší východně od zámku jsou patrné pozůstatky obléhacího tábora z 15. století. Dochovaly se z něj stopy opevnění velitelského stanoviště a postavení obléhacích zbraní.
Nový zámek
Na severním úpatí hradního vrchu stojí areál Nového zámku. Tvoří jej zejména empírová dvoupatrová obdélná budova se středovým rizalitem, naproti které stojí jednopatrový hostinský dům se sedmi okenními osami.(zdroj: Wikipedia)
Zámecký pivovar na Grabštejně v roce 1910
Clam-Gallasové se mohli právem pyšnit, že u každého z jejich sídel pracoval pivovar. Ve Frýdlantě, Liberci, na Lemberku a samozřejmě také na Grabštejně. Dnes už stojí jenom prvně jmenovaný. Po tom grabštejnském zbyl pouze rybník, sloužící také mlýnu, a část v nedávné době poničených sklepů. Ostatně, na pohlednici není vidět o mnoho více - jen hvozdový komín, vykukující u silnice vlevo. Vlastivědec Anton Ressel píše, že dříve tu stával menší dřevěný pivovar s několika pánvemi, roku 1729 nahrazený novým, kamenným. Roku 1904 získal pivovar do nájmu Ludwig Bernhardt, jenž tu až do konce první války také sládkoval. Pak jej vystřídal Alois Innemann, který zde vykonával své řemeslo až do zániku pivovaru v roce 1931. Hvozd tu stával ještě v letech sedmdesátých
. zdroj: kalendář Za pivem Libereckým krajem, 2015
Naproti dolnímu zámku stojí patrový empírový Kavalierhaus
se středním štítem a věžičkou. Přilehlý park ve 2. polovině 20. století téměř zanikl a teprve v poslední době je opět ošetřován.
zdroj: https://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmgrabc
První pohled na Grabštejn před požárem poč. 19.století.
Tento pohled zachycuje renesanční podobu s typicky renesančními štíty a báněmi na věžích. Dolní zámek má na snímku také renesanční podobu oproti dnešní klasicistní podobě.
Druhý snímek zachycuje podobu po požáru.
Třetí pak zachycuje podobu po romantické přestavbě. Hlavní věž má upravenou střechu, která byla upravená v 90. letech 20. století zpět do renesanční báně. Dolní zámek má typickou mansardovou střechu.
(autor příspěvku Marek Prchlík)
Hostinec "U perly Dunaje" (Zur Donauperle)
kdysi oblíbený hostinec "U perly Dunaje" (Zur Donauperle), který stál u rybníka pod hradem. (zdroj:https://www.luzicke-hory.cz)
