Dopisy Ediny Clam-Gallas
Jak "slavila" Vánoce před 108 lety Edina Clam-Gallas na frontě
Dopis ze dne 25. 12. 1916:
Milá
rodino - už teď budete mít velké starosti, protože jsem tři dny nepsala
a poslední dopis obsahuje plány na cestování, které vás jistě rozruší. …
Takže navzdory všemu nebyly vánoční dárky špatné. Dokonce byly velmi
pěkné. Museli jsme je rozdat 73 pacientům a asi 27 týmům, což není málo.
Naštěstí nám také přivezli pár sachrů z Vídně. Pracovali jsme tvrdě,
dvě noci až do rána. Něco jsme si nechali rychle poslat ze Stryje
(protože dárky z řádové kanceláře nedorazily včas), vyrobili jsme
papírové řetězy, spoustu balíčků, nechali jsme z úspor upéct moučné
tyčinky, a tak měl každý slušný balíček. Kuřácké potřeby, pytloviny,
tužky, nože, zrcátka a podobně. Měli jsme velký stromek pro první patro a
menší pro druhé u toaletního stolku, který se kutálel z jedné místnosti
do druhé, moc pěkné, místnosti se zaskládaly okny, hořící stromek se
nastěhoval a my jsme rozdělovali balíčky. Lidé se dojímali radostí, byli
nadšení jako malé děti, byl to opravdový šrumec. Ve velkém pokoji v
prvním patře, kde leželo devatenáct pacientů, byla hlavní oslava. Doktor
W. měl krásný proslov, pak byli pacienti a celý tým obdarováni dárky,
někteří lidé hodně plakali a byli velmi rozrušení.
Všechny
pokoje jsme měli velmi pěkně zařízené. Kartáčové dřevo na obílených
stěnách vypadalo velmi dobře. Lidé byli oblečeni v bílém. Stromy stále
stojí a večer je pacienti zapalují a užívají si zábavu s betlémy. Na
Vánoce jsme si nechali některé, které byly připravené k odeslání, ale
bylo by příliš ošklivé posílat je pryč těsně před Štědrým dnem. Pacienti
se bojí Maďarska, někteří říkali, jen ne do Maďarska. Dostali jsme také
pohlednice od pacientů, kteří říkali, že se už dlouho nemají tak dobře
jako tady. To vás potěší! Obecně se s nimi zachází velmi opatrně. Teď je
opravdu příjemné pracovat, protože pro pacienty můžete udělat všechno a
jsou opravdu léčeni velmi opatrně.
Máme
také štěstí a uzdravují se lidé, o kterých jsme si to nemysleli.
Přivezli nám umírajícího s prostřelenými plícemi, celý vykrvácel. Ale
myslím, že se zotavuje. To je v různých případech velká pocta. Nejlepší
vánoční dárek, to je radost a spokojenost lidí. Je tu tolik velmi malých
dětí, mám pocit, že jsou to všechno moje děti. Jedné místnosti se říká
místnost na přebalování, protože je plná plenek. Na Štědrý den jsem
dostala válečný prsten od jednoho Chorvata. Povídala jsem si s ním
italsky a anglicky. Osm let pracoval ve zlatém dole v Americe.
Před
večeří jsme rychle ozdobili stromeček a každý přinesl své dárky. Byl to
tichý večer, útulný a klidný. Dr. W. nám četl. Chtěli jsme jít na mši,
šli jsme s lucernami do kostela, zamčeno! Mše jsou tu od šesti hodin.
Náš tým měl také stromeček, svačinu s vínem a pak sborový zpěv. Myslím,
že všichni byli moc spokojení. Dnes byla mše svatá tady v nemocnici. Moc
mě mrzí, že tam nebyla žádná hudba, žádná "Tichá noc, svatá noc". …
Dopis
bude připraven na Nový rok. Přeji vám i nám všem všechno nejlepší, mír a
radost všem lidem na zemi. Příští Vánoce budeme my, tedy vojáci i my,
určitě doma. I troje Vánoce venku jsou dost! Měla jsem v plánu přijít a
číst si v zimě, blbost, ale takhle to mám radši, aspoň vím, kvůli čemu
jsem tady. Teď je nemocnice taková, že bych vám ji ráda ukázala. Ale
třeba to bude v Rumunsku ještě hezčí. Možná to nevyjde, a pokud ano,
může to nějakou dobu trvat. Jsem se vším srozuměna a doufám, že jste
stejného názoru. Mír není nikdy daleko, nejdřív si uděláme zajížďku do
nějaké okupované země, to by bylo skvělé. Tak teď už jsem se naškrábala
dost, s jásáním končím,
Edina.
O rok později, 25. 12. 1917:
"Lieber
Papli" ("Milý taťko") - bohužel docent Knaffel zítra odjíždí, předám mu
dopis a doufám, že se s Tebou setká, aby Ti o všem tady pověděl.
Všichni se na vás těšíme... Díky Bohu, že je v těchto dnech klidněji,
takže jsme mohli všechno zvládnout, i když jsme museli pracovat celou
noc. Vše bylo krásně vyzdobeno zelení, dva dlouhé stoly s balíčky. Hudba
3. praporu 74.I.R., která tu byla několik dní, hrála nejprve hned ve
vedlejší místnosti, aby ji člověk neslyšel příliš nahlas, "O
Tannenbaum". Pak měl Dr. Orel velmi pěknou řeč k nemocným i k nám. …
Balíčky byly všechny zabalené do barevného papíru, což bylo výjimečné.
Zazněla hudba "Tichá noc, svatá noc", pak se rozdávaly dárky. Pak bylo
sólo na violoncello, pak proslov jednoho z našich velitelů čety, který
byl velmi pěkný! Děkujeme. Pak opět "Tichá noc". Všichni zpívali
společně... Bylo to opravdu velmi strhující. "Tichá noc" je něco, co
člověka vždycky tak obměkčí, a pak "Gott erhalte", krásně zahrané a
zazpívané tolika pacienty a naším týmem, asi 100 lidí pod hořícím
stromem. Velmi mě dojala "Gut und Blut für unsern Kaiser". Pohled na ty
ubohé, tak těžce zraněné muže, na mnohé, kteří přišli alespoň o jednu
končetinu, kteří obětovali všechno. Dobro a krev za svého císaře!
Dětinská radost lidí na slavnosti byla dojemná. V horním baráku, kde
leželo jen několik pacientů (někteří byli sneseni dolů), byl také náš
malý kapitán Nagelholz, někdejší pacient ze 74. 1. pluku, nyní je zde na
rehabilitaci, přijel právě včas pro dárky. Vyjel z Bolzana ve čtyři
hodiny ráno, aby se rozkoukal, a musel nám přivézt nějaké balíčky od
doktora Rudla pod stromeček. Zůstal u našeho stromečku, kde bylo vše
slavnostně nazdobeno. Malý stromeček a každý si pod něj položil své
věci, překvapení. Bylo to krásné a útulné a všichni byli spokojení.
Všichni jsme zůstali na půlnoční mši v kapli. Křupání sněhu a krásné
světlo: hudba byla v posádkových kasárnách, kde se všichni dobře
bavili... Předešlou noc jsem měla službu a přes den jsem se vůbec
nevyspala, takže brzy přestanu psát, protože už je jedna hodina ráno.
Dnes večer jsme měli nový přírůstek a měli jsme operaci. Zdá se, že to
od 23. zase začalo. Zítra prapor opět vyrazí na pochod. Dnes přišlo
dvacet pánů na svačinu na rozloučenou. V malé jídelně samozřejmě nebylo
místo, a tak jsme vyklidili dosud prázdnou budoucí prostornou
rentgenovou místnost a udělali z ní barevnou slavnostní místnost. Přišel
i podplukovník a hudba. Pánové přinesli také cukr. Byli jsme z tak
velkého nápadu právem zoufalí, ale navenek je třeba být nakonec
pohostinný a umožnit těm chudákům, aby měli teplé a útulné místo, kde
mohou tak dlouho pobývat. Bůhví, zda se všichni zvenčí vrátí … V
nemocnici jsem měla docela dost práce, takže jsem hudbu moc
neposlouchala, ale občas se jim to povedlo a při mši svaté v nemocnici
hráli velmi dobře. Bylo by hezké mít vás tu všechny. Mysleli jsme si, že
se teď kvůli sněhu nemůže nic dít, ale zdá se, že ano. Nedá se nic
dělat, když to musí vydržet vojáci, tak my taky. Jsme tu od toho. Jdu
spát, protože spánek má navrch.
Edina
Milá
Itschi - posílám ti plynovou masku, větvičku z našeho stromu a velmi
čerstvé pozdravy prostřednictvím poručíka, který cestuje do Liberce. …
Teď je už pár dní trochu klidněji, což znamená, že není noc, ale den a
noc je plná těžkých nástrah. Sednout si můžeme jen v době jídla. Alespoň
byl klid, abychom mohli v noci dělat vánoční přípravy. Bylo to moc
hezké a slavnostní... Ach škoda, dnes večer zase plná dvě auta, podle
všeho klid nevydrží. Nikdy neříkej zemřu - ale silně vytrvej.
Edina
zdroj: Státní hrad a zámek Frýdlant
Tentokrat jeden novoroční 1. 1. 1917, Dolina v Haliči
Milá rodino - moc děkuji za milý dopis, mamko, taťko, sestry. Šťastný nový rok!!! Mír a radost. Včera skončil starý rok velkou přepravou a operacemi; pak klidný večer s čajem, kořalkou a hořícím vánočním stromkem. Předtím dostali pacienti a sanitáři čaj s rumem a někteří raději i pivo, kterého jsme si mohli koupit několik litrů, tj. nechali si ho dovézt od Munkačeva. Seděli jsme společně až do půl jedné, oslavovali vzpomínky na Folgarii a fotili, co nám přinese nový rok. Měla jsem noční službu; pokaždé, když jsem obcházela pokoje, ten či onen pacient mi zachroptěl novoroční přání; ale dnes ráno se na mém oddělení ozval živý projev, sice v češtině, ale přece jen napůl srozumitelný.
Dnes ráno, když jsem skončila s raněnými, jsem umyla, učesala a oblékla naši malou tříletou pacientku (krásný kimonový župan, který jsem jí ušila z flanelové pánské košile) a vzala ji na všechna oddělení, aby přednesla novoroční přání. Je ohromně koketní, až moc roztomilé, jak každému mává; má trochu pohyby tety Josel. Vojáci z ní mají velkou radost a je to zvláštní požehnání, když si ji někdo smí pochovat.
Představte si, co jsem dnes dělala. Bylo nám přiděleno auto a Dr. W. mi řekl, že když nemůže odjet, mám auto odvézt do B., protože tam stejně je třeba udělat jiné věci, a vybrat pár co nejčistších koní, protože jsme o to byli požádáni. A tak jsem vyrazila s českým seržantem, na první cestu od návratu z dovolené. Bylo příšerné počasí, ale člověk nemůže čekat na dobré počasí. Bezedné fekálie. Takže už dnes večer jsou v naší postavené stáji (garáži) dva moc pěkní ryzáci. Diskuze trvala dlouho, hlavně o autě, jestli není moc těžké, jestli jsou v pořádku sjeté pneumatiky, jestli jsou dobré brzdy, atd. Protože auto mělo před sebou ještě dlouhou cestu, místní poručík mi přivezl své s párem krásných teplokrevníků, nádherní koně a já jsem z Bolechova jela hodinu a půl ostrým tempem. To bylo potěšení. Vozy a doprovodní koně jeli za nimi. Jeden z našich řidičů byl kočí, zná "koně tatínka té dámy" a z naší nové akvizice je nadšený. Soutěží v duchu podnikavosti. Tak to byl den plný událostí. Zvlášť když jsme dostali i referenta na auto, protože auta mají vozit jen pacienty. Jindy zase praštil bičem náš řidič, divoký chlapík. Ale měl pravdu, musíte být velmi přísní, ale nemusíte být tak drsní. Zítra nám z farmy převezou prase, to bude další událost.
S farním kostelem jsme docela v křížku, tedy ne v otevřeném sporu, ale se sestrou Terezou jsme se zařekly, že už na žádnou mši nepůjdeme. Nikdy se nečtou, když to člověk čeká, ale jen když se to pánům hodí. Soukromé dohody, polské hospodářství. Zazvoní zvonek, pospícháš, myslíš si, že už je to nejlepší, a můžeš čtyři hodiny sedět a mrznout, nemodlíš se, ale jsi plný vzteku, protože kněz sedí před oltářem se zkříženýma nohama na křesle a sbor monotónně skučí. Jak já toužím po řvoucích varhanách a lidovém zpěvu.
Balíčky od vás jsem obdržela před třemi dny. Možná něco přijde z Řádu na Velikonoce, protože mamka psala, že mají v plánu něco poslat. Doktor W. se stal vedoucím lékařem. Včera jsme se to dozvěděli a máme z toho velkou radost. Nemám k tomu co říct, jen to, že teď jdu spát a nejdřív se vykoupu. Zítra v osm ráno je velká operace. Ještě jednou nám všem přeji vše nejlepší do roku 1917 a brzký trvalý klid. Objímám,
Edina
zdroj: Státní hrad a zámek Frýdlant
Autor příspěvku Josef Kutílek
Narodil se 21. července 1854 v Liberci.
Zemřel 20. ledna 1930 na zámku Frýdlant.
Smuteční obřady probíhaly až do soboty 25. ledna. Zavzpomínejme na tohoto nesmírně laskavého a charismatického člověka výběrem několika příspěvků z dobového tisku. "A když na takového člověka přijde smrt, nezmizí v hrůze a temnotě hrobu, ale vstane proměněn v duchu z mrtvých lidí a bude skrze ně působit požehnání." (Hermann Stehr)
Spolu s ním odešel poslední mužský potomek starého šlechtického rodu, který zde žil po staletí a je hluboce zakořeněn v naší vlasti a v dějinách libereckého a frýdlantského okresu. Franz Clam-Gallas byl člověk nesmírně ušlechtilých citů a velké dobroty srdce, který vždy s porozuměním a láskyplnou péčí podporoval německé umění a kulturu a který také aktivně podporoval všechny snahy, které byly přátelské jeho vlasti. Jeho jméno je s naším spolkem a jeho rozvojem navždy neodvolatelně spojeno.
Díky jeho neustálé a láskyplné péči o naše přání jsou dnes Jizerské hory, které mu před pozemkovou reformou z větší části patřily, skvěle turisticky rozvinuté a protkané sítí dobře propracovaných a výborně značených turistických tras. Rozvoj různých výletních středisek a výškových bodů pro běžný turistický ruch, výstavba rozhleden, věží a horských hostinců, to vše je jeho zásluha. Zejména však zesnulý věnoval svou neochvějnou péči také dětskému zázemí našeho rekreačního domu, po desetiletí umožňoval realizaci tohoto sociálního podniku tím, že bezplatně poskytoval prostory v Kristiánově a v Černousích. Vzpomínka na nesmrtelného muže bude žít v srdcích všech členů a jeho jméno budou mít ve velké úctě i budoucí generace.
Zdroj: Jahrbuch des Deutschen Gebirgsvereines für das Jeschken und Isergebirge, 1930, ročník 40, číslo 1, str. 71
autor příspěvku Státní hrad a zámek Frýdlant
Úmrtní oznámení (Neues Wiener Journal, 21. 1. 1930): "Na zámku Frýdlant v Čechách zemřel včera ve věku 76 let na infarkt poslední z rodu hrabě Franz Clam-Gallas. Před revolucí byl majitelem panství Frýdlant, Grabštejn a Lemberk. S výjimkou statku Frýdlant všechny jeho majetky propadly pozemkové reformě, do kterých Pražský pozemkový úřad dosadil převážně české sedláky nebo legionáře. Lesní statky přešly zcela do vlastnictví státu. Jeho lesní majetek zahrnoval téměř celé pohoří Jeseníků a Jizerských hor. U jeho rakve truchlí vdova, rozená hraběnka Hoyosová, sedm dcer a dvacet vnoučat."
Jeden z lednových dopisů z fronty od dcery posledního majitele zámku, statečné válečné sestry Eduardiny
13. 1. 1918, Malga Belem (Jižní Tyrolsko)
Milá rodino - pravděpodobně budete i nadále čekat na zprávy, a tak vám píši, i když se nic neděje. Máme se dobře, dokonce i ti nemocní. Jsou bez horečky a zítra přijde Dr. K. nahoru. Hrají si na pevnost, mají milého vorarlberského doktora, Gunzova přítele, který je prý velmi schopný, a velmi sympatickou jeptišku, která se o ně stará. Hodně se tu kouří, takže všechno smrdí. Jako prevenci jsme vypili hodně anýzovky a sluníčko je určitě také dobré. Předevčírem jsme byli lyžovat, nádherný den. Maxi si vždycky sedl na prkna, Gunz šel dopředu a křičel celý ozářen barevným světlem.
Včera měli pacienti skvělý oběd s výbornými koblihami. Šéfkuchař týmu jim vysvětlil, že dnes je to sedm let, co se při pojídání koblih seznámil se svou ženou, a to je důvod k oslavě. Dnes se Minko vydala na procházku se sestrou Adelou. Potkaly saně tažené koňmi, které je vzaly kus s sebou. Domů se vrátily celé blažené. Minko se říká zkráceně "dítě" a už se tu báječně zabydlela a všichni ji mají moc rádi. Lidé jí dávají odznaky s alpskou protěží (vyznamenání), což ji velmi baví. Je opravdu velmi svěží, všechno ji baví a svou práci dělá nesmírně svědomitě. Připadám si vedle ní už stará.
Taťku bude zajímat, že letky, pravděpodobně francouzských letadel, teď navštěvují L. a shazují těžké bomby tam, kde byl na návštěvě. Myslím, že Cadorna to už hlásí. Posledních pár nocí jsme měli také varování před náletem a všechna světla musela být zhasnuta. Bylo slyšet i střelbu, ať už to bylo těžké bombardování nebo letecké útoky z naší strany, nejsem si jista, už jsem usínala. Prý to bylo to druhé. Úžasně světlé noci: Nemusíte se o nás bát, protože nemají v úmyslu zaútočit na naši zasněženou osadu, ale na komando. Pro dnešek toho bylo dost.
Objetí, Edina
zdroj: Státní hrad a zámek Frýdlant
Za přečtení určitě stojí...
Velikonoční pondělí v S. W. F. 1916*
Milá rodino!
Byla příležitost vám napsat; ale dnes jsem měla noční službu a jsem tak ospalá, že budu psát jen stručně a hloupě. Daří se nám výborně. Zdá se, že opět začíná zima, což mnohé věci brzdí a mnohé znervózňuje. Nevadí mi to. Konec dobrý, všechno dobré. Člověk se chce dívat dopředu a vědět; je napjatý jako deštník. Naše kasárny rostou jen pomalu. Teď v nich máme Rusy. Na Velký pátek byla inspekce; plukovník, velmi milý a sympatický. Teď už máme i chirurgické kasárny. Už se těším, až se zabydlíme. Teď jsem sestavila patentovaný bandážní stůl, na který jsem velmi pyšná. Dnes dorazilo našich 200 "Inrusa"** lůžek. Nějaké prádlo a další věci. Když to viděl náš starý "děda", řekl: "No, jestli je to všechno, co potřebujete, tak vám gratuluji k vaší práci!" Tři plné náklaďáky. Dostali jsme ještě dvacet sanitářů ze Štýrského Hradce, které chceme kompletně vyškolit pro službu u pacientů, abychom mohli jen dohlížet a operovat.
V těchto dnech jsme chodili stále na mši, což bylo také příjemné požehnání. Kostel byl vždy plný, takže vojáci stáli stále venku v hojném počtu. Mnozí spolu komunikovali. Vždycky tam byl také E. A. Fráze "Bůh ochraňuj" je v těchto časech velmi chytlavá a působí jako štípnutí do nosu. Včera přišel na svačinu plukovník P. a brigádní generál E. A. a doktor Rudl; velmi příjemní. Měli jsme téměř umělecky malovaná vajíčka. E. A. nám pomáhal prostřít stůl a vařit. Často se hodně smějeme. Člověk si teď musí uchovat smysl pro humor. Jedna pacientka mi napsala: "Přeji vám co nejhezčí Velikonoce, jaké můžete mít na poli," a přesně tak to bylo. Doufám, že v Praze všechno dobře dopadlo. Ráda bych byla s vámi. Děkuji taťkovi za úžasné nože, které nám všem dělají radost. Jsme mu všichni moc vděční. Děkuji sestrám a tetě Memerl za sladkosti a věci. Christiane, Lori, O. Hei, Bertě, tisíceré díky všem a hodně lásky, nezapomínám na maminčiny každodenní dopisy. Už se mi chce spát. Proto končím, objetí, Edina.*
Na Velikonoční pondělí 24. 4. 1916 začalo takzvané Velikonoční povstání, kterým se irští republikáni pokusili násilím prosadit nezávislost Irska na Velké Británii.** Postel "Inrusa"= rozkládací provizorní lůžko s kobercovým potahem
zdroj: Státní hrad a zámek Frýdlant