Chotyně
Zahalená minulost
O historii Chotyně nemají jasno ani odborníci. Dohady panují i v otázce původu názvu obce. Ve svých výkladech se historici opírají jak o německé, tak i slovanské prameny. Doložená pravda však je, že v první písemné zprávě z roku 1409 se hovoří o vsi Koetynu. Název Ketten se poprvé objevuje v roce 1713. Teprve po vzniku ČSR jsou uváděny tvary Chotyň (1919) a Chotyně (1923).
Obec měla původně ryze zemědělský ráz. Ve středověku se zde dobývala železná ruda a později také hnědé uhlí (lignit).
Chotyně
patřila ke grabštejnskému panství. Toto panství doznává rozvoj až ve
druhé polovině 16. století v dobách nového pána na Grabštejně,
místokancléře Jiřího Mehla ze Střelic. Ten se pustil do těžby mědi,
zinku, stříbra a olova, budoval hamry a obchodní styky, což se jemu
vyplatilo, ale poddaný lid na to doplatil. Musel mimo vlastní robotu na
polích ještě fárat do rudných jam. A tak se Chotyní mimo všech
přírodních katastrof a válek přehnala ještě vlna krvavých rebelií.
Chotyně byla sužována pravidelnými jarními a letními povodněmi. Železniční trať vedoucí po vysokém náspu nad vesnicí byla postavena v roce 1857 – 59. Silnice spojující obec s Hrádkem nad Nisou a Jítravou byla vybudována teprve později.
zdroj: https://www.chotyne.cz/index4.aspx?rub=10
Chotyně (1932)
Stavba nového železobetonového mostu
zdroj: František Vydra, Vitalij Marek a Petr Prášil - Hrádecko — Chrastavsko na starých pohlednicích, 2005
Chotyně v roce 1934 - obchod smíšeným zbožím u silnice na Grabštejn uprostřed vsi
(zdroj: František Vydra, Vitalij Marek, Petr Prášil - Hrádecko - Chrastavsko na starých pohlednicích, 2005)
Chotyně - lázně
Restaurant zum Wartburg - Ketten - dnes naše zahrada
(zůstala uz jen studánka se lvem) (archiv Michal Beneš)
Chotyně - ve výřezu lázně Bad Ketten - zaměřené na léčbu revmatu, dny a chudokrevnosti 1900 (archiv Jany Zahurancové) Tato pohlednice představuje idylické údolí Nisy u Chotyně. Na dolním obrázku je lázeňská budova s hostincem "Zur Wartburg", kterou u zdejšího železitého pramene postavil roku 1890 Anton Habenicht. Po 2. světové válce budova zchátrala a nakonec byla zbořena. (zdroj: https://www.luzicke-hory.cz )
J. B. Limburger junior, přádelna bavlny Chotyně (Ketten) čp. 135
Lipská firma J. B. Limburger, obchodující s textilem od poloviny 18. století, zakládá v údolí Nisy jižně od osady Chotyně přádelnu bavlny. Budova, jejiž stavbě předcházely rozsáhlé meliorační práce a stavba jezu, byla dokončena roku 1884 a jen o několik let později rozšířena přístavbou. Její kapacita tak dosáhla 30 000 vřeten na strojích Platt 8 Brothers, poháněných dvěma turbínami a parním strojem Sultzer a chráněných před požárem sprinklerovým zařízením. Již v roce 1895 začala jižně od ní firma stavět přádelnu další, s kapacitou 38 000 vřeten. Po jejím dokončení měl komplex 500 zaměstnanců, pro které firma objednala u hrádeckého stavitele C. A. Wilhelmse deset domků kolonie Na Gronovce čp. 125-134 na dnešním katastru Dolní Suché a úřednické domy čp. 122, 123. Firma nepřekonala hospodářskou krizi - roku 1937 byla zbořena novější z přádelen a do starší umístil svůj provoz výrobce čokolády J. Körber. Cukrovinky se tu vyráběly do roku 1964, poté sem byla umístěna výroba autosedaček. Budova přádelny se odchovala bez zásadních změn. (zdroj: průvodce Industriál libereckého kraje, 2007)
Železniční stanice Chotyně
Železniční trať 089 společnosti Saských královských drah vede od roku 1859 nad dříve pravidelně zaplavovanou Chotyní po vysokém náspu, v jehož svahu je zasazena netypická budova z roku 1920, která se v úrovni nástupiště otevírá širokou čekárnou s tesařsky zdobenou trámovou konstrukcí.
Po zestátnění všech soukromých společností v Rakousku-Uhersku roce 1908 pak obsluhovala stanici jedna společnost, Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy.
Od 90. let 20. století nevyužívaná a chátrající secesní budova zastávky byla v roce 2020 prohlášena kulturní památkou. Proti tomuto rozhodnutí byl sice Správou železnic, vlastníkem objektu, podán rozklad, ten byl však ještě téhož roku zamítnut ministrem kultury. Správa železnic tak přehodnotila plány na zbourání budovy a plánuje ji opravit. Proti demolici budovy byla v minulosti rovněž založena petice. O využívání budovy dlouhodobě usiluje i obec Chotyně, která tu plánuje zřídit skautskou základnu
(zdroj: průvodce Industriál libereckého kraje, 2007, wikipiedie )
