Černá studnice















ZE SKLENĚNÝCH NEGATIVŮ
Naši pra/dědové prostě uměli....
(color Fotočas)



Přelet vzducholodě Sachsen nad Jabloncem n./N.
1914
Rozhledna Černá Studnice,
která leží na 869 m.n.m vysokém vrcholu a je viditelný téměř z celých
Jizerských hor a širokého okolí. Projektem byl roku 1885 pověřen
architekt Robert Hemmrich a samotnou stavbou stavitel Corazza. Náročná
stavba celého horského komplexu trvala zhruba jeden rok. Obdivuhodnou se
jeví i skutečnost, že na 160 centimetrů silné zdi použil stavitel
Corazza až tři tuny těžké žulové kvádry.
Černá Studnice patří svými
26 metry k nejvyšším jizerskohorským kamenným rozhlednám vůbec. Na její
vrchol vede celkem 91 schodů a prosklenými dveřmi vystoupíte postupně do
čtyřech ochozů, ze kterých je impozantní výhled. Rozhledna nabízí
kruhový výhled na okolní vrcholky Jizerských hor s mnoha rozhlednami
(Královka, Tanvaldský Špičák, Bramberk), dále také na Ještěd, Ralsko,
Kozákov, hrad Trosky, hrad Bezděz a Sněžku, s ostatními krkonošskými
vrcholy.
Na Černou studnici dojedete autem nebo na kole přímo až k
vrcholu. Pokud pojedete automobilem, vydejte se směrem na Železný Brod,
ve Vrkoslavicích odbočte před restaurací "Dělnický dům" doleva do kopce
a po modré turistické značce dojedete do obce Dolní Černá studnice, kde
se dáte opět doleva, stále po modré až k vrcholu (asi 4 km). Pro pěší
doporučujeme vystoupit z vlaku, na trase Jablonec nad Nisou-Tanvald, ve
stanici Lučany nad Nisou, poté po červené asi 4,5 km. Na kole, nebo
pěšky se sem dostanete prakticky ze všech stran
Robert Philipp Hemmrich
https://1url.cz/@RPHemmrichCernaStudnice
Vzducholoď nad Jabloncem (1938)

Rozhledna Černa Studnice
leží na 869 m.n.m vysokém vrcholu, který je viditelný téměř z celých Jizerských hor a širokého okolí. Projektem byl roku 1885 pověřen architekt Robert Hemmrich a samotnou stavbou stavitel Corazza. Náročná stavba celého horského komplexu trvala zhruba jeden rok. Obdivuhodnou se jeví i skutečnost, že na 160 centimetrů silné zdi použil stavitel Corazza až tři tuny těžké žulové kvádry.Černá Studnice patří svými 26 metry k nejvyšším jizerskohorským kamenným rozhlednám vůbec. Na její vrchol vede celkem 91 schodů a prosklenými dveřmi vystoupíte postupně do čtyřech ochozů, ze kterých je impozantní výhled. Rozhledna nabízí kruhový výhled na okolní vrcholky Jizerských hor s mnoha rozhlednami (Královka, Tanvaldský Špičák, Bramberk ), dále také na Ještěd, Ralsko, Kozákov, hrad Trosky, hrad Bezděz a Sněžku, s ostatními krkonošskými vrcholy. Je-li rozhledna zavřená, částečný výhled máte z 50 m vzdálené skály, která byla již v roce 1885 upravena na vyhlídkový prostor. U rozhledny najdete také vynikající restauraci, dětské hřiště či v zimním období přírodní sáňkařskou dráhu.
Informace o poloze a přístupnosti:https://www.jednoustopouceskem.cz/rozhledna-cerna-studnice/_____www.jednoustopouceskem.czJednou stopou Českem | Jednou stopou za hranice ČR Výlety v jedné stopě | Parťáci v jedné stopěIG: @jednoustopouceskem | @motorkarnacestachPartner projektu: BMW Motorrad DyCom Karlovy Vary | www.dycom.cz







Málokomu se podaří být s aparáty třikrát, za sebou, na Černé Studnici (foto Matyáš Gál 7.10.2023)



Jedeme z Černé studnice!
Na
konec roku pěkný sešup do roku příštího, držte si klobouky a čepice!
Není náhodou, že sáňkářskou dráhu z Černé studnice do Jablonce nad Nisou
otevřeli činovníci Německého horského spolku pro Jablonec a okolí na
Nový rok 1911, Na den přesně o rok později následovala dráha po severním
svahu Černostudničního hřebene do $mržovky. A Smržovka, či spíše
Morchenstern, bylo jméno v sáňkařském sportu mezinárodně známé již mezi
světovými válkami. Možná, že dráhy z Černé studnice postavilí jablonečtí
furiantsky tak trochu na truc libereckým kolegům, kteří měli od
prosince 1909 díky továrníku Adolfu Hoftmannovi sáňkařskou dráhu na
Ještědu. V únoru neblahého roku 1914 se na ní dokonce konalo první
mistrovství Evropy. V letech následujících už měli lidé úplně jiné
starosti...
zdroj: kalendář Libereckým krajem s dobovými pohlednicemi po zemi, na vodě i ve vzduchu, 2013



ZE SKLENĚNÉHO černobílého NEGATIVU.
Stará, dobrá, známá a oblíbená hospůdka "Na Vinšovce" na Dolní Černé Studnici.
"Vinšovka"
nenesla jméno po svém zakladateli, ale po majitelích, kteří ji dovedli k
největšímu rozkvětu. Historie Wünschbaude, jak byla také Vinšovka
nazývána, sahá až do 16. století. V obci Dolní Černá Studnice na
křižovatce cest od Hutě, Krásné a Jablonce, tam kde je nyní stanoviště
kontejnerů nebo parkoviště pro zájemce o výstup na rozhlednu se
nacházela tehdy formanská hospoda. Tato původní hospůdka se jmenovala
"Zur Palme". Když formanské řemeslo přestalo mít zlaté dno, přišla do
módy turistika a hospoda se stala výletním místem, které mělo i svoji
vyhlídkovou plošinu. Největší slávy dosáhla hospoda v době 1. Republiky
za manželů Wünschových, kdy se zde scházel jablonecký Bob-Klub. Aby ne,
když zrovna tady měla start bobová dráha vedoucí do Jablonce. Hospoda
několikrát vyhořela, vždy byla ale opravena a nadále fungovala. Vinšovka
vešla opět do módy v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, kdy
se zde konaly často taneční večery či plesy a tehdejší mládež si
destinaci velmi oblíbila. Postupem času však Vinšovka ztácela na
atraktivnosti, přestalo se jí dařit a když došlo na další požár, nikdo
už o rekonstrukci neměl zájem. Spáleniště pak bylo srovnáno se zemí a
tím skončila etapa několika set leté tradice Hospody Vinšovka.
(color a malé vylepšení fotočas Mirek)






Chata
Višňovka v roce 1912 a 15.10.2000
Snad již okolo roku 1800 postavil na důležité křižovatce cest v obcí
Dolní Černá Studnice jakýsi pan Tschippert pohostinství zvané U Palmy. V
průběhu let se v jeho držení majitelé střídali, nepochybně se měnila i
podoba zařízení. Když roku 1900 objekt získali manželé Adolf a Karolina
Wiůnschovi, přejmenovali ho po sobě na Winschovu boudu. V poválečném
období chatu provozoval státní podnik Restaurace a jídelny. A jak již
bývalo zvykem — provozoval ji, leč neudržoval, až byla nakonec oblíbená
Vinšovka v květnu roku 1980 srovnána se zemí, Zbyla po ní jen zajímavá
stavební parcela.
( zdroj: Jan a Šimon Pikousové - Otokar Simm - František Mrva - Petr Kurtin - Jizerské hory včera a dnes)