Velká Jizera a další zajímavá místa okolí Jizerky

26.10.2021
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)

Groß Iser (Velká Jizera)

(foto 1920)

byla vesnice na polské straně Jizerských hor, která existovala od 17. století do roku 1945. Pozůstatky vesnice dnes najdete v Polsku hned za českými hranicemi. Z důvodu dlouhých zim se místu říkalo Malá Sibiř.


První písemná zmínka o osadě, kterou založili čeští pobělohorští exulanti, pochází z roku 1630. První zde postavený dům pochází ovšem už z roku 1620 a postavil jej jistý Čech jménem Tomáš. Poté sem přicházeli další obyvatelé z Čech. Ke dni 9. března 1742 zde stálo 20 domů. Hlavním zdrojem obživy zdejších obyvatel byla práce v lese a pastevectví, později pašeráctví a pytláctví. V této době se nacházela v Prusku, pouze jeden dům stál v Čechách, nedaleko mostku přes Jizeru stávala celnice. V 19. století se osada rozrostla, na délku dosahovala pěti kilometrů a stala se oblíbeným výletním místem. Ve 30. letech 20. století zde stálo 43 domů, 3 hospody, 2 mlýny, 2 školy, lovecký zámeček, pekárna, 2 celnice, kavárna, myslivna, hájovna, hasičský dům a radnice. Pečivo v místní pekárně mělo být levnější než v Čechách a tak ho sem údajně chodili nakupovat i lidé z Jizerky. Dne 10. května 1945 procházejí rudá armáda vypálila myslivnu a 11. května Rusové zastřelili místního starostu. Od června 1945 docházelo k zániku osady, kterou při vytyčování hranice obsadila polská armáda. Jelikož Češi novou hranici neuznávali a chodili přes ni, byla osada vysídlena, mosty zbořeny a vybudovalo se zde hraniční pásmo. V roce 1960 stály už jen ruiny rozpadajících se chalup a Poláci zde měli střelnici. Místa po původních domech jsou dodnes patrná, některá pak byla označena čísly a tabulkami. Do současnosti zůstala stát jen jedna budova - bývalá nová škola. V její blízkosti byl pochován zastřelený starosta. Bývalá osada je přístupná silnicí z lázní Swieradów Zdrój (přes Vysoký hřeben) nebo z osady Orle.


Nejbližšími městy jsou Świeradów-Zdrój na polské straně a Harrachov na české straně.
(zdroj: Wikipedia, https://www.portafontium.eu )

Velká Jizera v roce 1930 a 23.6.2016

Nahrbené chalupy se šindelovými střechami byly rozhozeny do široce rozevřené luční kotliny mezi řekou Jizerou a nehostinným lesem. Těžko dnes uvěřit, že v polovině 20.století tady stálo více než čtyřicet stavení, v nichž žilo několik set obyvatel, nazývaných Iserleute čili lidé od Jizery. Střed osady představoval Jizerský mlýn, stojící na starém obrázku uprostřed, vlevo vepředu je zajímavá stavba - Steinhaus čili Kamenný dům, jediný objekt, který byl na Velké Jizeře celý vyzděn ze žulových kvádrů. Dnes se zde mezi zbytky základů jen traviny vlní.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - J. a Š. Pikousové - O.Simm - F.Mrva - P.Kutin)

1930 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1930 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)

Velká Jizera v roce 1914 a 1.5.2002

Střed osady Velká Jizera se nacházel v okolí starého mlýna na Jehněčím potoce. Původně se v něm skutečně mlelo obilí, které se sem však muselo dovážet na povozech až z údolí, neboť v horách se pro velkou nadmořskou výšku obilniny pěstovat nedaly. Snad i proto byl mlýn později přeměněn na vyhlášenou krčmu, zvanou Isermůhle (zcela vlevo). Pro pořádání tanečních veselic byl přistavěn i taneční sál. Starodávný mlýn a pozdější hospodu zničil 13, října 1932 požár. Dnes na jeho místě nalezneme jen nenápadné pozůstatky základů.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

Velká Jizera v roce 1938 (archiv Lubomír Soukup)
Velká Jizera v roce 1938 (archiv Lubomír Soukup)
Velká Jizera v roce 1914 a 1.5.2002
Velká Jizera v roce 1914 a 1.5.2002
1938 otevření školy spojením 2 budov (archiv Lubomír Soukup)
1938 otevření školy spojením 2 budov (archiv Lubomír Soukup)
1934 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1934 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1923 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1923 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
zdroj: kalendář Vyprávění o místech a lidech z Jizerských hor a jejich podhůří (autor Ivan Vydra), 2023
zdroj: kalendář Vyprávění o místech a lidech z Jizerských hor a jejich podhůří (autor Ivan Vydra), 2023
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
Mládežnická ubytovna na Velké Jizeře (1934)
Mládežnická ubytovna na Velké Jizeře (1934)

Mládežnická ubytovna na Velké Jizeře (1934)

Zmizelá osada opředená tajemstvím pytláků, čarostřelců a pašeráků měla i svoje moderní dějiny, které byly svázané především s turistikou. I zde vznikala ubytovací zařízení pro turisty. Na pohlednici vidíme mládežnický srub stojící v blízkosti schaffgotschkého loveckého zámečku. Ačkoli byl mnohem mladší než zámeček, měla obě stavení stejný osud. Byly to první stavby, které po příchodu Rudé armády 10. května 1945 lehly popelem. Pro osadu, kde se žilo neuvěřitelně těžce, nastal čas zkázy. Nejdřív museli odejít lidé, pak byla odvedena hospodářská zvířata. Vydrancované chalupy zvolna chátraly a v 50. letech byla všechna stavení zbořena. Zkázy ušetřena zůstala jen někdejší nová škola.

zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014

1930 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
1930 (Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)
(Zdroj: https://deutschboehmen.de)

Interiér ubytovny na Velké Jizeře (1935)

V roce 1845 navštívil Velkou Jizeru jakýsi E. Straube. Díky velmí špatnému počasí musel zůstat v místním hostinci dva dny, Pan Straube tyto dva dny popisuje jako jedny z nejhrůznějších ve svém životě. Všude špína, zápach, a dokonce se uvnitř potkal i s býkem a prasetem. Co však nemohl místním upřít, byla srdečnost a ochota. Naše pohlednice je z roku 1935 a zdá se, že ubytování je na úrovní v té době běžné i v ostatních horských ubytovnách. Těžko říct, jak by si zdejší horalé vedli dnes, kdyby nepřišla druhá světová válka. Ale snad je dobré, že se nad Velkou Jizerou rozprostřel klid. Třeba se sem konečně mohly vrátit duše těch, kteří museli svůj domov opustit v roce 1945.
zdroj: kalendář Jizerské hospody na dobových pohlednicích s texty Kláry Hoffmannové, 2014

Velká Jizera v orce 1908 (archiv Lubomír Soukup)
Velká Jizera v orce 1908 (archiv Lubomír Soukup)

Karlovský most přes Jizeru v roce 1914 a 15.7.2003


Z Jizerky klesá jedna z cest k soutoku stejnojmenné říčky s Jizerou, která tu již v dřívějších dobách tvořila zemskou hranici. Stezka tady ovšem nekončila, nýbrž pokračovala dál do sklářské kolonie Karlstal, novodobě přejmenované na Orle. Od nepaměti tady spojovala oba říční břehy dřevěná lávka. Protože byla často ohrožována vysokou vodou, byla v roce 1901 nahrazena vysoko klenutým můstkem z betonu. V poslední době se objevují zprávy o snaze most obnovit a otevřít zde nový hraniční přechod. V pozadí méně známý pohled na horu Bukovec. (pozn. psáno v roce 2003)

Most byl obnoven.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)

zdroj: https://deutschboehmen.de/
zdroj: https://deutschboehmen.de/

Doplnění ke Karlovskému mostu - znovu byl postaven a otevřen 15.července 2005, dřevěná stavba po 15 letech dosloužila a musela být zbourána, nyní nahrazeno mostem železobetonovým. Fotografie je z r. 2007 z polské strany Jizery  (autor příspěvku Věra Donátová)

Ještě jedna z českého břehu Jizery
Ještě jedna z českého břehu Jizery

Hojerův dům v roce 1905 a 6.8.2003


Stěží bychom v Jizerských horách nalezli odlehlejší místo pro lidské obydlí, než je paseka na východním úbočí Středního jizerského hřebene, na níž stával Hojerův dům. Míjela ho stará cesta vedoucí z Jizerky do osady Velká Jizera. Z dokumentu vzniklého v roce 1769 se dovídáme, že dům vybudoval léta Páně 1699 Christoph Schonwald a že objekt po čtyřiašedesáti letech přestavěl jeho zeť Michael Neumana. Je také známo, že v roce 1826 dům koupil Franz Huyer a že v roce 1877 v něm bydlel Josef Hoyer. Do odsunu německého obyvatelstva ve stavení žila rodina hajného Junkera.

(zdroj: Jizerské hory včera a dnes - Jan a Šimon Pikousové, Otokar Simm, Petr Kurtin, 2004)